KAPITOLA
1
Casablanca, Maroko
Dav se dal koneãnû do pohybu. Zvedl ta‰ku a pfiehodil si popruh pfies rameno. Cel˘ rozbolavûl˘ a s Ïaludkem jako na vodû opatrnû kladl nohu pfied nohu pfii hromadném útûku z transatlantického zajetí – uliãkou mezi sedadly, ven z bfiicha letadla, kryt˘m tubusem do budovy a pak pfies sluncem zalité terminály Leti‰tû Mohammeda V. Pfiivedly ho sem tfii bezesné noci, tfii dny a tfii celé Ïivoty, jeÏ uplynuly od telefonátu, ke kterému do‰lo v ãasn˘ch ranních hodinách a kter˘ mu bez varování pfiinesl dlouho oãekávanou zprávu. Potmû sedûl strnul˘ na kraji postele, probíral jednotlivé moÏnosti, a kdyÏ dospûl k závûru, Ïe existuje vlastnû jen jediná, znovu zvedl sluchátko a zavolal do Maroka. Nûco bych potfieboval. To byla jeho jediná slova. Îádn˘ úvod, Ïádné vysvûtlení, jen ta úpûnlivá prosba. „Tak mluv,“ vyzvala ho. „Pfiijedu za tebou.“ To bylo v‰echno. Îádné sbohem, pouze jeho nevyfiãen˘ strach zabalen˘ do tfií slov po‰eptan˘ch pfies dráty do noci. PoloÏil telefon, se zpocen˘mi dlanûmi a roztfiesen˘ma rukama si sedl k poãítaãi a objednal letenku. Nûco potfieboval a obletûl pÛlku svûta, aby si o to fiekl. Nyní bezmy‰lenkovitû kráãel s davem a v duchu se mu stále dokola pfiehrávala slova té naléhavé Ïádosti, pfievíjela 11