INTERMEZZO
Marjam Sejón Fasika, 2. mijazja 6945 Po východu slunce „Nepřibližuj se! Zuj si ze svých nohou opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá!“ nakazuje stroze abuna. Císař se svou družinou právě dorazil k portálu. Vedle něho stojí diákon a drží misku se svěcenou vodou. Král králů, oděný do nádherného vladařského roucha svého otce Davida a závoje, který mu zahaluje obličej, se zastavuje na schodech k vratům kostela. Dva sluhové pokleknou, aby mu rozvázali řemínky u sandálů. „Kdo jsi?“ ptá se abuna Gabriel přísně podle prastarého posvátného rituálu. Pomazaný Hospodinův neodpovídá ihned. Pomalu se obrací. Jeho pohled vyhledává jen pár kroků vzdálený kamenný trůn Davidův a Šalomounův a monolitické stély čnící do modrého nebe. Mezi oběma stélami svítí ikonami vyšívaná zástěna nad kněžími, kteří právě dozpívali žalmy. Jejich bubny a sistra zmlkly. Věřící, kteří se zahaleni v bílých rouchách už od časného rána tlačí mezi eukalypty, natahují krky. Chtějí zahlédnout vyvolence Božího, jak tohoto druhého dne měsíce mijazji roku světa 6945 vstupuje do svatyně. Je Fasika, svátek všech svátků. Den, kdy Bůh obnoví smlouvu se svým vyvoleným lidem.
11