Kapitola 1
Nový rok, za deset minut půl druhé ráno. Magnus věděl, kolik je hodin, díky objemným hodinám, které patřívaly jeho matce a které stály na polici nad krbem. Uvnitř proutěné klece v rohu krkavec cosi mručel a krákoral ze spánku. Magnus čekal. Světnice byla přichystána pro hosty, v krbu doutnala rašelina a na stole stála láhev whisky a talíř se zázvorovým koláčem. Koupil ho v supermarketu Safeway, když byl naposledy v Lerwicku. Cítil, že podřimuje, ale nechtěl jít spát pro případ, že by se u něj někdo zastavil. Pokud se bude v okně svítit, mohl by se objevit nějaký podnapilý a rozesmátý kolemjdoucí a začít něco vyprávět. Už osm let mu nikdo nepřišel popřát šťastný nový rok, ale on i tak čekal; co kdyby přece jen. Venku panovalo dokonalé ticho. Nebylo slyšet vítr. Když na Shetlandách nefouká vítr, lidé jsou zděšeni. Napínají uši a snaží se přijít na to, co chybí. Během dne napadlo trochu poprašku, který za soumraku pokryla lesklá vrstva ledu. Každý její krystalek získal tvrdost a třpytivost diamantu a pableskoval v posledních paprscích slunce a pak i po setmění ve světle majáku. I kvůli zimě se Magnus nehýbal z místa. V ložnici bude teď vnitřní strana oken pokrytá hustou námrazou a přikrývky budou studené a vlhké. Nejspíš usnul. Kdyby byl vzhůru, slyšel by je přicházet, protože vůbec nešly potichu. Nesnažily se ho překvapit. Slyšel by, jak se smějí a zakopávají, a oknem bez záclon by viděl divoce kmitající světlo baterky. Probudilo ho bouchání na dveře. S trhnutím se probral a uvědomil si, že měl ošklivý sen, i když si nemohl vzpomenout jaký. 7