Page 1

V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 9

1 ehdy odpoledne jsi ‰el na dÛleÏitou schÛzku do BBC, takÏe jsi ten siln˘ tepl˘ vítr necítil. „Pro sportovní den je tohle pfiímo dar z nebe,“ fiíkali si rodiãe navzájem. Pomyslela jsem si, Ïe kdyby BÛh existoval, nejspí‰ by byl pfiíli‰ zaneprázdnûn˘ hladovûjícími lidmi v Africe ãi opu‰tûn˘mi sirotky z v˘chodní Evropy, neÏ aby si lámal hlavu poãasím pro závody v pytlích, které pofiádá Sidleyská ‰kola. Slunce svítilo na bílé ãáry nakreslené na trávníku; pí‰Èalky, které se uãitelÛm klimbaly na krku, se bly‰tûly; vlasy dûtí záfiily na dálku. Pfii bûhu na sto metrÛ, pfii závodech v pytli, na opiãí dráze pleskala o trávu dojemnû velká chodidla na krátk˘ch noÏkách. Teì v létû nebylo na budovu ‰koly vlastnû vidût, ohromné ka‰tany rostoucí podél pfiíjezdové cesty ãlovûku bránily ve v˘hledu, ale já vûdûla, Ïe pfied‰koláãci jsou dosud uvnitfi, a napadlo mû, Ïe je ‰koda, Ïe se nejmlad‰í dûti nemohou venku radovat z letního odpoledne. Dnes ráno – ano, právû dneska – mûl Adam pfiipnut˘ papírov˘ odznak Je mi osm! Pfiihnal se ke mnû a tváfiiãka mu jen záfiila, protoÏe právû teì mûl zajít do ‰koly pro svÛj narozeninov˘ dort. Rowena musela beztak pro medaile, takÏe ‰la s ním – Rowena, která pfied nû-

T

9


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 10

kolika mûsíci nastoupila do Sidleyské ‰koly spolu s Jenny. KdyÏ ode‰li, rozhlédla jsem se, jestli uÏ Jenny dorazila. ¤íkala jsem si, Ïe po té katastrofû u maturitních zkou‰ek by mûla bez otálení nastoupit do opravného kurzu, aby mûla lep‰í ‰anci na pfiijetí na univerzitu, jenomÏe ona chtûla pofiád pracovat v Sidleyské ‰kole, aby si mûla z ãeho zaplatit naplánovan˘ v˘let do Kanady. Zvlá‰tní, Ïe mi tohle pomy‰lení tak vadí! âlovûk by myslel, Ïe pracovat v sedmnácti jako doãasná pomocná uãitelka je samo o sobû dost nároãné, a pfiesto dnes odpoledne Jenny dûlá ‰kolní zdravotnici. U snídanû jsme mírnû zkfiíÏily meãe. „Na tak velkou zodpovûdnost jsi trochu moc mladá.“ „Mami, tohle je sportovní den základní ‰koly, ne motocyklová havárie!“ Ale teì uÏ jí smûna témûfi skonãila – k Ïádné nehodû nedo‰lo – a Jenny vyjde brzo na sluníãko a pfiidá se k nám. Byla jsem si jistá, Ïe uÏ se nemÛÏe doãkat, aÏ z té maliãké pfiecpané o‰etfiovny v nejvy‰‰ím patfie ‰koly vypadne. U snídanû jsem si v‰imla, Ïe si oblékla moc krátkou sukni, a fiekla jsem jí, Ïe takhle obleãená nepÛsobí pfiíli‰ profesionálním dojmem, jenÏe stalo se snad nûkdy, Ïe by se Jenny ohlednû ‰atÛ fiídila mou radou? „MÛÏe‰ jen dûkovat sv˘ ‰Èastn˘ hvûzdû, Ïe jsem si nevzala hiphopov˘ dÏíny.“ „Myslí‰ takové ty kalhoty, ze kter˘ch klukÛm kouká zadek?“ „Jo.“ „VÏdycky mám sto chutí jim je popotáhnout.“ 10


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 11

Rozfiehtala se na celé kolo. A její dlouhé nohy v té pfiíli‰ krátké sukni doopravdy vypadají nádhernû, a já jsem na ni proti své vÛli trochu py‰ná. PfiestoÏe ty dlouhé nohy zdûdila po tobû. Na hfii‰tû dorazila Maisie, modré oãi jí jiskfií, na tváfii úsmûv od ucha k uchu. Nûktefií lidé si ji trochu pohrdavû za‰katulkovali jako tu pra‰tûnou paniãku, co nosí LEGRAâNÍ triãka (dlouhé rukávy mívají jin˘ vzorek neÏ zbytek látky), ale vût‰ina z nás ji miluje. „Gracie!“ fiekla a objala mû. „Pfiijela jsem pro Rowenu. Pfied chvilkou mi napsala textovku, pr˘ jí nûco krachlo. TakÏe mama-taxi nástup!“ „·la pro medaile,“ fiekla jsem jí. „Adam vyrazil s ní, pro svÛj narozeninov˘ dort. KaÏdou chvíli by se mûli vrátit.“ Usmála se. „Jak˘ dort má letos?“ „Na plechu peãen˘, s ãokoládov˘mi kuliãkami M & S. Adam do nûj lÏiãkou vyhloubil zákop, v‰echny kuliãky jsme vydloubali a místo nich do dortu nastrkali vojáãky. Je to dort ve stylu první svûtové války. CoÏ je sice hold násilí, ale odpovídá druhému klíãovému stadiu v˘voje, takÏe si myslím, Ïe to nikomu nebude vadit.“ Zasmála se: „Fantazie!“ „No, vlastnû ne, ale Adam si to myslí.“ „Maisie je tvoje nejlep‰í kamarádka, mami?“ zeptal se mû Adam nedávno. „Asi ano,“ fiekla jsem. Maisie mi podala takovou maliãkost pro Adama; bylo mi jasné, Ïe pod pfiekrásn˘m balicím papírem se skr˘vá perfektní dárek. Co se dárkÛ t˘ãe, Maisie je jedniãka. To11


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 12

hle je jedna z mnoha vûcí, kvÛli kter˘m ji mám ráda. K dal‰ím patfií fakt, Ïe kdyÏ Rowena chodila do Sidleyské ‰koly, Maisie se rok co rok úãastnila závodu matek, a i kdyÏ pokaÏdé dobûhla snad míli za ostatními, tak co: aÈ si v‰ichni trhnou nohou! Nikdy nevlastnila kus obleãení s lycrou a na rozdíl doslova od kaÏdé mámy ze Sidley v Ïivotû ani nenakoukla do tûlocviãny. Já vím. Lelkuju s Maisie na tomhle proslunûném hfii‰ti. PromiÀte mi to. KdyÏ ono je to tak tûÏké! To, k ãemu se zrovna dostávám, je pro mû tak zatracenû tûÏké! Maisie se vydala do ‰koly hledat Rowenu. Podívala jsem se na hodinky: skoro tfii. Po Jenny a po Adamovi pofiád ani památky. Tûlocvikáfi hvízdl na pí‰Èalku a odstartoval poslední závod – ‰tafetov˘ bûh – a zahulákal do tlampaãe, aÈ se druÏstva pfiipraví na místa. Dûlalo mi starosti, Ïe Adam bude mít malér, protoÏe není na místû. Ohlédla jsem se smûrem ke ‰kole a byla si jistá, Ïe ho uÏuÏ zahlédnu, jak se ke mnû Ïene. Ze ‰kolní budovy se valil koufi. Hust˘ ãern˘ koufi jako z oslavné hranice. Vzpomínám si, jak v‰echno utichlo. Panika veskrze Ïádná. Ale vûdûla jsem, Ïe uÏ se ke mnû blíÏí jako dûsiv˘ pfiízrak. Musím se ukr˘t. Honem. Ne! Já nejsem v nebezpeãí. Ta hrÛza se nevztahuje ke mnû. V nebezpeãí jsou moje dûti. Strach mû naplno udefiil do hrudi, rozlézal se dál a dál. Támhle hofií a ony jsou tam. Ony jsou tam.

12


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 13

A pak uÏ jsem pádila rychlostí v˘kfiiku. Uhánûla jsem tak, Ïe jsem nemûla ani ãas se nadechnout. Jak jsem tak pelá‰ila po cestû, zaslechla jsem, jak na mostû vfie‰tí sirény. Ale hasiãské vozy se neh˘baly z místa. U semaforÛ na mostû stála opu‰tûná auta a bránila jim v prÛjezdu a to uÏ vystupovaly Ïeny z dal‰ích aut, nechávaly je stát uprostfied silnice a bûÏely pfies most ke ‰kole. Ale v‰echny matky jsou pfiece na sportovním dni. Co to ty Ïenské vyvádûjí? Za bûhu odkopávají boty na vysok˘ch podpatcích nebo klop˘tají v Ïabkách a jeãí – stejnû jako já. A uÏ jsem jednu z nich poznala: matka pfied‰koláãka. Ano, tohle jsou matky ãtyfilet˘ch, které pfiijely vyzvednout ratolesti jako obvykle. Jedna nechala v opu‰tûném SUV batole a to teì bouchalo do okénka, zatímco pozorovalo maminku soutûÏící v tomhle pfií‰erném závodû matek. Dorazila jsem tam jako první, pfied pelotonem ostatních matek, jelikoÏ ony je‰tû musely na rozdíl ode mû pfiebûhnout silnici a hnát se po pfiíjezdové cestû. A ãtyfiletí stáli vyrovnaní v úhledném ‰trúdlu pfied ‰kolou a s nimi jejich uãitelka; a s uãitelkou byla Maisie a objímala ji a já uvidûla, jak otfiesenû paní uãitelka vypadá. Za nimi stoupal z budovy ‰koly jako z továrního komína ãern˘ d˘m, kter˘ tfiísnil letnû modrou oblohu. A Adam byl venku – venku! – u bronzové sochy a vzlykal, opfien˘ o Rowenu a ona ho pevnû drÏela v náruãí. A v tomhle okamÏiku úlevy zaplavila vlna lásky z mého nitra nejen mého synka, ale i dûvãe, které ho chlácholilo. Tu úlevu kvÛli Adamovi, tak silnou, aÏ mi cloumala vnitfinostmi, jsem si vychutnávala dvû tfii vtefiiny a vzá13


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 14

pûtí jsem se rozhlédla po Jenny. Svûtlé, nakrátko zastfiiÏené vlasy, ‰tíhlá postava. Venku nikdo, kdo by se Jenny podobal. Z mostu kvílely sirény. A ãtyfiletí se rozplakali, protoÏe zahlédli matky, jak se k nim fiítí plnou rychlostí po cestû, slzy na lících, a s rozpfiaÏenou náruãí se nemohou doãkat, aÏ obejmou své dítû. A já jsem se obrátila k hofiící budovû: ze tfiíd ve druhém a tfietím patfie trãely chocholy ãerného koufie. Jenny!

14


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 15

2 o hlavním schodi‰ti jsem vybûhla ke ‰kole a otevfiela dvefie do malého vestibulu; chvilku bylo v‰echno normální. Na zdi visela zarámovaná fotka prvních ÏákÛ Sidleyské ‰koly, ktefií se usmívali úsmûvy pln˘mi mléãn˘ch zoubkÛ. (Rowena tehdy mûla v˘jimeãn˘ pÛvab, Jenny zas byla na‰e neohrabané káãátko.) Mûli zde vyvû‰en˘ jídelníãek dne‰ního obûda, slova ztvárnûná obrázky: rybí páj s hrá‰kem. A já se zas naprosto uklidnila. Takhle jsem do ‰koly pfiicházela kaÏdé ráno. SnaÏila jsem se otevfiít dvefie vedoucí z vestibulu do prostor samotné ‰koly. Poprvé jsem si uvûdomila, jak jsou tûÏké. PoÏární dvefie. Ruce se mi pfiíli‰ tfiásly, neÏ abych dokázala pofiádnû sevfiít kliku. A byly horké. Rukávy ko‰ile jsem mûla vyhrnuté vysoko nad lokty. Teì jsem je shrnula a stáhla si je pfies ruce. Pak jsem dvefie s námahou otevfiela.

P

Zavolala jsem ji. Jeãela jsem její jméno znovu a znovu. A pokaÏdé mi pfiitom do úst, do krku a plic vnikal d˘m, aÏ jsem nakonec nedokázala kfiiãet vÛbec. Praskot ohnû, sykot, plivání – to se budovou svíjivû plazil obfií ohniv˘ had. Nade mnou se cosi zhroutilo. 15


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 16

Tu ránu jsem usly‰ela i ucítila. A pak zufiiv˘ ryk, jak oheÀ vyãmuchal ãerstv˘ kyslík. OheÀ bûsnil pfiímo nade mnou. Nade mnou byla Jenny. Nevidûla jsem nic neÏ cestu ke schodÛm. Zaãala jsem ‰plhat nahoru, zatímco horko sílilo a d˘m houstl. Dostala jsem se do prvního patra. Îár naplno zasáhl moje tûlo a tváfi. Nic jsem nevidûla – tma ãernûj‰í neÏ peklo. Musela jsem do tfietího patra. Za Jenny. Koufi mi vnikl do plic a já d˘chala ostnat˘ drát. Spustila jsem se na v‰echny ãtyfii, protoÏe jsem si z jakéhosi dávného poÏárního cviãení ve ‰kole pamatovala, Ïe se dole pfii zemi drÏí kyslík. Zjistila jsem, Ïe nûjak˘m zázrakem mÛÏu d˘chat. Plazila jsem se kupfiedu jako slepec bez hole, prsty oÈukávala cestu pfied sebou a snaÏila se najít dal‰í kfiídlo schodi‰tû. Nejspí‰ jsem se pohybovala po ãítárnû, kde mûli rozmûrn˘, jasnû barevn˘ koberec. Po tomhle koberci jsem teì hmatala, nylon se v horku ‰kvífiil a kroutil a mû pálily koneãky prstÛ. Bála jsem se, Ïe je brzo budu mít tak spálené, Ïe v nich doãista ztratím cit. Byla jsem jako ten muÏ v Adamovû knize o mytologii, kter˘ se drÏel Ariadniny nitû, aby na‰el cestu z labyrintu, aÏ na to, Ïe jedinou nití, kterou jsem mûla, byl roztékající se koberec. Dolezla jsem ke kraji koberce a zjistila, Ïe se povrch zmûnil, a pak jsem nahmatala první schod. Zaãala jsem lézt po ãtyfiech vzhÛru, do druhého patra, s obliãejem sklonûn˘m ke zdroji kyslíku. 16


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 17

A po celou tu dobu jsem odmítala uvûfiit, Ïe se tohle doopravdy dûje. Tato budova byla plná dûtí s hebk˘mi líãky a ‰ÀÛr na prádlo, které jsou napjaté pfies kaÏdou tfiídu a ze kter˘ch vlají praporce dûtsk˘ch kreseb. Sem patfií kníÏky a zjednodu‰ené pfiíbûhy urãené mal˘m ãtenáfiÛm a míãky naplnûné such˘mi fazolemi a ovoce, jeÏ se o pfiestávkách krájí na dílky. Tady je bezpeãno. Dal‰í krok. V‰ude kolem sebe jsem sly‰ela a cítila, jak se na kusy rozpadá Jennyino a Adamovo dûtství. Dal‰í krok. ZmocÀovala se mû závraÈ; byla jsem pfiiotrávená tím koufiem. Dal‰í krok. Byl to zápas. Rvala jsem se s tímhle Ïivoucím, d˘chajícím ohnûm, kter˘ mi chtûl zabít dítû. Dal‰í krok. Vûdûla jsem, Ïe do tfietího patra nikdy nedojdu – Ïe neÏ bych se k ní dostala, bude po mnû. Nahmatala jsem ji nahofie nad schody. Podafiilo se jí zdolat kus schodi‰tû aÏ sem. Ona je moje holãiãka a já jsem u ní a v‰echno bude v pofiádku. Teì uÏ bude v‰echno v pofiádku. „Jenny?“ Nepromluvila ani se nepohnula a fiev ohnû se blíÏil a já uÏ nemohla d˘chat. Pokusila jsem se ji zvednout, jako by byla pofiád je‰tû holãiãka, jenomÏe byla pfiíli‰ tûÏká. Vlekla jsem ji po schodech dolÛ a snaÏila se pfiitom chránit ji vlastním tûlem pfied horkem a d˘mem. Na to, jak zle je poranûná, jsem nechtûla myslet. Je‰tû ne. Do17


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 18

kud se nedostaneme aÏ pod schodi‰tû. Dokud nebude v bezpeãí. V duchu jsem tû volala, jako bych tû telepaticky mohla pfiivolat na pomoc. A jak jsem ji tak vláãela schod za schodem a pokou‰ela se uniknout Ïhoucímu vedru a bûsnícím plamenÛm a koufii, myslela jsem na lásku. DrÏela mû pfii Ïivotû. A byla chladivá, ãistá, klidná. MoÏná mezi námi telepatie fungovala, protoÏe v té chvíli jsi musel b˘t na schÛzce s redaktory BBC, ktefií ti zadali práci na pokraãování tvého seriálu Nepfiátelské prostfiedí. Natoãil jsi pofiady o hork˘ch dÏunglích, z nichÏ stoupá vodní pára, a o rozÏhaven˘ch suchopárech pou‰tû, a teì bys rád, aby se dal‰í díly odehrávaly v kontrastující divoãinû Antarktidy, promrzlé na kost. TakÏe je moÏné, Ïe právû díky tobû se mi podafiilo pfiedstavovat si tichou, bílou pláÀ lásky, zatímco jsem Jenny táhla po schodi‰ti dolÛ. Av‰ak neÏ jsem do‰la aÏ dolÛ, nûco mû udefiilo, mr‰tilo to mnou dopfiedu a v‰echno zãernalo. KdyÏ jsem ztrácela vûdomí, mluvila jsem s tebou. ¤ekla jsem: „Dítû pfied narozením nepotfiebuje vÛbec vzduch, vûdûls to?“ Napadlo mû, Ïe asi ne. KdyÏ jsem ãekala Jenny, zji‰Èovala jsem první poslední, ale tys aÏ pfiíli‰ netrpûlivû oãekával její pfiíchod, neÏ aby ses obtûÏoval pfiedmluvou. A tak jsi nevûdûl, Ïe dosud nenarozené dítû, jeÏ si pluje sem tam v plodové vodû, nesmí d˘chat, jinak by se utopilo. Nemá Ïádné doãasné Ïábry, aby si mohlo plavat jako ryba aÏ do porodu. Ba ne, miminko získává kyslík prostfiednictvím pupeãní ‰ÀÛry, kterou je spojeno s matkou. Pfiímo jsem cítila, jak k drobnému neohroÏenému potápûãi proudí dodávka kyslíku. 18


V plamenech - zlom

9.2.2013

19.48

Stránka 19

Ale v okamÏiku, kdy se Jenny narodila, dodávka kyslíku skonãila a maliãká se pohrouÏila do dal‰ího Ïivlu – do vzduchu. Nastala chvíle ticha, ukvapená vtefiina, jako by miminko stanulo na okraji Ïivota a rozhodovalo se, co dál. Dfiíve novorozence pleskli po zádíãkách, aby usly‰eli uklidÀující jekot plic, plnûn˘ch vzduchem. Dnes bedlivû sledují, ve které minutû se zvedne jemn˘ hrudníãek, a naslouchají ve snaze poznat z toho za‰eptání – dovnitfi a ven –, Ïe Ïivot v novém médiu, tedy ve vzduchu, zapoãal. A pak jsem se rozplakala a tys vypadal potû‰enû – opravdu potû‰enû! A z místnosti odvezli nemocniãní vozík s resuscitaãním vybavením pro novorozence; uÏ ho nebylo zapotfiebí. Normální porod. Zdravé dûcko. MÛÏe se pfiipojit k miliardám ostatních lidí na planetû, ktefií nasávají vzduch do plic a zas ho vypou‰tûjí ven, aniÏ o tom nûjak hloubají. Nazítfií mi tvoje sestra poslala kytici rÛÏí vázan˘ch se snítkami ‰ateru, jemuÏ se fiíká dûtsk˘ dech1, s tûmi líbezn˘mi bíl˘mi kvítky. Ale dech novorozenûte je jemnûj‰í neÏ padáãek z rozfoukané pampeli‰ky. Kdysi jsi mi fiekl, Ïe kdyÏ ãlovûk ztrácí vûdomí, úplnû naposled ho opustí sluch. V té tmû jsem mûla dojem, Ïe sly‰ím, jak Jenny nabrala do plic pampeli‰ko-padáãkov˘ dech.

1

U nás je znám pod lidov˘m názvem nevûstin závoj. (Pozn. pfiekl.)

19

0036071  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you