PROLOG
7. srpna 1956 Foch-les-Eaux – Villette Otevfiel oãi a oslnil ho sluneãní paprsek, kter˘ se prodíral skrz ‰pinavé okno. Hned vûdûl, Ïe je v prÛ‰vihu. Jestli slunce stojí tak vysoko, Ïe mu svítí pfiímo na postel, mûl b˘t dávno na cestû do práce, nebo si spí‰ uÏ mûl v ‰atnû zavazovat boty. Vyhrabal se z postele a popadl obleãení leÏící na podlaze – kalhoty a tu nejo‰untûlej‰í ze tfií ko‰il, které vlastnil. Oblékl se v rekordním ãase – jednou rukou si pfietahoval ko‰ili pfies hlavu a zároveÀ si druhou zapínal kalhoty – a vyfiítil se ze dvefií. Na chviliãku se pfiece jen zastavil na kameni, kter˘ u venkovních dvefií nahrazoval schod, ne snad proto, aby si v prÛzraãném ranním vzduchu vychutnal v˘hled do údolí, ale aby pfiivfien˘ma oãima dohlédl na hodiny na kostelní vûÏi dole ve vesnici. PÛl ‰esté a pût minut – tak to má tedy opravdu co dûlat! Malá Annunziata Paoliniová, nejstar‰í ze tfií dûtí rodiny Paoliniov˘ch, opu‰tûnû stála na dvofie pfied ubytovnou a snaÏila se skákat pfies pfiíli‰ krátké ‰vihadlo. „Ti sei svegliato in ritardo?“ zeptala se a soucitnû vzhlédla zpod opony hust˘ch tmav˘ch vlasÛ. Padaly jí do obliãeje, zatím je‰tû nespoutané sponkou, na níÏ její matka Giovanna trvala. „Mluv francouzsky, Nunzi,“ odvûtil a pfiehodil nohu pfies rám kola, „jasnû Ïe jsem zaspal!“ Cesta do vesnice se svaÏovala tak prudce, Ïe skoro nemusel ‰lapat, a stejnû nabral rychlost. Pfiesto se celou cestu ke kavárnû vestoje zufiivû opíral do pedálÛ, prudce zabrzdil pfied vchodem a zabu‰il na okno. 11