Issuu on Google+

Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 9

1. kapitola H Konec ãervence, 1835 PoblíÏ Glossupského sídla, u vesnice Ashmore, Dorset ãertu s tím!“ Simon Cynster pfiitáhl sv˘m hnûdákÛm „ opratû a s pfiimhoufien˘ma oãima se zadíval na hfieben nad vesnicí Ashmore. Za ním leÏelo sídlo majitele zdej‰ího panství lorda Glossupa. Bylo to je‰tû asi pÛl druhého kilometru po venkovské silniãce. Za posledními vesnick˘mi domky se pÛda prudce zvedala a po klikaté cestû tam k prastarému obrannému náspu kráãela jakási Ïena. Shora byl nádhern˘ v˘hled aÏ k Solentu a za jasn˘ch dní se dalo dohlédnout aÏ k ostrovu Wight. Nebylo proto pfiekvapivé, Ïe se tam nahoru nûkdo vydal. „A není ani pfiekvapivé, Ïe nemá Ïádn˘ doprovod.“ V Simonovi narÛstalo podráÏdûní, kdyÏ sledoval ‰tíhlou, tmavovlasou, nesmírnû pÛvabnou postavu s dlouh˘ma nohama, jaká by musela upoutat zrak kaÏdého muÏe, jemuÏ proudí v Ïilách krev. Poznal ji okamÏitû: Portia Ashfordová, ‰vagrová jeho sestry Amelie. Portia byla zfiejmû pozvána na venkov ke Glossupov˘m, protoÏe jejich sídlo bylo jedin˘m pansk˘m domem ‰iroko daleko. Simonovi znovu zauvaÏoval, jestli se nenechal dobûhnout. „Zatracenû!“ Byl tady jen proto, Ïe vyhovûl prosbám svého dlouholetého pfiítele Jamese Glossupa, aby ho ces-

K

9


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 10

S TEPHANIE L AURENSOVÁ tou do Somersetu podpofiil pfii obzvlá‰È tr˘znivé hromadné náv‰tûvû pfiíbuzn˘ch a znám˘ch. JenÏe pokud je mezi pozvan˘mi i Portia, pro Simona bude zdej‰í pobyt je‰tû vût‰í utrpením neÏ pro kohokoli jiného. Dívka vystoupala aÏ na úroveÀ starovûkého valu a zastavila se. Jednou rukou si odhrnula z tváfie dlouhé tmavé vlasy. Nastavila tváfi vûtru a zadívala se do kraje. Pak nechala ruku klesnout a vykroãila dál, po cestiãce vedoucí k vyhlídce. Pomalu se vzdalovala, aÏ mu zmizela z oãí. Nic mi po ní není. Ta slova mu s ozvûnou znûla v hlavû. BÛh ví, Ïe mu podobnou my‰lenku Portia opakovala uÏ mockrát, rÛzn˘mi slovy, více ãi ménû dÛraznû. Portia není jeho sestra ani sestfienice, není to Ïádná jeho pokrevní pfiíbuzná. ZaÈal zuby, zvedl opratû – A v duchu znovu zaklel. „Wilksi, prober se!“ Simon hodil opratû na svého ãeledína, kter˘ dosud vzadu spokojenû podfiimoval. Dupl na brzdu koãáru a seskoãil na cestu. „Chvíli je podrÏ – hned se vrátím.“ Mlad˘ muÏ vrazil ruce do kapes plá‰tû a vydal se po úzké pû‰inû na hfieben. Po nûjaké dobû se napojil na cestiãku z Glossupského sídla, jíÏ pfii‰la Portia, a následoval její kroky do kopce. Jen si koleduje o potíÏe – pfiinejmen‰ím o ostrou v˘mûnu názorÛ –, ale nemohl ji nechat takhle samotnou, napospas kaÏdému mizerovi, kter˘ by se mohl náhodou vyskytnout poblíÏ. To prostû ne‰lo. Nûkdo by to snad mohl dopustit, ale on ne. Kdyby pokraãoval v cestû, nemûl by klid, dokud by se dívka zdravá a celá nevrátila. A vzhledem k její zálibû v dlouh˘ch procházkách by k tomu mohlo dojít aÏ za hodnû, hodnû dlouho. Ne Ïe by mu za jeho starost snad nûkdo podûkoval. Pokud to vÛbec pfieÏije tak, aby desítkami nepfiíjemn˘ch naráÏek neutrpûlo jeho ego, mÛÏe se povaÏovat za ‰Èastlivce. Portia má jazyk jako bfiitvu, pfied tím není v bez10


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

DOKONALÁ

Stránka 11

MILENKA

peãí nikdo. Simon vûdûl naprosto pfiesnû, jaká bude její reakce, aÏ ji dostihne. Bylo to tak uÏ cel˘ch deset let, co se znali. Od chvíle, kdy si uvûdomil, Ïe Portia skuteãnû nemá ponûtí o tom, jaká je, jaké poku‰ení mÛÏe pfiedstavovat, a Ïe tudíÏ potfiebuje neustálou ochranu v situacích, do nichÏ se sama slepû zaplétá. Dokud byla mimo dohled a okruh Simonov˘ch kaÏdodenních povinností, vymanila se i ze sféry jeho zodpovûdnosti. Ale kdyÏ se objevila na dosah, vÏdycky bezbranná, Simon cítil nutkání na ni dohlíÏet, starat se o její bezpeãí. Tohle uÏ znal tak dobfie, Ïe s tou posedlostí zbyteãnû nebojoval. Ze v‰ech Ïen, které znal, byla Portia rozhodnû nejsloÏitûj‰í. Nejen proto, Ïe byla také nejchytfiej‰í. Chránil ji navzdory tomu, Ïe o to nestála – a nebyl si jist˘, co to vypovídá o jeho inteligenci. Îeny! Právû o nich uvaÏoval po celou cestu na západ. Jeho prateta Clara nedávno zemfiela a odkázala mu dÛm v Somersetu. To dûdictví bylo jako katalyzátor, pfiimûlo ho pfiehodnotit jeho dosavadní Ïivot, rozmyslet si, kam dál smûfiovat. Ale jeho souãasn˘ neklid mûl mnohem hlub‰í kofieny: náhle si uvûdomil, co dává smysl ÏivotÛm jeho star‰ích bratrancÛ a ‰vagrÛ. Smysl, kter˘ jeho Ïivot stále postrádal. Byla to rodina – zaloÏení vlastní rodiny, narození dûtí, starost o manÏelku. Nikdy pfiedtím mu zrovna tohle nepfiipadalo dÛleÏité. Teì jako by mu tenhle cíl náhle vpadl do Ïivota, jako by bez nûj nemohl dojít uspokojení. Coby potomek zámoÏné a urozené rodiny toho mûl v Ïivotû dost, z ãeho se mohl tû‰it. Ale teì ho to ve svûtle onoho zásadního nedostatku pfiestalo uspokojovat. Ne Ïe by pochyboval o sv˘ch schopnostech du‰evních ãi fyzick˘ch, ale palãivû mu scházel cíl, úãel, dÛvod. V‰echny ty nezbytné atributy. Zásadní podmínky Ïivotní spokojenosti pro muÏe jako on. 11


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 12

S TEPHANIE L AURENSOVÁ Dûdictví po pratetû Clafie bylo poslední pobídkou. Co má dûlat s venkovsk˘m sídlem, pokud v nûm nebude Ïít? Potfiebuje si najít manÏelku a zaloÏit rodinu, která dá jeho Ïivotu ten správn˘ smûr. S tou my‰lenkou se nesmifioval lehce. Posledních deset let Ïil pfiíjemnû a poklidnû. S Ïenami se st˘kal jen ve dvou oblastech a obû mûl pod kontrolou. Mûl za sebou nûkolik diskrétních románkÛ a stal se témûfi mistrem ve svádûní, vzájemném uspokojování a posléze rozcházení s urozen˘mi vdan˘mi Ïenami, které si obvykle vybíral. Jinak se st˘kal jen se Ïenami ze své rodiny. V Cynsterovû rodinû Ïeny nenápadnû vládly, ale tak tomu bylo odjakÏiva, takÏe to Simona nerozãilovalo, a ani se tím necítil omezovan˘ – bral to prostû jako nezbytnost. Do jeho Ïivota patfiil aktivní zájem o investiãní záleÏitosti rodiny, veãírky, plesy a veãefie smetánky, sexuální dob˘vání Ïen i úãast na rodinn˘ch setkáních. Díky tomu v‰emu se rozhodnû nenudil a jeho dny pfiíjemnû plynuly. Nikdy nechodil na plesy a bály, kde by se ocitl v obleÏení vdavekchtiv˘ch sleãen. KdyÏ teì pfiece jen zatouÏil po manÏelce, postrádal zpÛsob, jak si ji obstarat. Pokud by dal svÛj úmysl otevfienû najevo, rozeznûly by se popla‰né zvony v u‰ích v‰ech matek smetánky, které mûly neprovdané dcery – a zaãalo by obléhání. Simon byl ve své generaci posledním svobodn˘m Cynsterem. Do‰el aÏ na vrcholek, ke zbytkÛm stûn starovûkého opevnûní, a zastavil se. Zemû se pfied ním zaãínala mírnû svaÏovat. Cesta se stáãela doleva, vedla k náspu se ãtvercovou vyhlídkou asi o padesát metrÛ dál, obehnanou zábradlím. V˘hled odtud byl majestátní. Nad vzdálen˘m mofiem pomrkávalo slunce a v jemném letním oparu horkého vzduchu bylo zfietelnû vidût ostrov Wight. Simon to nevidûl poprvé. Soustfiedil se na vyhlídku a Ïenskou postavu. Stála u zábradlí a dívala se do kra12


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

DOKONALÁ

Stránka 13

MILENKA

je. Z nehybnosti jejího postoje pochopil, Ïe o jeho pfiítomnosti nemá tu‰ení. Simon stiskl rty a pfiidal do kroku. Nepotfiebuje si vym˘‰let Ïádné záminky, aby se k ní mohl pfiipojit. Posledních deset let se k ní choval stejn˘m, neústupnû protektorsk˘m zpÛsobem jako k ostatním Ïenám z rodiny. Cítil se za ni odpovûdn˘, protoÏe byla sestra jeho ‰vagra, coÏ v Simonov˘ch oãích nahrazovalo pokrevní pouto. Pro nûj Portia Ashfordová patfiila k rodinû. Patfiila pod jeho ochranná kfiídla. O tomhle aspoÀ nemohlo b˘t sporu. Jaká pfií‰erná logika pfiimûla bohy rozhodnout, Ïe k poãetí Ïena potfiebuje muÏe? Portia potlaãila znechucené odfrknutí. Tohle dilema teì stálo pfiímo pfied ní a ãekalo na její rozhodnutí. BohuÏel na tom nemohla nic zmûnit. Bohové tomu chtûli a ona s tím nic nenadûlá. LedaÏe by na‰la nûjak˘ zpÛsob, jak tenhle problém obejít. Ty úvahy jen posílily její podráÏdûní, za které si víceménû mohla sama. Nikdy nestála o manÏela, nikdy si nepfiedstavovala, Ïe pÛjde cestou hezkého, pfiíjemného, spoleãensky pfiijatelného manÏelství se v‰emi jeho omezujícími vlivy na její Ïivot. Tak svou budoucnost nikdy nevnímala. JenÏe je snad nûjaká jiná cesta? Portia narovnala záda a pohlédla skuteãnosti do tváfie. Pokud chce mít vlastní dûti, musí si najít manÏela. Z boku zafoukal vítr a ochladil jí tváfi, lehce pozdvihl tûÏké vlny jejích vlasÛ. Uvûdomovala si, Ïe dûti – vlastní dûti, vlastní rodina – jsou tím, po ãem v srdci touÏí nejvíc. To je v˘zva, jíÏ by se ráda chopila a poprala se s ní. Pût let uÏ se sv˘mi sestrami Penelopou a Anne pracovala na projektech, které mûly pomáhat lond˘nsk˘m nalezencÛm. Vrhla se do práce s ve‰kerou vervou a pfie13


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 14

S TEPHANIE L AURENSOVÁ svûdãením, Ïe její ideály jsou slu‰né a fiádné… a náhle zjistila, Ïe ji osud nasmûroval nûkam, kam nikdy nemûla v úmyslu se vydat. Dûti. A k tomu potfiebuje manÏela. Vzhledem k jejímu pÛvodu, postavení rodiãÛ a konexím i vzhledem k v˘‰i vûna by to nemûl b˘t problém, pfiestoÏe jí bylo uÏ dvacet ãtyfii let. Nebyla ov‰em tak po‰etilá, aby si namlouvala, Ïe jí bude vyhovovat jak˘koli urozen˘ muÏ. Ne. Vzhledem k jejímu temperamentu, její nezávislosti a povaze bylo nutné vybírat víc neÏ peãlivû. Portia nakrãila nosík, jak se soustfiedila na své vyhlídky. Nikdy dfiív by ji nenapadlo, Ïe skonãí takhle – touÏící po manÏelovi. Bratr Luc na‰tûstí ji ani její sestry netlaãil do sÀatku, nechával jim moÏnost Ïít podle vlastních pfiedstav. Ov‰em její pfiedstavy vyluãovaly bály a salony, klub Almack’s i obdobná místa, kde se setkávala smetánka a kde si mladé dámy hledaly pfiijatelné protûj‰ky. Uãit se hledat si manÏela jí pfiipadalo pod její úroveÀ. Její inteligence vyÏadovala mnohem dÛraznûj‰í v˘zvy… KdyÏ si vybavila aroganci, s níÏ pohrdla v‰emi radami, jak a kde hledat vhodného manÏela, jak nad tím ohrnovala nos, její rozãilení je‰tû vzrostlo. Jak se má smífiit s pomy‰lením, Ïe ji její znalosti a schopnosti, které vÏdycky povaÏovala za nadprÛmûrné, nepfiipravily na tuhle situaci? ProtoÏe zatracená pravda je, Ïe Portia sice dokáÏe recitovat Horatia a Vergilia stránku za stránkou, ale nemá nejmen‰í ponûtí, jak si opatfiit manÏela. A navíc takového, kter˘ by vyhovoval jejím poÏadavkÛm. Znovu se soustfiedila na vzdálené mofie, na slunce odráÏející se ve vlnách, které jako by váhalo, jestli se do nich ponofiit. Tak jako váhala ona uÏ asi mûsíc. To se jí nepodobalo. Mûla ráznou povahu a rozhodnost, která nepfiipou‰tûla slabost nebo ostych, a to ji dráÏdilo ze v‰eho nejvíc. Její povaha Ïádala, ne, ona pfiikazovala ãin. Pevn˘ cíl, rozhodnutí, plán. Její city, kter˘m nikdy ne14


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

DOKONALÁ

Stránka 15

MILENKA

vûnovala pfiíli‰ pozornosti, si tím uÏ tak jisté nebyly. Nûjak se zdráhaly skoãit po hlavû do akce s Portiin˘m obvykl˘m zápalem. V‰echny argumenty uÏ pro‰la, nebylo o ãem dál pfiem˘‰let. Dnes se vydala na procházku s odhodláním, Ïe vyuÏije poslední hodiny pfied pfiíjezdem ostatních hostÛ k tomu, aby dala dohromady koneãn˘ plán. Portia stiskla rty a zadívala se k obzoru. Byla si vûdoma toho, Ïe se v jejím tûle bezdûãnû vzmáhá odpor, snaha vyhnout se tomu, k ãemu se ji rozum snaÏil pfiimût. Bylo to tak popuzující, a pfiece tak instinktivní, tak mocné, Ïe musela vynaloÏit ve‰kerou vnitfiní sílu, aby s tím dokázala bojovat… Ne, neodejde odtud, dokud nebude mít pevn˘ plán. Sevfiela rukama zábradlí vyhlídky, zvedla bradu a rozhodnû oznámila povûtfií: „VyuÏiji v‰ech pfiíleÏitostí, které mi pobyt v Glossupském sídle nabídne, abych se nauãila co nejvíc a abych se definitivnû rozhodla.“ Tohle pofiád je‰tû neznûlo dost rezolutnû. Proto odhodlanû dodala: „Pfiísahám, Ïe budu váÏnû uvaÏovat o kaÏdé osobû pfiijatelného vûku a postavení.“ Tak – a je to! Nahlas se zavázala k dal‰ímu kroku. Slíbila to sama sobû. Ucítila radostné vzru‰ení, jaké vÏdycky doprovázelo její rozhodnutí, a – „Tak to je povzbudivé. Ale v pfiijatelném vûku a postavení k ãemu?“ Portia zalapala po dechu a otoãila se. Její mysl na okamÏik zahalila mlha. Ne strachy – navzdory tomu, Ïe muÏ pod obloukov˘m vchodem na vyhlídku mûl tváfi ve stínu, protoÏe mu slunce svítila do zad, ihned poznala jeho hlas. U vod Hádu, co ten tady dûlá?! Jeho pohled se na ni pronikavû upfiel – znepokojivû vnímav˘ pohled stejnû znepokojivû modr˘ch oãí, kter˘ mûl aÏ pfiíli‰ daleko ke zdvofiilosti. „K ãemu se tady tak obfiadnû rozhoduje‰? Vût‰inou ti to trvá sotva dvû vtefiiny.“ 15


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 16

S TEPHANIE L AURENSOVÁ Vyrovnanost, odhodlání, odvaha – to v‰echno se Portii v jediném okamÏiku vrátilo. Pfiimhoufiila oãi. „Do toho ti nic není.“ Simon vykroãil tfiemi úmyslnû pomal˘mi kroky k zábradlí vedle ní. Portia se napjala. Svaly kole pátefie mûla ztuhlé, plíce volaly po vzduchu. Jako by nûco reagovalo uvnitfi jejího tûla bez ohledu na úvahy. Znala ho tak dobfie, a pfiece tady, uprostfied ticha, polí a lesÛ, vypadal Simon náhle vût‰í a mocnûj‰í. Nebezpeãnûj‰í, i kdyÏ vlastnû nedokázala urãit v jakém smyslu. Zastavil se tak, Ïe mezi nimi zÛstalo sotva pÛl metru, a ukázal k vyhlídce. „Zfiejmû jsi tady nûco oznamovala celému ‰irému svûtu.“ Setkal se s jejím pohledem. V oãích mûl pobavení nad tím, Ïe ji tak zniãehonic zaskoãil, ale také obezfietnost a náznak nesouhlasu. Jinak jeho rysy zÛstávaly neãitelné. „Asi bych byl pfiíli‰ naivní, kdybych doufal, Ïe je tu nûkde poblíÏ ãeledín nebo komorník?“ O tomhle se bavit rozhodnû nechtûla, zvlá‰È ne s ním. Znovu se otoãila k vyhlídce a chladnû naklonila hlavu ke stranû. „Dobré odpoledne. V˘hled je tu opravdu velkolep˘.“ Odmlãela se. „Nikdy mû nenapadlo, Ïe jsi takov˘ milovník pfiírody.“ Sklouzla pohledem po Simonovû profilu. Díval se do kraje. „Právû naopak.“ Vsunul ruce do kapes a zatváfiil se uvolnûnû. „Jisté pfiírodní v˘tvory obdivuji doslova aÏ na práh zboÏÀování.“ Nechtûlo to pfiíli‰ velké zapojení dÛvtipu, aby jí do‰lo, naã naráÏí. V minulosti by na to ihned reagovala nûjakou jízlivou poznámkou, ale teì jí v hlavû znûla jen slova její pfiísahy… „Pfiijel jsi na pozvání ke Glossupov˘m,“ pronesla. Nebyla to otázka. „Kam jinam?“ Simon elegantnû pokrãil rameny. Oba se od v˘hledu odvrátili zároveÀ a jejich pohledy 16


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

DOKONALÁ

Stránka 17

MILENKA

se setkaly. Simon sly‰el její pfiísahu. A tûÏko na to zapomene… Portia mûla náhle pocit, Ïe potfiebuje víc vzduchu. „Pfii‰la jsem sem, abych byla sama,“ informovala ho su‰e. „KdyÏ jsi tady ty, mÛÏu se vrátit.“ Vykroãila ke klenutému otvoru. Simon jí zastoupil cestu. Portiino srdce zaãalo bít o nûco rychleji. Pohlédla mu do tváfie. Právû vãas, aby vidûla, jak jeho rysy tvrdnou, jak se chystá jí nûco odseknout. Jeho oãi se setkaly s jejími. Simonovo sebeovládání bylo témûfi hmatatelné. Pak ustoupil a pronesl tak klidnû, aÏ to samo znûlo jako v˘hrÛÏka: „Jak si pfieje‰.“ Protáhla se kolem nûj, jako by pfiedstavoval potenciální riziko. Jakmile vy‰la z vyhlídky, s klidem spí‰ pfiedstíran˘m neÏ skuteãn˘m zamífiila po cestiãce pryã od besídky. Simon zaÈal ãelisti a bojoval s nutkáním ji zastavit. Dohonit ji, chytit za ruku, strhnout ji k sobû zpátky – a co potom, tím si uÏ nebyl tak jist˘. Ale vÏdyÈ tohle chtûl, ne? pfiipomnûl si, kdyÏ sledoval její pov˘‰en˘ odchod zpátky na Glossupské sídlo. Zhluboka se nadechl, zadrÏel na chvíli dech v plicích a vykroãil za ní do sluneãního svitu. Sestupoval po cestiãce do údolí. âím dfiív se dostane do civilizace, tím líp. ¤ídil koãár celou cestu z Lond˘na. Mûl ÏízeÀ. Sklenice piva by mu jen prospûla. Dûlal tak dlouhé kroky, Ïe by Portii snadno pfiede‰el. Místo toho se drÏel za ní. Pohled, kter˘ se mu nask˘tal, ho uspokojoval. Moderní stfiih ‰atÛ, jejichÏ pas uÏ odpovídal pasu Ïen, jí slu‰el, podtrhoval elegantní kfiivky jejího tûla, zdÛrazÀoval délku nohou. Modrofialov˘ odstín letní vycházkové róby doplÀoval její dramatické zbarvení: havraní vlasy, pÛlnoãnû modré oãi, bledou, témûfi prÛsvitnou pleÈ. Portia byla vy‰‰í neÏ vût‰ina Ïen. Kdyby stála u nûj, ãelem by mu dosahovala k bradû – pokud by se nûkdy dostali tak blízko. 17


Dokonalá milenka - zlom

14.8.2013

20.05

Stránka 18

S TEPHANIE L AURENSOVÁ Pfii tom pomy‰lení se v duchu rozesmál. Portia dorazila k hfiebeni a tam jí do‰lo, Ïe ji Simon sleduje. Hodila po nûm pfies rameno pohledem. Pak se zastavila, poãkala, aÏ k ní dojde, a obrátila se k nûmu. Její oãi byly jako úlomky kfiemene, kdyÏ se na nûj zamraãila. „NepÛjde‰ za mnou aÏ na Glossupské sídlo.“ Portia ani nepoloÏila obvyklou otázku, co si myslí, Ïe dûlá: oba to vûdûli aÏ moc dobfie. Naposledy se vidûli o Vánocích pfied sedmi mûsíci, ale jenom na dálku, obklopení hordami sv˘ch rodin. To nemûl ‰anci lézt jí na nervy, pfiestoÏe jinak se tomuhle koníãku svûdomitû vûnoval uÏ od jejích ãtrnácti let pokaÏdé, kdyÏ se jejich cesty zkfiíÏily. Dívka zÛstala stát a sledovala ho. Simon do‰el aÏ k rozcestí a tam se zastavil. Jedna z pû‰in vedla ke Glossupskému sídlu, druhá se napojovala na silnici pfies Ashmore. „Mበpravdu, nepÛjdu.“ Ukázal na cestu z kopce. Portia se zadívala tím smûrem a spatfiila na silnici kolesku s dvojspfieÏím. „TvÛj koãár ãeká.“ Zvedla oãi a zadívala se pfiímo do jeho. Simon stál tak, Ïe blokoval cestu. Bylo jasné, co od ní oãekává. „Chci se je‰tû projít.“ Jeho pohled neuh˘bal. „Tak zmûÀ názor.“ Jeho tón, to byla ãirá muÏská arogance protkaná vyz˘vavostí, jakou u nûj Portia neznala a neumûla ji zafiadit. Na zádech ji zamrazilo. SimonÛv postoj nevyjadfioval otevfienou hrozbu. Ale ani na chvíli nezapochybovala, Ïe kdyby se ho pokusila obejít a prosadit si svou, zabránil by jí v tom. Zlost, divoké odhodlání – to byla její bûÏná reakce na to, kdyÏ se ji nûjak˘ muÏ pokou‰el zastra‰ovat. Zvlá‰È kdyÏ se o to pokou‰el on. I teì ji tyhle pocity zaplavily, ale s nimi je‰tû nûco dal‰ího, silného a zneklidÀujícího. Stála naprosto nehybnû, jejich zraky se kfiíÏily v mlãenlivém souboji, ve známé bitvû o nadfiazenost, a pfiece… 18


0036254