KAPITOLA PRVNÍ
Slečna Hallamaaová jde do mlékárny a paní domovníková má rýmu. – Energický listonoš činí postřehy a Pentti Lanne zalarmuje konstábla Aru. – Plyn, plyn! Slečna z pošty byla první, kdo si toho všiml. Bylo přesně osm, když naše slečna Hallamaaová vyšla schodištěm A domu číslo 8 do Pobřežní ulice. V ruce měla konvičku na mléko. Na hubených nohou jí klapaly ošoupané pantofle a plášI, který si přitáhla těsně k tělu, cudně zakrýval nedbalky. Zastavila se u domovnice, která právě s výrazem hlubokého pohrdání životem drhla práh, a oznámila jí téměř radostně: „Na schodech je odporně cítit plyn. Člověka z toho až bolí hlava.“ Jarní slunko se prodralo světlými mraky, ani jedné z žen však to na náladě nepřidalo. Domovnice jen pevněji stiskla násadu kartáče, zatáhla zadek, aby slečna mohla projít, a štěkla svoje dobrýtro, připomínající kýchnutí. Avšak slečna Hallamaaová ji tak snadno nepustila. Za prahem se znovu zastavila a konvička v její ruce jenom kmitala. „Když jsem se ráno probudila, měla jsem hlavu jako střep,“ začala výhrůžně. „Fuj – ten příšerný zápach plynu!“ Domovnice se konečně napřímila a znechuceně se opřela o násadu kartáče. Z očí jí teklo, jak zarudlým chřípím nasávala vzduch. „Já necítím nic,“ řekla odmítavě. Přesto se jí však uráčilo dodat: „Mám totiž rýmu. Ucpal se mi nos. Jen aby z toho nebyla chřipka!“ 5