0036066

Cobor při vzpomínce na jejich poslední setkání. „A my s Annou jsme stáli na straně toho odpadlíka.“ „Žoldnéř, který nás přepadl, slouží nepochybně otci Emerenciovi a je také členem satanského spolku,“ vysvětloval Vešeléni. „Přinášejí vládci pekel oběti a vždycky pouze mladé dívky, které před smrtí ukrutným způsobem mučí.“ „Naše drahá Marie byla poslední.“ „Říkáte poslední, Anno?“ zapochyboval Vešeléni. „Ti darebáci kráčejí ve stopách Alžběty Báthoryové, nazývají ji velmistryně nebo ďáblova kněžka a nedbají ani na lidské, ani na Boží zákony. Otec Adam by vám prozradil mnohem víc, znal přece nejen Alžbětu Báthoryovou a královnu čarodějnic ze Šintavského hradu Annu Rosinu Listiusovou, ale i otce Emerencia.“ „V tom případě je opravdu nejvyšší čas, abychom ho konečně vypátrali, chytili a náležitě potrestali.“ „Jenže jak to dokážete, Jane?“ popíchl ho Vešeléni. „Při­ dám se k vám spolu se Štefanem Pálffym, prešpurským županem, a přesvědčím i hraběte Fábryho s jeho společníky.“ „To ještě přesně nevím, ale musíme spojit všechny síly, abychom Emerencia chytili a postavili před soud.“ „Právě to chtěl udělat můj zesnulý švagr, když hodlal vydat otce Emerencia církevnímu tribunálu, aby se zodpovídal ze svých do nebe volajících zločinů.“ „Jenže otec Emerencius se mu vysmekl z rukou jako had a vlastníma rukama ho škrtil, aby mu pomohl na onen svět.“ Anna Coborová roztrpčeně sklonila hlavu. „Někdy se mi opravdu zdá, že na této zemi má ďábel větší moc než dobrotivý Bůh.“ „Něco takového už nikdy nevyslovujte,“ napomenul ji Vešeléni. „Kdyby vás slyšel nebožtík biskup Bošňák, určitě by vás pokáral.“ 18