0036204

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 15

Pohledy

Je to volání, co moji pamûÈ bolestivû otevírá. Vycházím z dlouhého tunelu, do nûhoÏ jsem se sama pohfibila.

Tisíce pohledÛ, jeÏ zmizely, aniÏ kdo vûdûl proã. Volají mû, plné zoufalství, poníÏení, hofiící hladem, vyhaslé Ïízní.

Kfieã v oãích spoluvûzenkynû, jíÏ se do kÛÏe zar˘vají tesáky psa.

KaÏd˘m krokem z ní vyprchává Ïivot.

Nevidoucí zrak jiné, umírající pod údery hole.

Stovky pohledÛ, které vyhasínají, vyãerpané nekoneãn˘mi hodinami nástupÛ.

Tisíce ztracen˘ch obliãejÛ, je to únava z pfiíli‰ brzy zmafieného Ïivota.

Dlouh˘mi alejemi beznadûje stále pfiijíÏdûjí a odjíÏdûjí nákladní auta.

Osudy namaãkané jeden na druh˘.

15

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 16

âTY¤I KOUSKY CHLEBA

Natahující se ruce, vyhublé na kost, zoufale se ztracen˘mi v˘kfiiky drÏí zbytkÛ Ïivota.

Popraskaná cesta.

Nebe je nízké, ‰edivé a Ïluté.

Vdechujeme jejich popel rozná‰en˘ vûtrem.

Po tfiiceti letech ne bez bolesti bofiím tenké stûny tunelu, vycházím ke vzpomínkám.

ProtoÏe tolik oãí Ïebrá o nadûji a nerozpl˘vají se v prach.

16

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 17

Odjezd

Vzpomínám na cestu, trvala tfii dny a jeli jsme nacpaní v dobytãáku. To bylo naposledy, kdy jsme se vidûly – maminka, sestra a já. Jako kdyÏ si ptáci v ohroÏení schovávají hlavu pod kfiídla, tak jsem i já, oãi zavfiené, vnímala nebezpeãí.

Mohutn˘ náraz, ohlu‰ující sykot. Vrata dobytãáku se otvírají do husté mlhy, chladného Ïlutého svûtla.

Pohltil mû ‰tûkot psÛ a kfiik lidí: „Tak padejte, rychleji! Los, schnell!“ – „Kolik ti je? Napravo!“ – „To je tvoje matka? Nalevo!“ – „Tohle tvoje sestra? Nalevo!“ Poslepu jsem zamífiila vpravo a smrt za nûkolik minut zaklepala nalevo.

Zatímco se deportovaní tlaãili vstfiíc svému kfiehkému osudu, zrodilo se hodnû rychle mé jiné já.

Vzduch je cítit spálenou kÛÏí. Cesty jsou posety ostr˘mi kameny. Za mnou i pfiede mnou ‰oupavé kroky. Zástup se zastavil. Zvedla jsem oãi a spatfiila dfievûné ubikace. Ani nevím jak, a uÏ sedím na slámû. Beze slova na sebe hledíme a nedokáÏeme ro17

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 18

âTY¤I KOUSKY CHLEBA

zeznat, jestli ta tváfi pfied námi patfií muÏi ãi Ïenû.

S údivem zji‰Èuji, Ïe v roz‰ífien˘ch zornicích sv˘ch sousedÛ hledím tváfií v tváfi úplnû neznámé Ïenû. Co tu dûlá‰? Tohle snad není opravdové? Skuteãnost k neuvûfiení!

Tohle uÏ je kaÏdodennost Osvûtimi.

18

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 19

Den

Jedno pronikavé zahvízdnutí. Nadávkami, ‰Èouchanci a ranami rákosky nás vyhánûjí z prkenn˘ch paland. Tlaãíme se ke koufiícím bandaskám, protoÏe to je v tom zmatku jediná ‰ance na pár dou‰kÛ teplé bryndy, neÏ zavelí k odchodu. Îenou nás ven kdykoli a nás ãeká první z hnidopi‰ského pfiepoãítávání na nástupu, jímÏ jsou prokládány na‰e dny. Se svítáním se dává nበzástup do pohybu.

Pfiicházíme k velké bránû a strach nám svírá hrdla. Strach, abychom nevypadali vyãerpanû ãi nemocnû, pfiípadnû abychom nevyboãovali z fiady, neupozornili na sebe, nezÛstali mimo skupinu. Ty z na‰ich druhÛ, ktefií pÛsobili opotfiebovanû, jsme uÏ nikdy nevidûli.

Na‰i skupinu toho rána v Osvûtimi posílají na kameny. Roztloukáme je a pfiená‰íme doprava nebo doleva, to podle nálady na‰ich organizátorÛ.

V Ravensbrücku budu pracovat v píseãném lomu.

V Nordhausenu vyrábût souãástky v jedné letecké 19

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 20

âTY¤I KOUSKY CHLEBA

továrnû. V Zillerthalu rozmûlÀovat vlákna a navíjet na cívky do tkalcovského stroje. Ve Frankfurtu nad Mohanem budu pokládat kolejnice k leti‰ti. Psi a stráÏní dohlíÏejí na to, abychom dosahovali maximální v˘konnosti.

V poledne odkládáme náfiadí a jdeme vestoje zhltnout nabûraãku ‰edivé prÛhledné polévky. TouÏíme si sednout. Tváfie i pohyby jsou poznamenané vyãerpáním a utrpením. Vyprahlé rty se nepostfiehnutelnû pohybují a v nûkter˘ch pohledech prosících o spásu ãi konec se uÏ otvírá nebe. A my nemÛÏeme vÛbec nic, na‰ím jedin˘m poutem jsou nûmé oãi. Nesly‰ná agonie, která zraÀuje i dává sílu. Zatínám zuby: „Ne, je‰tû ne!“ Jak konãí den, konãí i práce. Ve velké vstupní bránû tytéÏ pohledy ãíhající na na‰i slabost a tatáÏ neteãná gesta posílající na smrt. Vcházíme s tûlem vzpfiímen˘m a s nadûjí upírající se k zítfiej‰ímu dni, dal‰ímu stejnû stra‰livému.

Nekoneãné ãekání vestoje na veãerní polévku a kousek chleba. Dlouh˘ nástup, poslední rány biãíkem pfii pfiíchodu do bloku a pak padáme stejnû jako konãící den.

20

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 21

V‰i

Vzpomínám na ta neodbytná vtíravá zvífiátka, co mû dlouhé mûsíce trápila, bodala a poÏírala.

Jsou rÛznû veliká i zbarvená a existuje jich více druhÛ. Ta ãerná, pûknû baculatá se pohybují línû a zastaví se, jen aby zabodla svÛj sosák do vybraného místa. Bílé, prÛhledné a malé ve‰ky se hromadí ve ‰vech na‰ich ‰atÛ. A jiné, co mají svûtle Ïlutou hlavu a ãerné bfiicho, Ïravé a hbité, se shlukují a bezosty‰nû hodují v na‰ich ranách.

S jejich spoleãností mám o rozpt˘lení pokaÏdé postaráno. KdyÏ je jeden z tûch tfií druhÛ naÏran˘, ten dal‰í má uÏ hlad a pfiebírá ‰tafetu. V‰i jsou v‰udypfiítomné ve dne i v noci. Postupem ãasu se stávají indiskrétní a jejich smûlost sahá aÏ tak daleko, Ïe se klidnû procházejí pfiímo pfied nosem i oãima esesákÛ. Tahle ze své podstaty elita sama a ãistota par excellence nemÛÏe takov˘ pohled pfiipustit. âeká nás bájeãné pfiedstavení v podobû dezinfekce.

Nahé, tfiesoucí se a s balíky hadrÛ, které tiskneme k tûlu, nás pohltí obrovské betonové lÛno. Velká ná21

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 22

âTY¤I KOUSKY CHLEBA

drÏ, kam házíme na‰e obleãení, pro nás studená sprcha, pak nakráãíme v fiadû pfied pumpiãku vyplivující oblaka bílé mlhy. Jeden zásah vpravo, jeden vlevo a vycházíme zabílené, ostfiíhané, vymrzlé a plaãící roztrpãením pfied v˘smû‰n˘mi pohledy pfiihlíÏejících.

KaÏdá taková akce souãasnû hrozí spoustou nástrah.

KdyÏ se nedej boÏe necháme otupit hladem nebo omráãit zápachem, jsou tu psi, aby nás postavili zase do latû.

Na konci téhle seance nám pfies malou ohradu hodí obleãení. Ty hadry nikdy neodpovídají na‰í velikosti. Zatímco venku ãekáme na ostatní, zkou‰íme si je mezi sebou vymûÀovat. I tahle ãinnost pfiedstavuje nebezpeãí v podobû pohledÛ pfies ostnat˘ Ïelezn˘ drát, kter˘ nás obklopuje. Nûkolikrát jsem mûla ‰tûstí. Pfiesto se mi stávalo, Ïe jsem se veãer vrátila v botách jako lodû a courala za sebou ‰aty skoro jako vleãku. KdyÏ nás organizátofii na‰eho pobytu vidí takhle vyhastro‰ené, náramnû se tím baví.

Ve slámû v na‰ich barácích uÏ ãekají na‰i drobní ãerní, plaví nebo dvoubarevní hosté a zlobí se na nás, Ïe jsme je nechali tak dlouho hladovût. S poÏitkem se k nám vracejí.

22

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 23

Chleba

Hodnota malého kousku chleba, co se vejde do prohlubnû dlanû – je to trocha Ïivota, na nûjÏ se upínám laãn˘m pohledem.

Pojídám ho drobeãek po drobeãku, aby vydrÏel do nejdéle. Zavírám pfiitom oãi jako novorozenû, abych si ho vychutnala, abych se nechala prostoupit jeho chutí.

Pokud nebudu dávat pozor, mohou mi ho sebrat, zmocnit se mého Ïivota, prostû jenom tak, bez varování – kaÏd˘ pouze pro sebe. A abych pfieÏila, jsem pfiipravena dlouhé dny hladovût. âlovûk musí b˘t ve stfiehu, aby zahlédl nûjaké slupky, které vypadnou z popelnice. Je to jako sbírat kapky rosy zachycené v prohlubni lastury.

Hlad vyvolává závratû – vidím nejrÛznûj‰í pfieludy a pfied oãima se mi míhají hvûzdy. Ze v‰ech sil se snaÏím potlaãit pfiedstavy hotov˘ch jídel, kuchynû, potravin a uchlácholit svoji zjitfienou pfiedstavivost.

KaÏd˘ den je bitvou, v níÏ musím proti tomuhle nepfiíteli zvítûzit.

23

âtyfii kousky chleba - zlom

7.9.2013

14.04

Stránka 24

âTY¤I KOUSKY CHLEBA

Pfiesto nepociÈuji závist k nikomu, kdo nezaÏil hlad, protoÏe takov˘ ãlovûk ani nepoznal radost z toho dostat kousíãek chleba.

24