Page 1

Houby – nepoznaní původci chorob Mnozí lidé se necítí dobře nebo mají pocit, že jsou nemocní, aniž by lékaři byli podle jejich symptomů schopni vyslovit jasnou diagnózu. Právě u plísňových onemocnění to mají lékaři i pacienti těžké, protože plísně se nedají poznat na první pohled a jejich účinky jsou velmi různorodé. Následující příklady vám ukážou, že pro mnoho symptomů neexistuje vysvětlení klasické medicíny. Proto ovšem postižení zdaleka nemusejí být „hypochondry“.

Jedna příčina, mnoho symptomů Čtyřicetiletá žena, která dříve hodně sportovala, je najednou stále unavená a spí dvanáct hodin denně. Už krátce po probuzení se cítí jako zmlácená. Její zaměstnání se pro ni stává utrpením: nedokáže se soustředit, a dokonce i ty nejmenší úkony rukama jí působí potíže. Přitom má pocit, že se s prací nehýbá z místa, a někdy se dokonce nedokáže přinutit ani k práci, která ji jindy baví. Je nucena setrvávat v pracovní neschopnosti a cítí se „prostě nemocná“. Lékař neví, co si s těmito symptomy počít. Nedostatek železa byl zkouškami také vyloučen. Navíc žena navzdory zeštíhlovacím kúrám a denní kontrole kalorií už po léta ustavičně přibírá na váze. Čas od času ji přepadá hrozná chuť na čokoládu, sušenky nebo chleba. Má pak pocit, že je „úplně vyhladovělá“ a že se jí „dělají mžitky před očima“. Pak spolyká chleba s máslem a čokoládu, mnohem víc, než kolik jí diktuje pocit hladu. Její mučivý hlad se nedá ukonejšit žádnými běžnými triky, jako je třeba mísa salátu nebo jogurt. Jakmile se o to pokusí, stejně má nakonec nutkání toto jídlo doplnit sladkostmi. Po nějakém čase ji začínají trápit nevysvětlitelné bolesti v prstech a kolenních kloubech. Ani s tím si lékař neví rady. Žena se tedy svěřuje do péče léčitele. Její terapeut ji vyšetřil na možnou plísňovou infekci. Ukázalo se, že žena trpí střevní infekcí, způsobenou choroboplodnými kvasinkami Candida albicans. Dostala léky a změnila způsob stravování. Už po třech dnech ustoupily návaly hladu a bolesti a zmizela i únava. V dalších osmi měsících žena zhubla o deset kilogramů. Únava, bolesti kloubů a návaly mučivého hladu jsou typickými znaky plísňové in-

10

Houby – nepoznaní původci chorob


fekce. Tito cizopasníci se ale mohou projevovat i docela jinak, což ukazuje další příklad.

Více chorob najednou – to je také typické Mladého muže trápí prudké bolesti u srdce. Především v noci má kolikrát pocit, že jeho srdce buší jako o překot. Důkladné vyšetření u lékaře však ukázalo, že srdce je naprosto zdravé. Diagnóza nakonec zněla: psychosomatické srdeční potíže. Současně mladíka opakovaně trápí nadýmání, prudké a bolestivé větry a zažívací potíže. Snadno se zadýchává a má pořád pocit, že je nastydlý, neboť má ustavičně ucpaný nos. Nakonec onemocněl zánětem prostaty a jiný lékař vyšetřil jeho moč. V ní nalezl choroboplodné zárodky Candida albicans, které se tam rozšířily ze střev. Léčba protiplísňovými léky, soustředěná v první řadě na střeva, a změna způsobu stravování vyléčily nejen prostatu, nýbrž zbavily mladíka i nadýmání, bolestí u srdce a všech ostatních symptomů.

Proč jsou symptomy tak rozdílné? Oba příklady ukazují, že plísňová onemocnění a jejich příznaky jsou enormně rozmanité. Jeden a ten samý zárodek se projevuje u každého člověka jinak. Proto je také pro lékaře tak obtížné určit správnou diagnózu. Toto množství symptomů u plísňových chorob je způsobeno tím, že každé tělo se s cizopasníky vypořádává jinak. Imunitní systém některých lidí si dokáže plísně držet do jisté míry od těla – zato je možné, že postiženému působí obtíže škodlivé odpadní produkty plísní. Mohou si stěžovat například na bolesti kloubů. Protože plísně dokážou zle narušit imunitní systém, trpí jiní lidé právě oslabenou imunitou a kvůli tomu jsou například neustále nastydlí a stále se necítí ve své kůži. U rozličných „bolístek“ bez viditelné příčiny se rychle stanoví diagnóza „psychosomatické potíže“. To ale v žádném případě nevylučuje plísňovou infekci. Stres a trápení oslabují obranný systém organismu, a uvolňují tak plísním cestu.

Jedna příčina, mnoho symptomů

11


Na co byste si měli dát rozhodně pozor ●

Mnohé potíže, vyvolané plísněmi, se dosud nedají vysvětlit. Když se tito pacienti léčí léky proti plísním, zmizí i záhadné symptomy. Množství symptomů u plísňových infekcí a dosud existující mezery ve vědomostech mohou zmýlit i odborníky. Nikdy tedy neudělejte tu chybu, že byste se pokoušeli určit diagnózu sami a přisoudili přitom všechny příznaky domnělé plísňové infekci. ● Pokud si stěžujete na zdánlivě nevysvětlitelné bolesti nebo jiné potíže, rozhodně se poraďte s lékařem, jestli za tím nevězí jiné choroby. ● Pokud nenajdete žádnou jinou příčinu svých symptomů, můžete vzít plísně v úvahu jako možné původce svého onemocnění a upozornit na to lékaře. ● I když jste skálopevně přesvědčeni, že za vaše potíže mohou plísně, návštěva lékaře je nezbytná.

Houby – přítel i nepřítel člověka Užitečné kvasinky v pivu a chlebu Houby zná každý, protože jenom málokteré rostou skrytě v lidském těle. Pekař se kupříkladu neobejde bez droždí a pivaři v Bavorsku zase nesmějí šetřit s pivními kvasinkami. Také při výrobě sýra prokazují houby dobré služby: bez ušlechtilé plísně by nebyl žádný camembert, brie nebo rokfor. Labužníci jejich chutnou plíseň dokážou ocenit. Tyto užitečné plísně mají ale nepřátelské příbuzné, které se mohou stát pravými trapiči lidí.

Co mají všechny houby společného Je úplně jedno, jestli se jedná o původce choroby nebo pěknou muchomůrku, z biologického hlediska patří obě houby k rostlinám a je-

12

Houby – nepoznaní původci chorob


jich nejbližšími příbuznými jsou řasy. Protože však houby nemají žádné typické znaky rostlin, jako je kořen, listy nebo květy, mluví biologové rádi o uzavřené „říši hub“. Na celém světě nalezneme kolem 100 000 rozličných druhů hub. Houba sestává z velké části z neviditelného pletiva, které se nazývá mycelium. Někdy z tohoto mycelia vyroste plodnice. Některé z těchto plodnic jsou oblíbené jedlé houby, například žampiony, lišky, smrže nebo hřiby. Větší část houby ale roste v skrytu a může nabýt nevídaných rozměrů. Největší živou bytostí na Zemi je houba! Američtí výzkumníci nalezli v půdě houbové pletivo, které se prostírá na ploše větší než 600 km2. Houba dokáže svým neviditelným pletivem protkat i buňky lidského těla, například kůže. I když nám tyto rostliny mohou připadat podivné a nebezpečné, je dobře, že jsou, protože to nakonec není nic jiného než obrovské recyklační zařízení. Protože samy nedokážou získávat energii ze vzduchu a slunce, jako to dělají rostliny a stromy, musejí se spokojit s živinami, které jim dodají jiné organismy. Jejich potravou jsou zpravidla odumřelé rostliny nebo zvířecí mrtvoly. Houby dokážou tyto pozůstatky kompletně zpracovat, zbude jen něco málo látek jako minerály nebo voda. A ty jsou k dispozici zase jiným živočichům. Bez hub by tedy život na naší planetě nebyl možný. Houby nejsou žádní labužníci a absolutně nejsou vybíravé, co se týče potravy. Proto se jim také všude daří tak dobře. Krčí se v zemi, poletují vzduchem, jsou ve vodě, v potravinách, v bytech – a některé i v živých bytostech. Takovým pak říkáme škodlivé, protože se jedná o cizopasníky, kteří mohou škodit svému „hostitelskému organismu“. Houby, plísně a kvasinky mohou způsobit onemocnění, pokud se jim podaří se usadit v lidském organismu, rozmnožit se v něm a získávat z něho potravu.

Škodliví vetřelci Odborníci odhadují, že v lidském organismu roste asi 100 druhů plísní, které mu mohou škodit. Plíseň je považována za škodlivou, jestliže je schopna dlouhodobě přežívat v lidském těle a vyživovat

Houby – přítel i nepřítel člověka

13


se z něho. Lékaři těmto choroboplodným plísním říkají patogenní. Pokud se chtějí plísně někde usadit, musí se přichytit na tělních buňkách hostitele. K tomu jsou patogenní plísně vybaveny chemickými látkami, které jim umožní na kožních buňkách přímo „zakotvit“. Jakmile je toto spojení jednou uzavřeno, drží stejně pevně jako vteřinové lepidlo. Dokonce ani důkladným mechanickým třením nedokážeme plísně úplně odstranit. Některé plísně dokonce dokážou chemickými látkami rozpouštět kožní buňky a prorůstat jimi. To se děje mimo jiné ve střevě, když plísně nedostávají dostatek potravy. Hledají, čím by se mohly živit, a pozvolna se provrtají střevní stěnou až do krevních cév. Tam se uchytí a živí se cukrem rozpuštěným v krvi. Ať už se ale houba uchytí ve střevní sliznici sebelépe, proti dobře fungujícímu obrannému mechanismu těla nic nezmůže. Proto choroboplodné houby vyvinuly schopnost blokovat obranné síly povrchu sliznice. Dokážou chemicky rozštěpit imunoglobuliny typu A – zkráceně IgA –, které jsou odpovědné za obranu střevního povrchu. Choroboplodné kvasinky znají ještě další trik, jak uniknout obrannému mechanismu. Umějí se maskovat tak, že je imunitní systém považuje za vlastní buňky a nechá je na pokoji. Imunitní systém těla obvykle rozeznává cizí látky podle struktury jejich povrchu. Některé plísně dokážou tento vzhled napodobit a tak obranný systém oklamat. Nejen houby disponují rafinovaným maskovacím systémem, také některé choroby, jako například rakovina, se šíří pomocí stejného triku, tj. vydávají nemocné buňky za zdravé a oklamou tak imunitní systém těla. Organismus disponuje kromě imunitního systému ještě dalšími možnostmi, jak si nežádoucí vetřelce, například v zažívacím traktu, udržet od těla – choroboplodné houby ale dokážou obelstít tělo i v tomto případě. Extrémně kyselé žaludeční šťávy například spolehlivě zabíjejí většinu mikroorganismů, nebo jim alespoň zabraňují v množení. Neškodné pivní nebo pekařské kvasinky v takových podmínkách odumírají. Choroboplodné kvasinky však dokážou přežít i v tak extrémně kyselém prostředí.

14

Houby – nepoznaní původci chorob


Které houby způsobují onemocnění? Choroboplodné houby najdeme po celém světě. V tropech existují například druhy, které vyvolávají životu nebezpečná a těžko léčitelná onemocnění. Tak nebezpečné houby se v našich zeměpisných šířkách naštěstí nevyskytují. Především je to díky našim lepším hygienickým podmínkám. U nás mají přímo rajské životní podmínky některé střevní plísně, které jim zajišťujeme stravou bohatou na cukr a chudou na balastní látky. Mikrobiologové dělí kvůli lepšímu přehledu choroboplodné houby na tři rozdílné skupiny: kvasinky, plísně a takzvané dermatofyty. Každá skupina zahrnuje houby, které mohou být pro člověka škodlivé a vyvolat u něho nejrůznější potíže. Kvasinky Kvasinky jsou nejčastějšími původci onemocnění. Ne každá houba je kvasinka, ale každá kvasinka je houba. Mikrobiologové tuto houbu nazývají Candida. Většinu infekcí způsobuje Candida albicans, což doslova přeloženo znamená „bílá kvasinka“. U lékařů je také nejznámější. U lidí se vyskytuje na kůži, sliznici a ve střevě a je nejčastějším původcem plísňových chorob. Mnozí lékaři říkají Candida, když mají na mysli Candida albicans. Existuje ale více choroboplodných druhů Candida. Toto rozdělení je důležité kvůli způsobu léčby. Škodlivé kvasinky Candida krusei a Candida glabrata dokážou totiž dnes běžným lékům proti plísním vzdorovat déle, aniž by byly úplně odstraněny. Proto se délka léčení řídí i podle zjištěného druhu houby. Také kvasinka Candida tropicalis způsobuje onemocnění. Podle nových poznatků je stejně jako Candida glabrata nebo Candida krusei na vzestupu a způsobuje stále častěji infekce. Kromě toho existuje ještě celá řada jiných kvasinek, které se vyskytují řidčeji. Plísně Mezi plísněmi existují kromě neškodných druhů, jako jsou ty ušlechtilé v sýru, i jiné, které způsobují onemocnění. K nim patří například

Houby – přítel i nepřítel člověka

15


Aspergillus niger – tzv. „černá plíseň“. Ráda roste na vlhkém zdivu a zanechává na něm charakteristické černé skvrny. Černá plíseň se množí četnými výtrusy, které přečkají i v nepříznivých podmínkách. I po mnoha letech z nich může vyrůst nová houba. Černá plíseň se s oblibou usazuje i v koutech koupelen, za skříněmi, na vnějších zdech a ve sklepích. Pravými chytači výtrusů jsou kobercové krytiny, pokládané ve sklepních prostorách, přebudovaných na obytné místnosti. Do nepodsklepených místností bychom tedy měli volit raději hladkou a omyvatelnou podlahu. Pokud se hodně plísňových výtrusů vznáší ve vzduchu, dostanou se při dýchání do plic. Taková infekce vyvolává těžká onemocnění. Známým příkladem je „kletba faraona“ Tutanchamóna. V roce 1922 byla objevena jeho hrobka a 27 lidí, kteří vstoupili do pyramidy, zemřelo na záhadnou plicní chorobu. Jako první jí podlehl egyptolog lord Carnavon. Dnes víme, že se při vstupu do hrobky musel infikovat obrovským množstvím plísňových výtrusů, které se mu usadily v plicích a zničily je. Smrtelné případy tohoto typu se ale nezdají být tak úplně náhodné. Výzkumy ukazují na to, že staří Egypťané používali plísně zcela vědomě jako biologické zbraně. Vědci nalezli nádoby, na nichž byly plísně pravděpodobně pěstovány úmyslně – s cílem zabít prvního nepovolaného, který vstoupí do hrobky. Za nebezpečné plísňové infekce dýchacích cest jsou kromě Aspergillus niger odpovědné i jiné plísně, jako například Aspergillus fumigatus. Ohrožuje zejména pracovníky v potravinářských provozech, jako jsou sýrárny, pekárny, mlýny nebo pivovary. Tato „plicní aspergilóza“, jak lékaři tomuto onemocnění říkají, je ale typická i pro zahradníky, zemědělce a zaměstnance dřevozpracujícího průmyslu. Dermatofyty Poslední skupina choroboplodných hub, dermatofyty, způsobuje onemocnění především na pokožce a nehtech rukou a nohou. Některé z nich zanechávají jen červené skvrny, jiné mohou způsobit těžká a bolestivá kožní onemocnění. Dříve se vědci domnívali, že tyto houby se živí jen beztak už odumřelými kožními buň-

16

Houby – nepoznaní původci chorob


kami. Ukázalo se však, že dermatofyt je schopen pletivem svého podhoubí kůží úplně prorůst. Jeho růst kůži ničí, protože houba se živí i živými kožními buňkami. Zní to děsivě, ale útěchou nám může být, že infekce způsobená dermatofyty je sice obtížná, ale ne životu nebezpečná. Ošetřování kožních a nehtových plísní je zdlouhavé a vyžaduje velkou důslednost. Po diagnóze plísně musí napadený nehet u nohy nejprve zcela odrůst, a to trvá téměř jeden rok.

Zdroje infekce Před houbami si nemůžeme být nikde jisti. Pro většinu plísňových onemocnění sice platí, že je nedostaneme jen tak, musíme je někde chytit – ale to se stane jedna dvě. Výtrusy plísní například poletují v mnoha bytech vzduchem právě tak jako na louce nebo v lese. Ovšem je pravda, že koncentrace těchto výtrusů zpravidla nestačí na vyvolání infekce. Biologická popelnice jako zdroj nebezpečí Běžným a typickým zdrojem plísňové infekce jsou popelnice na biologický odpad, které se se stoupající snahou o ochranu životního prostředí těší stále větší oblibě. Zbytky jídel jsou ideální živnou půdou pro plísně, zejména pokud popelnice stojí někde v teple a nevyprazdňuje se moc často. Otevřením víka vznikne vzduchový vír, který zastánci životního prostředí vmete do obličeje množství plísňových výtrusů, většinou druhu Aspergillus fumigatus. Obzvlášť ohroženou skupinou jsou lidé s astmatem nebo bronchitidou. Těmto lidem lékaři radí, aby se biologickým popelnicím obloukem vyhýbali, protože v jejich poškozených plicích by se výtrusy plísní mohly obzvlášť dobře uchytit. Stálé bombardování těmito potenciálními choroboplodnými zárodky snesou i zdravé plíce jen těžko. I pro zdravé lidi tedy platí – nenechávat vlhký odpad a zbytky jídla v bytě déle než jeden den. Podobně se vystavují nebezpečí zahrádkáři, když přehazují teprve zpola shnilý kompost. Těsně přiléhající šátek jako rouška ale většinu plísňových výtrusů zachytí.

Které houby způsobují onemocnění?

17


Zvířata jako přenašeči nemocí Jinak než jako plísně a dermatofyty se choroboplodné kvasinky v přírodě volně nevyskytují. Jsou odkázány na obstarávání potravy prostřednictvím živé bytosti. K nejčastějším zdrojům infekcí tedy patří zvířata. Druh Candida mohou například přenášet krávy, psi, kočky, koně, prasata, slepice a dokonce i ryby. Dermatofyty mohou přejít na člověka z téměř každého domácího zvířete. Často tu také dochází k nedobrovolnému ping-pongovému efektu. Plísně může dokonce přenášet i hmyz. Zákožka svrabová například leze po infikované části kůže zvířete nebo člověka. Přitom se na její krunýř uchytí plísně a při příštím kontaktu mohou přejít na jiného člověka nebo jiné zvíře. Z člověka na člověka Člověk může samozřejmě také nakazit druhé lidi. K tomu stačí třeba jen polibek. Z úst se potom plísně šíří dále do celého zažívacího traktu. Při pohlavním styku se mohou partneři navzájem také nakazit. U permanentních poševních plísňových infekcí by tedy měl být vyšetřen i partner, i když sám často svou infekci nepozoruje. Pokud se plísňové infekce tvrdošíjně vracejí, je třeba vzít v úvahu to, že jejich trvalým zdrojem může být partner. Všudypřítomnost plísní působí sice hrozivě, dokazuje ale zároveň i to, že k tomu, aby se mohly vážně rozšířit v těle, jsou potřeba i jiné faktory než jen oslabený imunitní systém – jinak by je měl prostě každý.

Kde číhají plísňové výtrusy ●

ve volné přírodě, v bytových a sklepních prostorech (nebezpečné jsou jen ve velmi vysokých koncentracích) ● ve špatně založeném kompostu, v popelnicích na biologický odpad ● na hmyzu, například zákožce svrabové ● domácí zvířata patří k nejčastějším přenašečům plísní na člověka

18

Houby – nepoznaní původci chorob


člověk infikovaný plísní může samozřejmě nakazit i někoho jiného

Naše tělo je pro plísně rájem Plísně mají rády teplo a vlhko a také velmi oceňují pravidelné krmení. To všechno nacházejí v lidském organismu a mohou tu optimálně prospívat. Různé druhy plísní dávají přednost speciálním oblíbeným místům, jako je střevo, močové cesty, kůže, vlasy, nehty nebo dýchací cesty. Střevo Škodlivé kvasinky například nepotřebují k životu kyslík. Jejich ideálním místem pobytu je tedy střevo, nejlépe tenké. Plavou tu v nevysychající kaši potravy jako v samoobslužné restauraci. Za optimálních podmínek se může počet choroboplodných kvasinek ve střevě během pouhých dvaceti minut zdvojnásobit. Pokud člověk něco sní, kvasinka si poslouží dřív, než má člověk šanci využít důležité živiny. To platí v první řadě pro cukr a lehce stravitelné sacharidy, ale také pro tak důležité minerální látky, jako je vápník. Ten kvasinka potřebuje pro výstavbu svých buněk. Člověk jako nedobrovolný hostitel dostane z těchto živin jen to, co zbude. Nepravidelný povrch střeva poskytuje choroboplodným kvasinkám ideální úkryt. Obzvlášť rády se usazují na četných malých výčnělcích, nazývaných střevní klky. Většinou tam vytvářejí malá hnízda. Odtamtud pak mohou osídlit celé tělo. Ve sliznici střeva jsou malé štěrbiny, do kterých se vejdou jednotlivé kvasinkové buňky. Pokud je obranný systém těla oslaben, mohou se odsud dostat do jemných krevních žilek, které prostupují střevo – a tak se krevním řečištěm dostanou do celého těla a všech orgánů. Choroboplodné kvasinky žijí nejraději v tenkém střevě. Tam se mohou určitými enzymy přichytit ke sliznici střevní stěny. Tyto kvasinkové buňky se znovu a znovu dělí a vytvářejí vlákna, která potom ve střevě zaplněném potravou plavou jako řasy v potoce. Pokud je ve střevě velké množství kvasinek, rozrůstají se často až do tlustého střeva nebo dokonce až do konečníku.

Zdroje infekce

19

0035894  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you