Zvûrolékafi a spol. - zlom
1
13.11.2013
11.12
Stránka 11
JAK SE DO LESA VOLÁ, TAK SE Z LESA OZ¯VÁ
„Moje koãka má akutní glaukom!“ ozval se z telefonu hysterick˘ hlas. BlíÏila se pÛlnoc. Sedûl jsem na podlaze pfiede dvefimi svého pokoje, drÏel si mobil u ucha a snaÏil se vybavit si pfiíãiny zv˘‰eného nitrooãního tlaku. Telefon mûl signál jen na jediném místû v celém domû, takÏe jsem sedûl s naklonûnou hlavou a modlil se, aby se hovor nepfieru‰il. „Akutní glaukom je u koãek velice v˘jimeãn˘,“ zaãal jsem ve snaze získat trochu víc ãasu. Mûl jsem noãní sluÏbu teprve potfietí, ale jako ãerstvû dostudovan˘ veterináfi bych mûl mít v‰echny encyklopedické znalosti v malíãku. KdyÏ uváÏíme, kolik knih jsem si pfied pár mûsíci nasoukal do mozku, mûl bych o nemocn˘ch koãkách pár vûcí vûdût. „Jak se va‰e koãka chová?“ zeptal jsem se. „Není jí moc dobfie. ¤íkala jsem vám, Ïe má akutní glaukom!“ Onen hlas znûl je‰tû naléhavûji. „Je to velice bolestivé a mûl byste se na ni pfiijít podívat.“ Pohlédl jsem na hodinky. V tlumeném svûtle na odpoãívadle pfiede dvefimi nebylo jednoduché po‰krában˘ displej pfieãíst. „To není problém,“ zaãal jsem. „Moc rád se na ni podívám – ale teì asi nebude jednoduché dostat se do mûsta…“ 11