Page 1

JEDEN DEN VE ML¯Nù MÛj Ïivot je v souãasné dobû symfonií sloÏenou ze tfií rÛzn˘ch vût: „hodnû lidí“, „nûkolik lidí“ a „skoro nikdo“. KaÏdá vûta zabere pfiibliÏnû ãtyfii mûsíce z roku, ãasto se v témÏe mûsíci stfiídá s druh˘mi dvûma, ale nespl˘vá s nimi. Vûta „hodnû lidí“ pfiedstavuje chvíle, kdy jsem ve styku s publikem, s nakladateli a novináfii. Vûta „nûkolik lidí“ vzniká tehdy, kdyÏ odjedu do Brazílie, setkávám se s vûrn˘mi pfiáteli, procházím se po copacabanské pláÏi, pfiíleÏitostnû se zúãastním nûjaké spoleãenské události, ale obvykle zÛstávám doma. Dnes v‰ak bych rád nûco povûdûl o vûtû „skoro nikdo“. V pyrenejské obci s dvûma sty obyvatel, jejíÏ jméno radûji udrÏuji v tajnosti a v níÏ jsem si pfied nedávnem koupil star˘ ml˘n pfiestavûn˘ na obytn˘ dÛm, se právû setmûlo. KaÏdé ráno se probouzím s kohoutím kokrháním, nasnídám se a jdu se projít mezi krávy, ovce, kukufiiãná pole a louky. Dívám se na hory a – na rozdíl od vûty „hodnû lidí“ – nikdy se nepokou‰ím myslet na to, kdo jsem. Nemám otázky ani odpovûdi, Ïiji cele pfiítomn˘m okamÏikem, pfiiãemÏ je mi jasné, Ïe rok má ãtyfii období (ano, zdá se to moÏná samozfiejmé, ale nûkdy na to zapomínáme) a já se promûÀuji jako okolní krajina. V téhle chvíli mû moc nezajímá, co se dûje v Iráku nebo v Afghánistánu: stejnû jako pro ostatní lidi na venkovû jsou pro mû nejdÛleÏitûj‰í zprávy o poãasí. KaÏd˘ vesniãan ví, jestli bude pr‰et, jestli se ochladí a bude siln˘ vítr, protoÏe to pfiímo ovlivÀuje jeho Ïivot, jeho plány, jeho sklizeÀ. Potkám statkáfie, kter˘ se stará o své pole, popfiejeme si „dobr˘ den“, probereme pfiedpovûì poãasí a pokraãujeme v tom, co jsme dûlali – on v orbû a já ve své dlouhé procházce. 11


Vrátím se, vyberu schránku na dopisy, je tam regionální deník: v sousední vsi je tancovaãka, v jednom hostinci v Tarbes – to je velké mûsto se 40 000 obyvatel – zase konference, v noci museli zasahovat hasiãi, protoÏe hofiela skládka odpadkÛ. Cel˘ kraj vzru‰uje pfiípad skupiny lidí, ktefií pokáceli platany podél venkovské cesty, protoÏe zavinily smrt motocyklisty; tato zpráva zabírá celou stránku a uÏ nûkolik dní se objevují reportáÏe o „tajném komandu“, které chce pomstít chlapcovu smrt tím, Ïe zniãí stromy. Lehnu si u potoka, kter˘ protéká kolem mého ml˘na. Dívám se na bezmraãnou oblohu za tohoto stra‰livého léta, kdy jenom ve Francii zemfielo pût tisíc lidí. Vstanu a vûnuji se kyudu, meditaci s lukem a ‰ípem, která mi zabírá dal‰í hodinu dne. Pak je ãas obûdvat: sním lehké jídlo a náhle si uvûdomím, Ïe v jednom z pfiístavkÛ staré budovy je zvlá‰tní pfiedmût s monitorem a klávesnicí, pfiipojen˘ – div divÛ – k vysokorychlostní lince zvané téÏ DSL. Vím, Ïe jakmile stisknu tlaãítko toho pfiístroje, pfiijde ke mnû svût. Odolávám, jak jen to jde, ale nastal ãas, mÛj prst zmáãkne pfiíkaz „pfiipojit“ a uÏ mám opût spojení se svûtem, jsou tu sloupce brazilsk˘ch novin, knihy, rozhovory, jeÏ je tfieba udûlat, zprávy z Iráku, Afghánistánu, Ïádosti, oznámení, Ïe letenku dostanu zítra, rozhodnutí, která lze odloÏit, rozhodnutí, která je tfieba udûlat. Pracuji nûkolik hodin, protoÏe právû to jsem si zvolil, protoÏe takov˘ je mÛj osobní pfiíbûh, protoÏe kaÏd˘ bojovník svûtla ví, Ïe má povinnosti a odpovûdnost. Av‰ak ve vûtû „skoro nikdo“ je v‰e, co se objevuje na monitoru poãítaãe, velice vzdálené, stejnû jako ml˘n se zdá b˘t snem, kdyÏ jsem ve vûtách „hodnû lidí“ nebo „nûkolik lidí“. Zapadá slunce, poãítaã je vypnut˘, svût se opût stává jenom venkovskou krajinou, vÛní luk, buãením krav, hlasem past˘fie, kter˘ vede své ovce zpátky do ohrady vedle ml˘na. Ptám se sám sebe, jak se mohu v jediném dni pohybovat ve dvou tak odli‰n˘ch svûtech: odpovûì neznám, ale vím, Ïe mû to velice tû‰í, a jsem spokojen˘, kdyÏ tyhle fiádky pí‰u.

12


MUÎ, KTER¯ SE ¤ÍDIL SV¯MI SNY Narodil jsem se v Nemocnici sv. Josefa v Rio de Janeiru. Porod nebyl snadn˘, a tak mû matka svûfiila pod svûtcovu ochranu s prosbou, aby mi pomohl Ïít. Josef mû tedy provází Ïivotem a od roku 1987, coÏ byl rok po mé pouti do Santiaga de Compostely, pofiádám kaÏdoroãnû 19. bfiezna na jeho poãest oslavu. Pozvu pfiátele, poctivé a pracovité lidi, a pfied veãefií se pomodlíme za v‰echny, kdo se snaÏí své dílo konat dÛstojnû. Modlíme se také za nezamûstnané, za lidi bez vyhlídek do budoucnosti. V krátkém projevu pfied modlitbou obvykle uvádím, Ïe z pûti zmínek, v nichÏ se v Novém zákonû objevuje slovo „sen“, se ãtyfii vztahují k tesafii Josefovi. Ve v‰ech tûchto pfiípadech andûl pfiesvûdãí Josefa, aby udûlal prav˘ opak toho, co zam˘‰lel. Andûl Ïádá, aby neopou‰tûl svou Ïenu, pfiestoÏe je tûhotná. Josef mohl fiíci nûco jako „co si pomyslí sousedé“, ale místo toho se vrátí domÛ a uvûfií zjevenému slovu. Andûl ho po‰le do Egypta. Na to mohl Josef odpovûdût: „Já uÏ jsem tu zaveden˘ jako tesafi, mám své zákazníky, nemohu v‰eho nechat.“ Sbalí si nicménû vûci a odejde do neznáma. Andûl Ïádá, aby se z Egypta vrátil. A Josef si opût mohl pomyslet: „Zrovna teì, kdyÏ se mi podafiilo uspofiádat si Ïivot a kdyÏ musím Ïivit rodinu?“ Místo aby se Josef fiídil zdrav˘m rozumem, nechává se vést sv˘mi sny. Ví, Ïe jeho údûl je podobn˘ údûlu takfika v‰ech lidí na Zemi: musí chránit a Ïivit svou rodinu. Stejnû jako miliony dal‰ích neznám˘ch JosefÛ se snaÏí úkol plnit, pfiestoÏe musí dûlat nûco, co ani zdaleka nemÛÏe pochopit. Pozdûji se jeho Ïena a jeden z jeho synÛ natrvalo vepí‰í do dûjin kfiesÈanství. Tfietí pilífi rodiny, dûlník, je vzpomínán jen na 13


konci roku u jesliãek, anebo tûmi, kdo mají k jeho uctívání nûjak˘ zvlá‰tní dÛvod, jako napfiíklad já ãi Leonardo Boff, k jehoÏ knize o tesafii jsem napsal pfiedmluvu. Uvedu zde ãást textu spisovatele Carlose Heitora Conyho (doufám, Ïe to opravdu napsal on, protoÏe jsem to na‰el na internetu!): „Lidé se nûkdy diví, Ïe já, aãkoliv se prohla‰uji za agnostika a nepfiijímám ideu filozofického, morálního nebo náboÏenského Boha, uctívám nûkteré svaté z tradiãního kalendáfie. BÛh je pojem nebo bytost m˘m moÏnostem, a dokonce i m˘m potfiebám pfiíli‰ vzdálená, kdeÏto svûtci jakoÏto pozem‰Èané s t˘miÏ hlinûn˘mi základy jako já si zaslouÏí víc neÏ mÛj obdiv. ZaslouÏí si mou opravdovou úctu. Svat˘ Josef je jedním z nich. Evangelia neuvádûjí ani jediné slovo, jen ãiny, a pak v˘slovnou zmínku: vir justus. Spravedliv˘ muÏ. Vzhledem k tomu, Ïe jde o tesafie, nikoli o soudce, lze vyvodit, Ïe Josef byl pfiedev‰ím dobr˘ ãlovûk. Dobr˘ jako tesafi, jako manÏel, jako otec chlapce, jenÏ se mûl pozdûji stát mezníkem v historii svûta.“ Cony to vyjádfiil krásnû. âasto ãtu nesmysly jako tfieba: „JeÏí‰ ode‰el do Indie, aby se uãil u himálajsk˘ch mistrÛ.“ Podle mého názoru kaÏd˘ ãlovûk mÛÏe uãinit svÛj Ïivotní úkol posvátn˘m a JeÏí‰ se vyuãil, kdyÏ ho spravedliv˘ muÏ Josef uãil dûlat stoly, Ïidle a postele. Rád si pfiedstavuji, Ïe stÛl, u nûhoÏ Kristus posvûtil chléb a víno, vyrobil Josef – neboÈ na nûm pracovala ruka neznámého tesafie, jenÏ vydûlával na Ïivobytí v potu tváfie, a právû proto umoÏnil, aby se vyjevily zázraky.

14


ZLO CHCE, ABY BYLO UâINùNO DOBRO Persk˘ básník Rúmí vypráví, jak jednou Muávija, první chalífa z rodu UmajjovcÛ, spal ve svém paláci, kdyÏ tu jej probudil nûjak˘ cizí ãlovûk. „Kdo jsi?“ zeptal se ho. „Jsem Lucifer,“ znûla odpovûì. „A co tu chce‰?“ „Je ãas, aby ses pomodlil, a ty zatím pofiád spí‰.“ Muávija se podivil. Jak to, Ïe kníÏe temnot, kter˘ vÏdy usiluje o du‰i lidí malovûrn˘ch, mu nyní pomáhá plnit náboÏenskou povinnost? Lucifer mu to v‰ak objasnil: „VzpomeÀ si, Ïe jsem byl pÛvodnû andûl svûtla. Pfies v‰echno, co se mi kdy pfiihodilo, nemohu na svÛj pÛvod zapomenout. âlovûk mÛÏe putovat do ¤íma nebo do Jeruzaléma, ale vÏdy si nese v srdci hodnoty své vlasti: se mnou je to stejné. Stále miluji Stvofiitele, kter˘ mû v mládí Ïivil a uãil konat dobro. Vzepfiel jsem se proti Nûmu nikoli proto, Ïe bych jej nemiloval – právû naopak, miloval jsem jej tolik, Ïe jsem zaãal Ïárlit, kdyÏ stvofiil Adama. Tehdy jsem ho chtûl vyzvat, a to mû zniãilo; pfiesto si stále pfiipomínám nûkdej‰í poÏehnání, jichÏ se mi dostalo, a budu-li konat dobro, snad se jednou budu smût do ráje vrátit.“ Muávija odpovûdûl: „Nemohu uvûfiit tv˘m slovÛm. Tys pfiece zniãil tolik lidí na povrchu zemském.“ „Vûfi mi,“ naléhal Lucifer. „Jenom BÛh mÛÏe tvofiit a niãit, neboÈ je V‰emohoucí. To On, kdyÏ stvofiil ãlovûka, pfiidal k znakÛm Ïivota touhu, pomstu, útrpnost a strach. NeobviÀuj tedy mne, kdyÏ kolem sebe vidí‰ zlo, protoÏe já jsem pouhé zrcadlo v‰eho ‰patného, co se dûje.“ 15


Muávija tu‰il, Ïe nûco není v pofiádku, a zaãal se usilovnû modlit, aby jej BÛh osvítil. Celou noc s Luciferem hovofiil a diskutoval, a pfies v‰echny jeho pfiiléhavé argumenty se nedal pfiesvûdãit. Za svítání koneãnû Lucifer ustoupil a pfiiznal: „Dobrá, mበpravdu. KdyÏ jsem tû dnes veãer probouzel, abys nezme‰kal hodinu modlitby, nemûl jsem v úmyslu pfiiblíÏit tû boÏskému svûtlu. Vûdûl jsem, Ïe kdyÏ nesplní‰ svou povinnost, velice zesmutní‰ a v pfií‰tích dnech se bude‰ modlit s dvojnásobnou vírou a prosit za odpu‰tûní, Ïes zanedbal pfiedepsan˘ úkon. V oãích Boha by pak kaÏdá z tûchto modliteb, proná‰ená s láskou a kajícností, platila za dvû stû jin˘ch, odfiíkan˘ch mechanicky a zbûÏnû. Tvá vnitfiní oãista a vroucnost by nakonec zpÛsobila, Ïe by tû BÛh miloval je‰tû víc a já bych mûl k tvé du‰i dál.“ Lucifer zmizel a hned nato se objevil andûl svûtla: „Nikdy nezapomeÀ na dne‰ní ponauãení,“ fiekl Muávijovi. „Zlo se nûkdy tváfií jako vyslanec dobra, av‰ak jeho tajn˘m zámûrem je ‰kodit je‰tû víc.“ TéhoÏ dne i ve dnech následujících se Muávija modlil kajícnû, útrpnû a pln víry. Jeho modlitby vysly‰el BÛh tisíckrát.

16


P¤IPRAVEN K BITVù, ALE S POCHYBNOSTMI Mám na sobû zvlá‰tní zelené montérky z hrubé látky, plné zipÛ. Ruce mi chrání pfied po‰krábáním rukavice. Nesu jakési kopí skoro stejnû vysoké jako já: jeho kovov˘ konec má na jedné stranû cosi jako trojzubec a na druhé stranû ostrou ‰pici. A pfied sebou mám to, naã vzápûtí zaútoãím: svou zahradu. Pomocí pfiedmûtu, kter˘ drÏím, zaãnu vytrhávat plevel smí‰en˘ s trávou. Dûlám to dost dlouho, a pfiitom vím, Ïe rostlina, kterou vytáhnu ze zemû, zahyne ani ne za dva dny. Najednou se sám sebe ptám: jednám správnû? To, ãemu fiíkám „plevel“, je ve skuteãnosti projev snahy o pfieÏití urãitého druhu, kter˘ pfiíroda vytváfiela a rozvíjela po dlouhé miliony let. Kvût byl oplodnûn úsilím nesãetného hmyzu, pfiemûnil se v semeno, vítr je rozvál po okolních lukách, a tak se rostlina – protoÏe zapustila kofieny na mnoha místech –, pravdûpodobnû doãká pfií‰tího jara. Kdyby se soustfiedila jenom na jednom místû, mohla by se stát obûtí b˘loÏravcÛ, záplav, poÏárÛ nebo sucha. Celé toto úsilí o pfieÏití v‰ak nyní ztroskotává pfii stfietu rostliny se ‰picí mého kopí, jeÏ ji nelítostnû rve z pÛdy. Proã to dûlám? Nûkdo tu zahradu vytvofiil. Nevím, kdo to byl, protoÏe kdyÏ jsem dÛm koupil, uÏ tu byla, v souladu s okolními horami a stromy. TvÛrce si v‰ak svou ãinnost urãitû dÛkladnû promyslel, sázel peãlivû a plánovitû (jedna fiada kefiÛ skr˘vá dfievník) a po nesãetné zimy a jara se o ni staral. KdyÏ mi majitel ten star˘ ml˘n – v nûmÏ trávím nûkolik mûsícÛ roãnû – pfiedával, trávník byl perfektní. Teì je na mnû, abych v práci pokraãoval, aãkoliv stále pfietrvává filozofická otázka: mám respektovat 17


práci tvÛrce, zahradníka, nebo se pfiiklonit k pudu sebezáchovy, jímÏ pfiíroda tuto rostlinu, dnes zvanou „plevel“, vybavila? Dál vytrhávám b˘lí a dávám je na hromadu, která se brzy spálí. MoÏná pfiíli‰ pfiem˘‰lím o nûãem, co se net˘ká my‰lení, n˘brÏ akce. Nicménû kaÏd˘ lidsk˘ ãin je posvátn˘ a má fiadu následkÛ, coÏ mû nutí je‰tû víc myslet na to, co právû dûlám. Na jedné stranû mají ty rostliny právo ‰ífiit se kamkoli. Na druhé stranû, pokud je nyní nezniãím, zadusí nakonec trávu. V Novém zákonû hovofií JeÏí‰ o vytrhávání koukolu, aby se nemísil s p‰enicí. Já v‰ak – aÈ uÏ za‰títûn Biblí, ãi nikoli – stojím pfied konkrétním problémem, jemuÏ lidstvo ãelí odjakÏiva: do jaké míry je moÏné zasahovat do pfiírody? Je tento zásah vÏdy ‰patn˘, nebo mÛÏe nûkdy pfiinést nûco dobrého? Odkládám zbraÀ – známou téÏ jako motyka. KaÏd˘ úder znamená konec jednoho Ïivota, neexistenci kvûtu, jenÏ by na jafie vypuãel, dom˘‰livost lidské bytosti, která chce pfietváfiet krajinu kolem sebe. Musím dál pfiem˘‰let, protoÏe nyní rozhoduji o Ïivotû a smrti. Trávník jako by fiíkal: „ChraÀ mû, jinak mû to zniãí.“ Bylina také se mnou hovofií: „Pfii‰la jsem do tvé zahrady z takové dálky – proã mû chce‰ zahubit?“ Nakonec mi pfiijde na pomoc indick˘ text Bhagavadgíta. Pfiipomínám si odpovûì Kr‰ny bojovníku ArdÏunovi, jehoÏ pfiepadají pochybnosti pfied rozhodující bitvou; tehdy odhodí zbranû a fiíká, Ïe není správné úãastnit se bratrovraÏedného boje. Kr‰na odvûtí asi takto: „Ty myslí‰, Ïe mÛÏe‰ nûkoho zabít? Tvoje ruka je Moje ruka a o v‰em, co ãiní‰, uÏ bylo psáno, Ïe bude uãinûno. Nikdo nezabíjí a nikdo neumírá.“ Povzbuzen touto náhlou vzpomínkou uchopím znovu kopí, zaútoãím na byliny, jeÏ do mé zahrady nikdo nezval, a opakuji si jediné ponauãení dne‰ního rána: jakmile mi v du‰i vyroste nûco neÏádoucího, poprosím Boha, abych s tím stejnû odváÏnû bez milosti skoncoval.

18


CESTA LUKOST¤ELBY V˘znam opakování: âin je projevená my‰lenka. I mal˘ pohyb nás prozradí, takÏe musíme zdokonalovat v‰e, myslet na detaily, zvládnout techniku do té míry, aby byla intuitivní. Intuice nemá nic spoleãného s rutinou, pramení v‰ak ze stavu ducha, jenÏ pfiesahuje techniku. Po dlouhém cviãení uÏ nemyslíme na v‰echny nutné pohyby: stanou se ãástí na‰í existence. K tomu je v‰ak tfieba trénovat, opakovat. A jako by to nestaãilo, je tfieba opakovat a trénovat. Sledujte dobrého kováfie pfii práci s ocelí. Pro necviãené oko opakuje pofiád stejné rány kladivem. Kdo v‰ak chápe dÛleÏitost cviãení, ví, Ïe pokaÏdé, kdyÏ kováfi kladivo zdvihne a spustí, je síla rány odli‰ná. Ruka opakuje t˘Ï pohyb, ale dfiíve neÏ se pfiiblíÏí k Ïelezu, pozná, má-li udefiit silnûji nebo slabûji. Sledujte vûtrn˘ ml˘n. Podíváme-li se na jeho lopaty jenom jednou, máme dojem, Ïe se otáãejí touÏ rychlostí a opakují vÏdy t˘Ï pohyb. Kdo v‰ak zná ml˘ny, ví, Ïe lopaty závisejí na vûtru a mûní postavení vÏdy, kdyÏ je tfieba. Kováfiova ruka získala zruãnost poté, co tisíckrát opakovala pohyb úderu. Lopaty ml˘na se dokáÏou pohybovat rychle poté, co dlouhotrvající vítr rozbûhal soukolí. Lukostfielci nevadí, kdyÏ mnohé ‰ípy o hodnû minou cíl, protoÏe ví, Ïe v˘znam luku, postoje, tûtivy a terãe pochopí aÏ poté, co si tisíckrát zopakuje své pohyby beze strachu z nezdaru. AÏ jednou nastane chvíle, kdy uÏ nebude muset myslet na 19


to, co dûlá. Od té doby se lukostfielec stane sv˘m lukem, ‰ípem i terãem. Jak sledovat let ‰ípu: ·íp je zámûr promítnut˘ v prostoru. Jakmile je vystfielen, luãi‰tníkovi nezb˘vá neÏ sledovat jeho let k cíli. Od toho okamÏiku uÏ je napûtí, nutné k v˘stfielu, zbyteãné. Proto luãi‰tník dál upírá zrak na letící ‰íp, ale jeho srdce odpoãívá a on se usmívá. JestliÏe dostateãnû trénoval a podafiilo se mu rozvinout instinkt, jestliÏe si v prÛbûhu stfielby udrÏel eleganci a soustfiedûní, pocítí v té chvíli pfiítomnost vesmíru a pozná, Ïe jeho ãin byl správn˘ a zaslouÏen˘. Technika umoÏní, aby obû ruce byly pfiipraveny, aby dech byl pfiesn˘ a oãi se mohly upfiít k terãi. Instinkt umoÏní, aby okamÏik v˘stfielu byl dokonal˘. Kdo by v‰ak zrovna kráãel kolem a spatfiil luãi‰tníka s napjat˘mi paÏemi a zrakem sledujícím ‰íp, bude si myslet, Ïe se zarazil. Znalci v‰ak vûdí, Ïe luãi‰tníkova mysl je po v˘stfielu ve spojení s cel˘m vesmírem: pracuje dál a uãí se v‰emu, co v˘stfiel pfiinesl pozitivního, opravuje pfiípadné chyby a ãeká, jak zareaguje cíl po zásahu. Jakmile luãi‰tník napne tûtivu, mÛÏe ve svém luku spatfiit cel˘ svût. KdyÏ sleduje let ‰ípu, ten svût se k nûmu blíÏí, laská ho a dává mu dokonal˘ pocit splnûné povinnosti. Sotva bojovník svûtla splní svou povinnost a pfiemûní zámûr v ãin, uÏ se nemusí niãeho obávat: udûlal, co mûl. Nenechal se ochromit strachem – a i kdyby ‰íp minul cíl, jemu se dostane dal‰í pfiíleÏitosti, protoÏe nebyl zbabûl˘.

20

0035977  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you