Page 1

V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 7

1 O

livia Graysonová seděla na schůzi správní rady v předsednickém křesle a pozorně poslouchala prezentace. Modrýma očima přejížděla z jednoho člena rady ke druhému. Její pohled byl bystrý a pronikavý. Seděla naprosto nehnutě, na sobě měla skvěle střižený tmavomodrý kalhotový kostým a kolem krku šňůrku perel. Elegantní mikádo bylo zastřižené pod ušima na úrovni čelisti. Vlasy měly tutéž sněhobílou barvu už od časů, kdy jí bylo něco přes třicet. Patřila k těm pozoruhodným ženám, které člověk nikde nepřehlédne. S výraznými rysy tváře, nápadnými lícními kostmi a elegantníma rukama, z nichž pravá zrovna držela nad blokem pero, byla nestárnoucí a věčně mladá. Na jednáních si vždycky dělala poznámky a dopodrobna si pamatovala, co a v jakém pořadí se tam dělo, i všechno, co bylo řečeno. Bystrý úsudek a smysl pro podnikání jí vysloužily skvělou pověst, ale především byla praktická a měla vrozený a neomylný smysl pro to, co je dobré pro její firmu. Z výnosného obchodu se železářským zbožím, který zdědila před lety její matka, vybudovala nadnárodní podnik ohromných rozměrů. Fabrika, jak firmu přejmenovali, když se přestěhovala z původního obchodu na předměstí Bostonu do starých prázdných továrních prostor, byla nesmírně úspěšná a Olivia Graysonová spolu s ní. Byla zosobněním moci a předsedala správní radě. Byla silná, novátorská a tvůrčí a ve Fabrice začala pracovat hned po škole, když jí bylo dvacet. 7


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 8

Její matka pocházela z noblesní bostonské bankéřské rodiny, která v krizi ve třicátých letech o všechno přišla. Maribelle Whitmanová šla dělat sekretářku do advokátní firmy a provdala se za mladého pojišťovacího agenta, kterého po útoku na Pearl Harbor odvedli do armády a v létě 1942, čtyři týdny po narození jejich dcery Olivie, vyslali do Anglie. Zahynul při náletu, když byl Olivii rok. Jako mladá vdova se Maribelle přestěhovala na levné bostonské předměstí, a aby uživila dcerku, začala pracovat v železářství Ansela Morrise. Čtrnáct let mu pomáhala rozvíjet obchod, měla s ním tajný milostný románek, nic od něj neočekávala a dceru vychovala z peněz, které si vydělala. Když nečekaně zdědila jeho značný majetek, nepřála si Maribelle nic jiného než poslat Olivii na vysokou školu. Jenže Olivia neměla zájem o žádná studia, chtěla se vrhnout do podnikání. Pro obchod měla vášeň a lásku, která ji hnala do riskantních a odvážných kroků, a každé její rozhodnutí katapultovalo firmu vpřed do závratných a nečekaných výšin. Navzdory svému mládí měla instinkt, který se vždycky ukázal jako správný. Kolegové i konkurenti ji léta uznávali a obdivovali. Olivia byla ikonou podnikatelského světa. Když Olivia hned po maturitě začala ve Fabrice pracovat, její vize proměnila místní železářství v něco, o čem její matka ani sám původní majitel nikdy nesnili. Tehdy podnik řídila matka, Ansel byl už po smrti. Olivia matku přesvědčila, aby přibraly levný nábytek jednoduchého moderního designu, nejen základní, obyčejné kousky, které Fabrika prodávala doposud. Olivia přišla se svěžím pohledem a mladistvým zápalem. Kladla u jejich zboží důraz na design a nízkou cenu. Od zahraničního dodavatele nakoupili koupelnové vybavení, moderní kuchyňský nábytek a přístroje. Za krátký čas se proslavili díky svému inovativnímu mezinárodnímu designu, spolehli8


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 9

vosti svých produktů a překvapivě rozumným cenám. Olivia zboží dotovala a držela nižší ceny než všichni ostatní. Matka tím byla zprvu znepokojena, ale čas ukázal, že Olivia udělala dobře. Její instinkt ji nikdy nezklamal. O jednapadesát let později, ve svých devětašedesáti vládla Olivia Graysonová impériu, které se rozšířilo po celém světě a nemělo rovnocenného konkurenta, ačkoli se o to mnozí snažili. Když bylo Olivii pětadvacet, stala se legendou a Fabrika s ní, při svém pověstném nápaditém designu všeho, co bylo potřeba do domácnosti od kuchyňského náčiní po nábytek, a to za nejnižší možné ceny. Nebylo nic, co byste ve Fabrice do domácnosti nedostali, a Olivia byla neustále na cestách a hledala nové dodavatele, nové výrobky a nový design. Její impérium stále rostlo a její věhlas rovněž. Její tvář kupodivu nenesla stopy žádné tvrdosti, když seděla na svém místě na zasedání správní rady, obklopena z obou stran svými syny. Oba nastoupili k firmě, Phillip hned po vysoké škole ekonomické a John po magisterských studiích výtvarného umění a designu. Oliviina matka odešla na odpočinek už před dávnými lety. Fabrika byla produktem Oliviina génia a ohromné jmění, které jí vydělala, připadne jejím dětem. Tomu, co vytvořila, věnovala celý život. Olivia představovala zosobnění amerického snu. Přestože třímala v rukou obrovskou moc a její pohled byl pronikavý, ve tváři se jí zračila jemnost. Byla ženou, kterou všichni brali vážně, a přesto se dokázala bez zábran rozesmát. Ve své diskrétnosti věděla, kdy je dobré promluvit. A dychtivě naslouchala novým nápadům, které ji podněcovaly k další tvořivosti. Dokonce i teď neustále hledala, jak se firma může uplatnit v nových lokalitách a rozrůst ještě víc než doposud. Olivia nespala na vavřínech a její vášní a hlavním zájmem byl neustálý 9


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 10

rozvoj podniku. Dodnes pro něj byla stejně zapálená jako v mládí. Kromě Olivie a jejích dvou synů, Phillipa a Johna, měla správní rada ještě šest dalších členů. Olivia byla výkonnou ředitelkou firmy a Phillip pracoval jako finanční ředitel. Po otci zdědil talent pro finančnictví a k firmě nastoupil po studiích ekonomie na Harvardu, kde vystudoval s vyznamenáním a získal titul MBA. Byl to tichý člověk, spíš po svém otci než po matce. Každý z jejích synů podědil něco z jejích schopností, ale žádný je nekombinoval jako celek. John, její třetí dítě, měl umělecké sklony a zajímal ho design. John byl malíř a na univerzitě v Yale vystudoval výtvarné umění. Malířství bylo jeho láskou, ale oddanost vůči matce ho v raném věku dovedla do jejího podniku. Olivia vždycky věděla, že při svém uměleckém cítění a designérském školení má firmě hodně co nabídnout. Byl společenštější než jeho starší bratr a v mnoha ohledech se podobal matce, jen v obchodní stránce věci se naprosto nevyznal. Žil pro estetiku a krásu, kterou viděl ve světě. A veškerý svůj volný čas o víkendech trávil malováním. Byl především malíř. Phillip byl ve čtyřiceti šesti letech stejně solidní, jako býval jeho otec. Phillipův otec, Joe, býval účetní a pomáhal Olivii vést firmu, tiše a beze vší okázalosti. Phillip zdědil jeho přesnost a spolehlivost, pokud šlo o finance, ale od matky nepřevzal tvůrčího ducha a zápal pro věc. John podědil Oliviin vrozený smysl pro krásu věcí a jakožto výtvarník ve svých jednačtyřiceti stále vnášel do předmětů, které světu nabízeli, něco neotřelého. Měl ohromné nadání, které směroval do Fabriky, zatímco neustále snil o tom, že jednou bude jenom malovat. Oba muži byli pro chod firmy nepostradatelní, ale hnací silou 10


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 11

byla stále jejich matka, i ve svých devětašedesáti letech. Fabrika byla stále rodinným podnikem, ačkoli se v průběhu let často naskytla možnost ji prodat a převést na akciovou společnost. Olivia na něco takového vůbec nepomyslela, ale Phillipa kolikrát nabídky z posledních let značně lákaly. Olivia trvala na tom, že Fabrika je jejich, se všemi obchody po celém světě, a se vší rozhodností tvrdila, že to tak zůstane. Jejich podnikání vzkvétalo a velice se rozrůstalo. A pokud bude Olivia naživu, chce vidět rodinu Graysonových u kormidla. Její dvě dcery nejevily o podnikání zájem, ale Olivia věděla, že oba synové podnik jednoho dne převezmou. Dobře je na to připravila. Měla jistotu, že impérium, které vytvořila, budou schopni společně udržet. Sama se zdaleka nechystala na odpočinek a ani si odpočinout nepotřebovala. Olivia Graysonová byla stále v plné síle, řídila Fabriku a cestovala po celém světě, jak to dělala už skoro dvaapadesát let. Nebyly na ní patrné známky únavy, stále měla skvělé, novátorské nápady a zdála se o deset let mladší. Byla od přírody krásná, milovala život a měla desetkrát víc energie než lidé, kteří byli o polovinu mladší než ona. Po poledni svým klidným, spořádaným způsobem schůzi rady uzavřela. Projednali všechny body programu včetně Oliviiných obav ohledně některých indických a čínských továren, s nimiž spolupracovali. Phillipovým hlavním zájmem byl jejich konečný hospodářský výsledek, který byl vyšší než kdy předtím. Výrobky, které prodávali za neuvěřitelně nízké ceny, jim ohromně vydělávaly a byly distribuovány po celém světě. Olivia chtěla mít vždycky jistotu, že praktiky jejích továren jsou zdravé. A Phillip je dnes ráno opět všechny ujistil, že ačkoli nemohou vědět o svých asijských podnicích úplně všechno, využívají služeb spolehlivé 11


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 12

průmyslově investigativní firmy a tovární praxe se zdá být v pořádku. A ceny, které jim firma platila, zajišťovaly továrnám marži, z níž měly už léta slušný zisk. To byl jejich výrobní model, který jim konkurence záviděla a nebyla schopná se mu vyrovnat. Čeho se Olivia dotkla, to jí kvetlo pod rukama. John dnes ráno rovněž představil sérii nových návrhů a všichni věděli, že v příštích měsících se o ně jejich zákazníci poperou. Fabrika byla o krok dopředu před módními trendy, disponovala bezchybným instinktem, co se bude dobře prodávat a co zákazníci budou chtít, přičemž to věděli dřív než zákazníci sami. John měl neomylný smysl pro tvar, zpracování a barvu. Nabízená kombinace nízkých cen a špičkového designu u věcí, po nichž jejich klienti toužili, byla nepřekonatelná. Vytvářeli potřebu a pak ji naplňovali. Finančně si vedla Fabrika rok od roku lépe. Impérium, které Olivia založila, bylo pevné jako skála. Věděla, že její zesnulý manžel Joe by na ni byl hrdý stejně, jako když byl naživu. Joe pro ni byl dokonalý partner. Nedivil se a nevytýkal jí, že podnikání, které společně rozvíjeli, zabírá Olivii čas, který pak nemůže věnovat jemu a dětem. Oba věděli, že je to nevyhnutelné a že je zavalená prací, zvlášť na cestách, ale i když byla doma. Joe ji v rodině zastoupil, protože neměl tak nabitý pracovní plán a jeho povinnosti vůči firmě nebyly tak náročné. Jako erudovaný účetní byl jejím finančním ředitelem až do své smrti, po níž se jeho práce ujal Phillip. Oliviina matka Maribelle přestala ve firmě pracovat krátce po Phillipově narození, aby se Olivii postarala o děti. Tahle role jí vyhovovala mnohem víc a nebyla pro ni tak vyčerpávající. Firma v Oliviiných a Joeových rukou jí už dávno přerostla přes hlavu. Olivia byla hnací silou Fabriky a zodpovědnost hravě snášela, přestože ji naprosto připravovala o čas, který by trávila s dětmi. Když byla 12


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 13

starší, snažila se jim to vynahradit, zvláště v posledních čtrnácti letech, od smrti svého manžela. Zemřel v šedesáti letech na infarkt zrovna v době, kdy byla na inspekci nových továren na Filipínách. Joeova smrt byla pro Olivii i děti těžkou ranou. Od té doby k nim byla pozornější a dala si záležet, aby s dětmi a vnuky vyjela každý rok na dovolenou. Vždycky je milovala a svého manžela rovněž, ale stejně tak milovala podnikání. Fabrika byla její vášeň a její život. Byl to stravující věčný oheň, který ji pohlcoval a zároveň poháněl. Joe to chápal a nevadilo mu to. Děti to také věděly, i když některé to nebyly ochotné přijmout tak snadno jako ostatní. Dnešní dopolední schůze správní rady se zúčastnil i hlavní právní poradce firmy Peter Williams. Chtěli prodiskutovat některá témata, která předložil Phillip, především jaký finanční dopad by mělo rozhodnutí přemístit továrny z Asie na transparentnější místa v Evropě. Všichni věděli, že by to jejich celkový hospodářský výsledek ovlivnilo nepříznivě, a Phillip to nedoporučoval. Olivia si vyžádala na poradě správní rady přítomnost firemního právníka. A Peter vystoupil se svými jako obvykle rozvážnými a promyšlenými názory. Olivia vyhledávala jeho rady v mnoha věcech a Peter jí vždycky byl uvážlivým rádcem. Povahou byl konzervativní, ale ve svých návrzích vždycky praktický a tvůrčím způsobem jim pomáhal najít řešení právně ošidných otázek. Při podnikání tak rozsáhlém jako to jejich se s podobnými nevyhnutelně setkávali. K Olivii cítil Peter nesmírnou úctu a Fabrice věnoval už téměř dvacet let svého času. Nikdy nenamítal nic proti dlouhým přesčasům ani obětem, které přinášel. Nestěžoval si, že se to promítá do jeho osobního života. Vždycky byl fascinován touhle firmou i ženou, jež stála v jejím čele. Byl jí nadšený. 13


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 14

„Co si o dnešním jednání myslíš?“ zeptala se ho Olivia, když společně čekali na výtah. Phillip a John ještě zůstali v jednacím sále, ona se musela vrátit do své pracovny. Peter mířil zpátky do své kanceláře pár bloků odsud. Ale jelikož Fabrika byla jeho největším klientem, navštěvoval její prostory dost často. Olivia před čtyřiceti lety přesunula hlavní sídlo firmy z předměstí Bostonu do New Yorku. Její děti už v New Yorku vyrostly. Když otevřeli pobočky v New Jersey, Chicagu, Connecticutu a Long Islandu, New York byl vhodnějším sídlem než ospalá bostonská periferie. Když přidali Jih, Středozápad a Západní pobřeží a nakonec začali podnikat na mezinárodní úrovni, centrála v New Yorku byla samozřejmostí. Jejich kanceláře zaplnily celou budovu na Park Avenue a prodejny měli po celé zemi, v Asii, Jižní Americe i v Evropě. Prodejny v zahraničí provozovali už třicet let. Olivia byla věrná jejich starým obchodům a udržovala je, ale přidala k nim bezpočet nových. Po celém světě teď měli víc než sto obchodních domů a každý z nich vzkvétal a přinášel zisk. Za ta léta udělala Olivia i pár chyb, ale vzápětí je zase napravila. „Myslím, že Phillip přišel s několika opodstatněnými argumenty,“ odpověděl Peter, když spolu nastoupili do výtahu a Olivia zmáčkla tlačítko patra, kde měla kancelář. Phillip a John měli kanceláře ve stejném podlaží jako ona. „Podle mého názoru tyhle případné zdroje potíží máme pod dohledem. Víc s tím zatím neuděláme,“ ujistil ji Peter. „Nechci využívat služeb podniků, které mají pochybné praktiky.“ Opakovala to, co řekla na schůzi. Byla to její mantra. Její silné sociální cítění bylo neustále na stráži. Měla velký smysl pro etiku, stejně jako dobrou hlavu pro obchod. Byla to žena vysokých mravních kvalit s laskavým srdcem. 14


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 15

„Neřekl bych, že bychom si museli s něčím dělat starosti, aspoň pokud je mi známo. A to máme oči i uši otevřené,“ tvrdil Peter. „Nemáš s tím žádný problém?“ zeptala se Petera na rovinu a zabodla se do něj svýma modrýma očima. Oliviině pozornosti nic neuniklo – to byla jedna z mnoha věcí, které na ní obdivoval. A nikdy neobětovala etickou stránku podnikání vyšším ziskům. „Nemám,“ odpověděl Peter upřímně. „Dobrá. Ty jsi můj barometr, Petere,“ pousmála se. „Až pocítíš ohledně našich továren nějaké znepokojení, pak si začnu dělat starosti.“ Byl to od ní opravdu kompliment. „Dám ti vědět, kdyby se něco změnilo. Věřím, že naše zdroje nám průběžně poskytují dost informací. Nemáš čas na rychlý oběd, než se vrátíme do práce?“ Olivia věděla, že Peter pracuje stejně tvrdě jako ona a volného času moc nemá. Rádi si spolu pohovořili o své práci a vyměňovali si novinky. Peterovi bylo třiašedesát, byl ženatý a měl dospělého syna a dceru a práci, která mu přinášela radost i slušný příjem. Společně ve jménu Fabriky vybojovali mnohé vítězné bitvy. „Nemůžu,“ litovala Olivia. „V půl druhé mám interview s New York Times a ještě předtím musím vyřídit horu papírů, co mi leží na stole.“ Olivia se hrozila dne, kdy Peter odejde do důchodu. Na jeho radách a uvážlivých analýzách situace byla značně závislá a vážila si jeho přátelství. Důvěřovala mu víc než komukoli jinému. Peter byl naštěstí plný sil, těšil se dobrému zdraví a prozatím odchod do výslužby neplánoval. „Měl bych ti říct, že si té práce bereš moc, ale byla by to ztráta času,“ řekl s posmutnělým úsměvem. Olivia se zasmála a výtah zastavil v jejím poschodí. „Řekni to sám sobě,“ vystoupila, zamávala na něj a dveře výtahu zůstaly na chvíli otevřené. 15


V‰echny matãiny hfiíchy - zlom

25.9.2013

18.37

Stránka 16

„Kdy odjíždíš na dovolenou?“ zavolal za ní a Olivia se otočila, aby mu odpověděla. „Až za šest týdnů, v červenci.“ Peter věděl o narozeninové cestě, kterou se svými dětmi podnikala každý rok. Pokaždé vybrala pozoruhodné místo, aby je nalákala a zabavila. Byla to tradice, kterou zahájila po smrti svého manžela. Věděla, že Joe by jí to schvaloval. Snažila se tím dětem vynahradit otce, kterého ztratily, a čas, který jim v jejich útlém věku nevěnovala. Věděla, že ztracený čas nedožene, ale cesty, které pro ně vymýšlela, všem připadaly úchvatné a Olivia do jejich plánování vkládala hodně úsilí a přemýšlení. Tenhle čas pro ni byl svatý. Zamávala Peterovi, a sotva se dveře výtahu zavřely, pospíchala do své kanceláře. Bylo téměř půl jedné a do příchodu reportéra z New York Times jí zbývala hodina. Svou asistentku už požádala, aby jí na stůl připravila salát. Nechtěla ztrácet čas. Takhle to dělala často nebo vůbec neobědvala, což jí pomáhalo udržovat pružnou dívčí postavu, kterou jí ostatní ženy záviděly a obdivovaly na ní. I díky ní nevypadala na svůj věk. Své samozřejmě dělala i mladistvá tvář, překvapivě nezbrázděná vráskami. O svém vzezření Olivia nikdy nepřemýšlela. Peter jí svou otázkou ohledně dovolené něco připomněl, a tak se cestou do kanceláře zastavila u své asistentky Margaret. „Odešly dneska ráno ty e-maily týkající se dovolené?“ „Odeslala jsem je v deset hodin. A na stole už na vás čeká oběd spolu se vzkazy a seznamem, komu zavolat.“ Sama si také dneska sní oběd u kancelářského stolu. Věděla, jak je Olivia vytížená ve dnech, kdy zasedá správní rada. Zbytek dne bude dohánět, co zameškala, a zůstane v kanceláři nejspíš dlouho do večera. Margaret byla připravena udělat totéž. Nikdy nelitovala času, který Olivii věnuje, a svůj osobní život si zařídila po16

0036012  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you