JEDEN DEN VE ML¯Nù MÛj Ïivot je v souãasné dobû symfonií sloÏenou ze tfií rÛzn˘ch vût: „hodnû lidí“, „nûkolik lidí“ a „skoro nikdo“. KaÏdá vûta zabere pfiibliÏnû ãtyfii mûsíce z roku, ãasto se v témÏe mûsíci stfiídá s druh˘mi dvûma, ale nespl˘vá s nimi. Vûta „hodnû lidí“ pfiedstavuje chvíle, kdy jsem ve styku s publikem, s nakladateli a novináfii. Vûta „nûkolik lidí“ vzniká tehdy, kdyÏ odjedu do Brazílie, setkávám se s vûrn˘mi pfiáteli, procházím se po copacabanské pláÏi, pfiíleÏitostnû se zúãastním nûjaké spoleãenské události, ale obvykle zÛstávám doma. Dnes v‰ak bych rád nûco povûdûl o vûtû „skoro nikdo“. V pyrenejské obci s dvûma sty obyvatel, jejíÏ jméno radûji udrÏuji v tajnosti a v níÏ jsem si pfied nedávnem koupil star˘ ml˘n pfiestavûn˘ na obytn˘ dÛm, se právû setmûlo. KaÏdé ráno se probouzím s kohoutím kokrháním, nasnídám se a jdu se projít mezi krávy, ovce, kukufiiãná pole a louky. Dívám se na hory a – na rozdíl od vûty „hodnû lidí“ – nikdy se nepokou‰ím myslet na to, kdo jsem. Nemám otázky ani odpovûdi, Ïiji cele pfiítomn˘m okamÏikem, pfiiãemÏ je mi jasné, Ïe rok má ãtyfii období (ano, zdá se to moÏná samozfiejmé, ale nûkdy na to zapomínáme) a já se promûÀuji jako okolní krajina. V téhle chvíli mû moc nezajímá, co se dûje v Iráku nebo v Afghánistánu: stejnû jako pro ostatní lidi na venkovû jsou pro mû nejdÛleÏitûj‰í zprávy o poãasí. KaÏd˘ vesniãan ví, jestli bude pr‰et, jestli se ochladí a bude siln˘ vítr, protoÏe to pfiímo ovlivÀuje jeho Ïivot, jeho plány, jeho sklizeÀ. Potkám statkáfie, kter˘ se stará o své pole, popfiejeme si „dobr˘ den“, probereme pfiedpovûì poãasí a pokraãujeme v tom, co jsme dûlali – on v orbû a já ve své dlouhé procházce. 11