Monol o g
Jmenuji se Indiana Je mi osmnáct let. Jsem netvor. Nemám po sobě fialové skvrny, z hlavy mi netrčí tykadla a ani neděsím lidi strašlivým řevem. To ani náhodou. Vypadám docela obyčejně a lehce splynu s davem. Od normálních lidí se na první pohled nijak neliším. Takoví jsou nejnebezpečnější. Já bych ale neublížil ani mouše, takže o mně to neplatí. Ze mě nemusíte mít strach. Kdyby na to přišlo, stál bych určitě na straně těch, co by se snažili někoho takového dopadnout. Není na mně nic znát. Na čele nemám žádnou jizvu, ani mi uprostřed hlavy nezáří vševědoucí oko. Nejsem oslnivě krásný, z pusy mi netrčí ostré špičáky a už vůbec nežízním po krvi. Můj pupík vypadá taky obyčejně, a kdybych někomu daroval krev, tak by to s ním nic neudělalo, ne jako se Supermanem. Mám jasně modré oči, které jsou při okrajích tmavší a směrem do středu světlají. Když jsem unavený, vypadám jako překvapená sova. Jedno ale uznávám. Moje vlasy jsou trochu nezvyklé. Mají barvu zralého obilí, ale u konečků jsou dočista černé. Marně jsem se snažil ty tmavé konce ustříhat, bylo to na nic. Vlasy mi rostou tak rychle, že do tří dnů vypadaly jako předtím. Někomu můžu připadat i roztomilý. Třeba 7