NOC
J A KO T A D N E Š N Í
Prolog
„WDaniel Smythe-Smith zamrkal. Byl trochu opilý, ale insteade, ty zatracenej podvodníku!“ xmxmxmmx
vážně měl dojem, že ho právě někdo obvinil z podvádění v kartách. Chvíli trvalo, než mu to došlo s jistotou – byl hrabě z Winsteadu necelý rok a pořád občas zapomínal reagovat, když ho někdo oslovil titulem. Ale ne, opravdu je Winstead a… Pokýval hlavou a potom ji otočil ze strany na stranu. Na co vlastně myslel? Ano, jistě. „Ne,“ odpověděl pomalu, protože ho celá ta situace velice mátla. Zvedl ruku, aby se ohradil, poněvadž si byl zcela jistý, že falešně nehrál. Po poslední lahvi vína to bylo dost možná to jediné, co věděl určitě. Ale nic dalšího se mu už říct nepodařilo. Jen taktak stačil uskočit, když se proti němu zřítil stůl. Stůl? Zatraceně, jak moc je vlastně opilý? Ten stůl teď zcela nepochybně ležel na boku, karty se válely na zemi a Hugh Prentice na něj řval jako pominutý. I Hugh musel být opilý. „Nepodváděl jsem,“ ohradil se Daniel. Zamrkal, jako by to pomohlo překonat tenkou vrstvu opojení, která, jak se zdálo, všechno zakrývala. Pohlédl na Marcuse Holroyda, svého nejlepšího přítele, a pokrčil rameny. „Nikdy nepodvádím.“ Všichni věděli, že není falešný hráč. Ale Hugh se zjevně pomátl a Daniel pouze přihlížel, jak se vzteká, mává zběsile rukama a zvyšuje hlas. Vypadá 3