/I/
K
Ravicovi se blíÏila Ïena. Kráãela rychle, ale jaksi podivnû vrávorala. Pov‰iml si jí, aÏ kdyÏ byla tûsnû u nûho. Spatfiil bled˘ obliãej, vysedlé lícní kosti a ‰iroce posazené oãi. Byla to strnulá, masce podobná tváfi; sklenûná prázdnota jejích oãí byla ve svûtle pouliãní lampy tak nápadná, Ïe upoutala jeho pozornost. Îena ho míjela tak tûsnû, Ïe se ho témûfi dotkla. Vztáhl ruku a uchopil ji za paÏi. Vtom se zapotácela, byla by upadla, kdyby ji nezachytil. Sevfiel pevnû její paÏi. „Kam jdete?“ zeptal se po chvíli. Strnule na nûho pohlédla. „PusÈte mû!“ za‰eptala. Ravic neodpovûdûl. Pofiád je‰tû jí tiskl ruku. „PusÈte mû! Co má b˘t?“ Îena sotva pohnula rty. Mûl dojem, Ïe ho vÛbec nevidí. Hledûla skrze nûho kamsi do prázdné noci. Byl jen ãímsi, co ji zastavilo, nûãím, ãemu fiíkala: PusÈte mû! OkamÏitû poznal, Ïe to není pouliãní holka. Ani opilá nebyla. Uvolnil stisk. Mohla se snadno vyprostit, kdyby chtûla; ale neuvûdomila si to. Ravic chvíli vyãkával. „Kam byste chtûla jít v tuhle dobu v noci sama v PafiíÏi?“ namítl klidnû a odtáhl ruku. Mlãela. Ale nehnula se z místa. Jako by, jednou zastavena, nebyla schopna dal‰ího pohybu. Opfiel se o zábradlí mostu. Ucítil pod rukama vlhkost porézního kamene. „Snad tam?“ pohodil hlavou dolÛ k Seinû, která se sunula ‰ed˘m, neklidnû upl˘vajícím leskem do stínu Pont de l’Alma. Îena neodpovûdûla.
3