Obyãejn˘ kluk
Dobfie vím, Ïe nejsem obyãejn˘ desetilet˘ kluk, i kdyÏ dûlám obyãejné vûci. Pochutnávám si na zmrzlinû, jezdím na kole, obãas si zakopu s míãem a hltám poãítaãové hry. V tom jsem, myslím, úplnû obyãejn˘ a taky si tak pfiipadám. Obyãejn˘ kluk ale ostatní dûti nevydûsí na hfii‰ti tak, Ïe s kfiikem prchají. Na obyãejné dûti nikdo pofiád nezírá s otevfienou pusou. Kdybych na‰el kouzelnou lampu, která by mi mohla splnit jediné pfiání, urãitû bych si pfiál mít normální obliãej, kterého by si nikdo nev‰ímal. Bylo by fajn projít se po ulici, aniÏ by na mû nejdfiív v‰ichni ãuãeli a pak se náhle zadívali jinam. TakÏe jsem do‰el k závûru, Ïe za obyãejného kluka se povaÏuju jen já sám. Ale uÏ jsem si na to, jak vypadám, zvykl. Nauãil jsem se nevidût, jak se lidé kolem mû tváfií. Umíme to uÏ v‰ichni docela dobfie: já, máma a táta i Via. No vlastnû, to beru zpátky, Vie to tak moc dobfie zas nejde. KdyÏ se ke mnû nûkdo nechová podle jejích pfiedstav, dokáÏe se pofiádnû rozãílit. Jednou se tfieba stalo, Ïe na hfii‰ti nûjaké vût‰í dûti zaãaly za m˘mi zády vydávat posmû‰né zvuky, já sám jsem je nesly‰el, tak ani nevím, co to bylo za zvuky, ale Via je sly‰ela a stra‰nû je sefivala. Ona uÏ je taková. V tom se dost li‰íme. Via se na mû taky nedívá jako na normálního bráchu. Sice to tvrdí, ale kdybych byl normální, tak by nemûla pocit, Ïe mû musí pfied ostatními pofiád chránit. Ani pro mámu s tátou nejsem obyãejn˘ syn. Pro nû jsem pr˘ zase v˘jimeãn˘. A tak jsem na svûtû asi jedin˘, kdo mû vidí jako obyãejného kluka. Abych nezapomnûl, jmenuju se August. Nebudu vám popisovat, jak vypadám. AÈ si uÏ pfiedstavíte cokoliv, tak je to ve skuteãnosti je‰tû mnohem, mnohem hor‰í. 9