0035713

POH¤EBI·Tù ZAPOMENUT¯CH KNIH Stále vzpomínám na onen den, kdy mû je‰tû za svítání otec poprvé zavedl na pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih. Rok 1945 rozevíral pupence prvních letních dní a my jsme kráãeli ulicemi Barcelony, která se krãila pod sivou klenbou nebes a pod sluncem, jeÏ se rozlévalo po promenádû Rambla de Santa Mónica jako nûjaká girlanda z tekuté mûdi. „Danieli, o tom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct,“ upozornil mû otec. „Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“ „Ani mamince ne?“ hlesl jsem.

Otec si povzdechl a na rtech se mu objevil smutn˘ úsmûv, kter˘ jej provázel Ïivotem jako stín. „Ale samozfiejmû,“ odpovûdûl se svû‰enou hlavou. „Pfied ní tajnosti nemáme. Jí mÛÏe‰ fiíct v‰echno.“ Krátce po obãanské válce1 vypukla epidemie cholery, které podlehla i moje matka. Pohfibili jsme ji na hfibitovû Montjuïc v den m˘ch ãtvrt˘ch narozenin. Pamatuji se jen, Ïe cel˘ den pr‰elo. I v noci. A kdyÏ jsem se otce ptal, jestli nebe pláãe, nevzmohl se na odpovûì. Matãina nepfiítomnost pro mû byla i po ‰esti letech stále jen jak˘msi klamem, ukfiiãen˘m tichem, které jsem v sobû zatím nedokázal umlãet slovy. Bydleli jsme s otcem v malém bytû na ulici Santa Ana, hned vedle námûstí u kostela.

Byt se nacházel pfiímo nad obchodem s knihami. Bylo to specializované knihkupectví a souãasnû antikvariát, kter˘ otec zdûdil po dûdovi. Jak˘si zaklet˘ bazar. A otec vûfiil, Ïe jednoho dne pfiejde do m˘ch rukou. VyrÛstal jsem mezi knihami a pfiátelil se s neviditeln˘mi kamarády, které jsem nacházel na zaprá‰en˘ch stránkách, jejichÏ pach mám stále pod kÛÏí na rukou. UÏ jako 7

mal˘ jsem mûl ve zvyku pfied usnutím vyprávût matce v ‰eru pokoje o v‰em, co mû toho dne potkalo. O ‰kole, o tom, co jsem se nauãil nového… Nesly‰el jsem její hlas ani jsem necítil její doteky, ale svûtlo, které vydávala, prozafiovalo kaÏd˘ kout na‰eho bytu. A já s vírou tûch, kdoÏ si svá léta mohou spoãítat na prstech rukou, jsem byl pfiesvûdãen˘, Ïe zavfiu-li oãi a budu k ní mluvit, tak mû usly‰í, aÈ uÏ je kdekoli. Otec mû nûkdy z jídelny poslouchal a tajnû plakal.

Vzpomínám si, Ïe onoho ãervnového jitra jsem se probudil s kfiikem. Srdce mi v hrudi tlouklo, jako by si chtûlo prorazit cestu ven a sebûhnout po schodech dolÛ. Otec ustaranû pfiibûhl do pokoje, objal mû a snaÏil se mû uklidnit. „NemÛÏu si vzpomenout na její tváfi. NemÛÏu si vzpomenout na máminu tváfi,“ vyráÏel jsem ze sebe bez dechu.

Otec mû pevnû sevfiel v náruãi. „Netrap se tím, Danieli. Já na ni vzpomínám za nás za oba.“ V ‰eru jsme na sebe pohlédli a hledali neexistující slova.

Tenkrát jsem si poprvé v‰iml, Ïe otec stárne, Ïe pohled jeho oãí, v nichÏ se zrcadlila mlha a prohra, byl vÏdy upfien˘ zpût. Vstal a rozhrnul závûsy, aby k nám mohlo proniknout mûkké jitfiní svûtlo. „No tak, Danieli, oblékni se. Chci ti nûco ukázat,“ fiekl. „Teì? V pût ráno?“ „Nûkteré vûci lze vidût jen v pfiítmí,“ odvûtil otec se záhadn˘m úsmûvem, kter˘ si patrnû vypÛjãil z nûkterého svazku Alexandra Dumase. KdyÏ jsme vy‰li z domu, ulice byly stále je‰tû malátnû ponofieny do oparu noci. Blikající lampy na hlavní tfiídû vyznaãovaly mlÏnou promenádu, zatímco mûsto se línû probouzelo a svlékalo si akvarelov˘ kost˘m. Do‰li jsme k ulici Arco del Teatro a pak jsme se vydali ulicí Raval. ·li jsme pod arkádami, jeÏ vypadaly jako klenba mlhavé modfii. Následoval jsem otce po úzké cestû, která spí‰e neÏ ulici pfiipomínala jizvu. Svûtla hlavní tfiídy nám brzy zmizela za zády. Jasn˘ ranní svit se v jemn˘ch závanech odráÏel na balkonech a fiímsách, aniÏ sklouzl k zemi.

8

Otec se koneãnû zastavil pfied vyfiezávan˘m dfievûn˘m portálem, jenÏ pod náporem ãasu a vlhkosti zãernal. Pfied námi se nacházela budova, která mi tenkrát pfiipomínala opu‰tûn˘ mrtv˘ zámek anebo muzeum ozvûn a stínÛ. „Danieli, o tom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct. Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“ Otevfiel nám drobn˘, stfiíbrovlas˘ stafiík s rysy dravce. Upfiel na mû svÛj pronikav˘ orlí pohled. „Dobr˘ den, Isaaku. Tohle je mÛj syn Daniel,“ pravil otec. „Brzy mu bude jedenáct a jednou nበobchod povede on. UÏ je dostateãnû star˘ na to, aby to tu poznal.“ Zmínûn˘ Isaac nás k˘vnutím vyzval, abychom ‰li dál. V‰e bylo zahaleno do modravého pfiítmí, v nûmÏ se jen stûÏí daly rozpoznat obrysy mramorového schodi‰tû a chodby pokryté freskami, na nichÏ se to hemÏilo andûly a bájn˘mi figurami.

Následovali jsme stráÏce zámeckou chodbou aÏ do velkého kruhového sálu. Zde se v ‰eru nacházel zvlá‰tní prostor, uãinûná bazilika, spoãívající pod kupolí, do které z v˘‰ky ostfie pronikaly paprsky svûtla. Byl tu opravdov˘ labyrint uliãek mezi regály pln˘mi knih, které se tyãily aÏ ke stropu a vytváfiely jak˘si úl s mnoÏstvím tunelÛ, schodÛ, ochozÛ a mÛstkÛ. Dalo se jen tu‰it, Ïe jde o rozlehlou knihovnu neskuteãn˘ch tvarÛ. S otevfienou pusou jsem pohlédl na otce. On na mû s úsmûvem mrknul. „Danieli, vítej na pohfiebi‰ti zapomenut˘ch knih.“ V uliãkách a na ochozech byla roztrou‰ena desítka postav.

Nûkteré se otoãily a zdálky nás zdravily. Poznal jsem otcovy kolegy ze sdruÏení antikváfiÛ. V m˘ch desítilet˘ch oãích mi ty osoby pfiipadaly jako nûjak˘ tajn˘ spikleneck˘ cech alchymistÛ.

Otec si ke mnû dfiepl a podíval se mi do oãí. Promlouval ke mnû lehce, hlasem pfiíslibÛ a dÛvûrností. „Tohle místo je tajné, Danieli. Je to svatynû. KaÏdá kniha, kaÏd˘ svazek, co tu vidí‰, má du‰i. V‰echny v sobû mají du‰i toho, kdo je napsal, a taky du‰i tûch, ktefií je ãetli, proÏívali a snili s nimi. PokaÏdé, kdyÏ kniha pfiejde do jin˘ch rukou, pokaÏdé, 9

kdyÏ nûkdo pfiejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste a sílí. UÏ tenkrát, kdyÏ mû sem otec poprvé zavedl, to bylo staré místo. MoÏná stejnû staré jako mûsto samo. Nikdo s jistotou neví, jak dlouho uÏ tu je, ani kdo je vytvofiil. Povím ti, co mÛj otec fiekl mnû. KdyÏ nûjaká knihovna pfiestane existovat, kdyÏ nûjaké knihkupectví zavfie a nûjaká kniha upadne v zapomnûní, my, stráÏci, ktefií o tomto místû víme, se postaráme o to, aby se dostala sem. Knihy, které si uÏ nikdo nepamatuje, knihy ztracené v ãase tu Ïijí navÏdy s nadûjí, Ïe se jednoho dne dostanou do rukou nového ãtenáfie, k novému duchu. My sice knihy v obchodû prodáváme a kupujeme, ale ony ve skuteãnosti nemají majitele. KaÏdá z knih, které tu vidí‰, byla nejlep‰ím pfiítelem nûjakého ãlovûka. A teì mají jenom nás, Danieli. Myslí‰ si, Ïe dokáÏe‰ tohle tajemství uchovat?“ MÛj pohled se ztratil v tom obrovském prostoru, v tom magickém osvûtlení. Pfiik˘vl jsem a otec se usmál. „A ví‰, co je na tom nejlep‰í?“ zeptal se.

Mlãky jsem zavrtûl hlavou. „Je tu zvykem, Ïe kaÏd˘, kdo sem pfiijde poprvé, si musí vybrat knihu, jakou chce, a pfiisvojit si ji. Musí se postarat o to, aby se kniha nikdy neztratila, aby byla stále Ïivá. Je to velmi dÛleÏit˘ závazek. Na cel˘ Ïivot,“ vysvûtloval mi otec. „Dnes jsi na fiadû ty.“ Asi pÛl hodiny jsem bloumal zákoutími onoho labyrintu prosycen˘mi pachem starého papíru, prachu a magie.

Rukou jsem pfiejíÏdûl po ‰palírech z vystaven˘ch knih a pokou‰el se vybrat si. V názvech na hfibetech knih, jeÏ vlivem ãasu pobledly, jsem rozpoznával slova v jazycích, které jsem dokázal urãit, a desítky dal‰ích, které jsem nebyl schopen nijak zafiadit.

Ve spirále jsem procházel uliãkami a ochozy, zaplnûn˘mi stovkami, tisíci svazkÛ, které toho podle v‰eho vûdûly víc o mnû neÏ já o nich. Zanedlouho se mû zmocnila my‰lenka, Ïe za obalem kaÏdé z knih se rozprostírá nekoneãn˘ svût, staãí jen vejít a prozkoumat jej. A také jsem si uvûdomil, Ïe za zdmi oné budovy 10

Ïivot plyne v rytmu, kter˘ udávají fotbalové zápasy a rozhlasové seriály. To je pak ãlovûk ‰Èastn˘, kdyÏ si vidí na ‰piãku nosu, pfiípadnû o kousek dál. Snad to bylo tou úvahou, snad to byla náhoda ãi její vzne‰en˘ pfiíbuzn˘ – osud, ale v té chvíli jsem vûdûl, Ïe jsem si uÏ svou knihu vybral. MoÏná bych mûl spí‰e fiíct, Ïe kniha si vybrala mû. Nesmûle se krãila v rohu police. Byla vázána ve vínové kÛÏi a ‰eptala svÛj název zlat˘m písmem, jeÏ záfiilo ve svûtle dopadajícím z v˘‰ky kupole. Pfiistoupil jsem k ní, bfií‰kem prstu jsem pfiejel po jednotliv˘ch slovech a ti‰e ãetl.

Stín vûtru Julián Carax Nikdy jsem nesly‰el ani o knize, ani o jejím autorovi, ale to mi nevadilo. UÏ bylo rozhodnuto. Oboustrannû. Nadmíru opatrnû jsem knihu vzal a listoval jí, aÏ mi stránky probíhaly mezi prsty. Kniha vysvobozená ze svého vûzení na polici vydechla obláãek zlatavého prachu. Spokojen se sv˘m v˘bûrem vydal jsem se stejnou cestou zpût labyrintem, s knihou pod paÏí a s úsmûvem na rtech. Snad to bylo ãarovnou atmosférou onoho místa, ale nabyl jsem jistoty, Ïe kniha tu na mne ãekala uÏ léta, pravdûpodobnû je‰tû dfiíve, neÏ jsem se narodil.

KdyÏ jsme se toho odpoledne vrátili domÛ, do bytu na ulici Santa Ana, zavfiel jsem se u sebe v pokoji a rozhodl se, Ïe si pfieãtu první fiádky z nového pfiítele. AniÏ jsem si to uvûdomil, zcela jsem ãetbû propadl. Román vyprávûl pfiíbûh muÏe, kter˘ hledal svého pravého otce, jehoÏ nikdy nepoznal. Dozvûdûl se o nûm u matãina smrtelného loÏe. Byla to její poslední slova, neÏ vydechla naposledy. Pfiíbûh onoho hledání se mûnil ve fantasmagorickou odyseu, v rámci níÏ se hrdina s vypûtím v‰ech sil snaÏil získat zpût ztracené dûtství a mládí. Pfied námi se pozvolna odkr˘val stín prokleté lásky. Vzpomínka na ni mûla hrdinu pronásledovat aÏ do konce jeho dní. Jak jsem se v pfiíbûhu dostával dál, zaãal mi stavbou pfiipomínat ruské matrjo‰ky, duté 11

dfievûné panenky, které v sobû skr˘vají nespoãet zmen‰enin sebe sama. Pfiíbûh se krok za krokem zaãal rozpadat na tisícero pfiíbûhÛ, jako by ono vyprávûní proniklo do zrcadlového sálu, v nûmÏ se odráÏely desítky rÛzn˘ch podob jednoho a téhoÏ. Hodiny a minuty zázraãnû plynuly. Vyprávûní mû zcela pohltilo. O nûkolik hodin pozdûji jsem jen matnû zaznamenal zvuk zvonÛ katedrály, které v dálce odbíjely pÛlnoc. Zahalen do mûdûného svûtla lampiãky jsem se nofiil do doposud nepoznaného svûta obrazÛ a pocitÛ. Postavy, jeÏ mi pfiipadly stejnû skuteãné jako vzduch, kter˘ jsem d˘chal, mne lákaly do tunelu tajemného dobrodruÏství, ze kterého jsem nechtûl uniknout. Stránku za stránkou jsem se nechal vtahovat do spletitého pfiíbûhu popisovaného svûta, dokud dech svítání nepolaskal moje okno a mé znavené oãi nesklouzly po poslední stránce. Natáhl jsem se v namodralém pfiítmí úsvitu s knihou na hrudi a naslouchal ‰umûní spícího mûsta, které dopadalo po kapkách na purpurovû zbarvené stfiechy. Spánek a únava klepaly na dvefie, ale já jsem se nevzdával. Nechtûl jsem se pfiipravit o kouzlo pfiíbûhu. Je‰tû jsem se nechtûl rozlouãit s jeho postavami.

Jednou jsem sly‰el, jak jeden stál˘ zákazník antikvariátu otci fiíká, Ïe jen málo vûcí dokáÏe poznamenat ãtenáfie tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci. Tyto první obrazy, ozvûna slov, o kter˘ch si myslíme, Ïe zÛstala za námi, nás provázejí po cel˘ Ïivot a budují v na‰í pamûti zámek, ke kterému se dfiíve ãi pozdûji vrátíme. Nesejde na tom, kolik mezitím pfieãteme knih, kolik svûtÛ objevíme, kolik se toho nauãíme a kolik toho zapomeneme. Pro mne jsou onûmi ãarovn˘mi stránkami ty, jeÏ jsem na‰el na chodbách pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih.

12

POPELAVÉ DNY 1945–1949

(1)

T

ajemství má takovou cenu jako ti, pfied nimiÏ je máme uchránit. KdyÏ jsem se probudil, první, co mû napadlo, bylo povûdût o existenci pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih nejlep‰ímu kamarádovi. Tomás Aguilar byl mÛj spoluÏák. Ve‰keré své nadání, jakoÏ i voln˘ ãas, zasvûtil dÛmysln˘m vynálezÛm, které nemûly Ïádné praktické vyuÏití. Tak napfiíklad aerostatick˘ o‰tûp nebo dynamem pohánûná káãa. Tomás byl rozhodnû nejvhodnûj‰í osobou ze v‰ech, se kterou bych mohl ono tajemství sdílet. Snil jsem s otevfien˘ma oãima a pfiedstavoval si sebe a kamaráda Tomáse, jak vybaveni baterkami a buzolami odhodlanû odhalujeme tajemství oné katakomby plné knih. KdyÏ jsem si v‰ak vzpomnûl na svÛj slib, usoudil jsem, Ïe okolnosti vyÏadují to, ãemu se v detektivních románech fiíká jin˘ modus operandi. V poledne jsem za‰el za otcem, abych se ho zeptal na knihu a na Juliána Caraxe, kter˘m jsem obûma v záchvatu nad‰ení pfiipisoval mezinárodní vûhlas. Pojal jsem plán sehnat v‰echno, co Carax napsal, a pfieãíst to od zaãátku aÏ do konce. Jaké bylo mé pfiekvapení, kdyÏ jsem zjistil, Ïe otec, v˘teãn˘ knihovník a v˘born˘ znalec ediãních katalogÛ, o Stínu vûtru ani o Juliánu Caraxovi nikdy nesly‰el. Otec si se zájmem prohlíÏel stránku s údaji o vydání. „Podle toho, co tu stojí, tenhle v˘tisk je ze série o celkovém poãtu dvou tisíc pûti set v˘tiskÛ. Vydáno v Barcelonû vydavatelstvím Cabestany v prosinci 1935.“ „Ty to vydavatelství zná‰?“ „Skonãilo uÏ pfied léty. Tohle v‰ak není pÛvodní edice. Ta vy‰la v listopadu téhoÏ roku, ale v PafiíÏi… U vydavatelství Galliano & Neuval. To mi nic nefiíká.“ 15

„TakÏe je to pfieklad?“ zeptal jsem se zmatenû. „O tom se tu nepí‰e. Podle toho, co tu stojí, je to originál.“ „Îe by kníÏka ve ‰panûl‰tinû vy‰la nejdfiív ve Francii?“ „Nebylo by to poprvé. KdyÏ ona je teì taková doba,“ odtu‰il otec. „MoÏná nám s tím pomÛÏe Barceló.“ Gustavo Barceló byl otcÛv dávn˘ kolega. Patfiilo mu velikánské knihkupectví na ulici Fernando a stál v ãele sdruÏení, v nûmÏ se scházel v˘kvût v‰ech antikváfiÛ. Mûl u sebe neustále vyhaslou d˘mku, ze které vycházela vÛnû perského trhu, a sám sebe oznaãoval za posledního romantika. Barceló tvrdil, Ïe jejich rod je vzdálenû spfiíznûn s lordem Byronem, a to i pfiesto, Ïe pocházel z katalánského kraje u Caldas de Montbuy. Aãkoli to nebylo vÛbec bûÏné, Barceló se oblékal jako dandy z 19. století.

Snad ve snaze potvrdit zmínûnou vazbu nosil hedvábné ‰átky, bílé lak˘rky a monokl s obyãejn˘m sklem, kter˘, jak tvrdily zlé jazyky, neodkládal ani pfii intimních chvílích na toaletû. NejdÛleÏitûj‰í osobou, se kterou byl spojen pfiíbuzensk˘m svazkem, byl ve skuteãnosti jeho otec, kter˘ zbohatl na konci 19. století díky více ãi ménû temn˘m obchodÛm. Podle toho, co mi otec vyloÏil, Gustavo Barceló se doslova topil v penûzích a knihkupectví pro nûj pfiedstavovalo spí‰e zálibu neÏli Ïivnost. Bezmeznû knihy miloval, a i kdyÏ to vehementnû popíral, vstoupil-li do jeho knihkupectví ãlovûk, kter˘ propadl nûjaké knize, jeÏ pro nûj byla finanãnû nedostupná, ‰el s cenou dolÛ, o kolik bylo tfieba. Dokonce takovou knihu i daroval, usoudil-li, Ïe zákazník je poctiv˘ ãtenáfi, a ne jen nûjak˘ pfielétav˘ diletant. Kromû tûchto zvlá‰tností mûl Barceló je‰tû sloní pamûÈ a byl to neskuteãn˘ puntiãkáfi. O podivn˘ch a vzácn˘ch knihách toho v‰ak nejvíce vûdûl právû on. Onoho odpoledne, kdyÏ jsme v obchodû zavfieli, otec navrhl, abychom za‰li do kavárny U âtyfi koãek2 na ulici Montsió, kde se Barceló scházel se sv˘mi znám˘mi a vedl zde rozpravy na uãená témata o proklet˘ch básnících, mrtv˘ch jazycích a o mistrovsk˘ch dílech ponechan˘ch napospas molÛm. *** 16

Kavárna U âtyfi koãek byla od na‰eho domu, co bys kamenem dohodil. Bylo to jedno z m˘ch nejoblíbenûj‰ích barcelonsk˘ch zákoutí. Tady se ve dvaatfiicátém poznali moji rodiãe. To, Ïe jsem dostal jízdenku na vlak Ïivota, jsem zãásti povaÏoval za zásluhu jedineãné atmosféry právû této starobylé kavárny. DÛm, jehoÏ fasádu stfieÏili kamenní draci, se nacházel na kfiiÏovatce stínÛ, kde plynové lampy sv˘m svûtlem zastavily ãas i vzpomínky. Uvnitfi se pak lidé setkávali s ozvûnou dávn˘ch ãasÛ. Úãetní, snílci a uãedníci dÛmyslnosti sdíleli stÛl s pfieludem Pabla Picassa, Isaaka Albénize, Federika Garcíi Lorky nebo Salvadora Dalího3. Tam si kdejak˘ bezv˘znamn˘ uboÏák mohl za cenu kávy na nûkolik okamÏikÛ pfiipadat jako historicky v˘znamná postava. „No ne, Sempere,“ zvolal Barceló, kdyÏ vidûl vcházet mého otce. „Nበmarnotratn˘ syn. âemu vdûãíme za tu ãest?“ „Za tu ãest vdûãíte tady mému synovi Danielovi, done Gustavo. On totiÏ zrovna nûco objevil.“ „Tak to si k nám pojìte pfiisednout. Tu pamûtihodnou událost musíme oslavit.“ „Jak to pamûtihodnou?“ za‰eptal jsem. „Barceló se vÏdycky vyjadfiuje nadnesenû,“ odvûtil otec polohlasem. „Ty nic nefiíkej. On se rozohní je‰tû víc.“ Ostatní nám u stolu udûlali místo a Barceló, kter˘ se rád pfiedvádûl, trval na tom, Ïe nás pozve. „Kolikpak je tadyhle mládeneãkovi let?“ otázal se Barceló a po oãku se na mû díval. „Skoro jedenáct,“ fiekl jsem.

Barceló se na mû vychytrale usmál. „To znamená deset. Nepfiidávej si léta, ty filuto. V‰ak on uÏ ti je Ïivot pfiidá sám.“ U stolu se ozvalo nûkolikeré souhlasné zabruãení. Barceló posunkem pfiivolal ãí‰níka, jehoÏ vzhled opravÀoval, aby byl prohlá‰en historickou památkou. „KoÀak tady pro pfiítele Sempereho. Ten lep‰í. A pro tohoto prcka mléko, musí pfiece vyrÛst. Jo a pfiineste taky jednohubky 17

se ‰unkou. Ale ne jako ty minule, ano? Gumu rad‰i pfienechejte firmû Pirelli,“ zabruãel knihkupec. âí‰ník pfiisvûdãil, od‰oural se a táhl pfii tom za sebou nohy i tíhu své du‰e. „Jak vám povídám,“ ozval se knihkupec. „Jakpak by mohla b˘t práce? VÏdyÈ u nás lidi nejdou do dÛchodu ani po smrti.

Podívejte na Cida.4 S tím uÏ nic nenadûláme.“ Barceló vychutnával vyhaslou d˘mku. Jeho orlí pohled pfiitom se zájmem provrtával knihu, kterou jsem drÏel. I kdyÏ budil dojem hejska, kter˘ toho spoustu napovídá, dokázal vycítit dobrou kofiist, stejnû jako vlk, kdyÏ zavûtfií krev. „No tak,“ pronesl Barceló s pfiedstíran˘m nezájmem. „Copak mi to nesete?“ Podíval jsem se na otce. Ten pfiik˘vl. Bez dal‰ích okolkÛ jsem knihu donu Gustavovi podal. Knihkupec ji vzal do sv˘ch zku‰en˘ch rukou. Jeho prsty klavíristy rychle prozkoumaly texturu, pevnost vazby a celkov˘ stav knihy. Barceló se záhadn˘m úsmûvem na rtech vyhledal stránku s údaji o vydání a bûhem jediné minuty ji prostudoval s dÛsledností policejního vy‰etfiovatele.

Ostatní jej v tichosti pozorovali, jako by ãekali na zázrak nebo na povolení opût d˘chat. „Carax. Zajímavé,“ zamruãel tajemnû.

Znovu jsem natáhl ruku, tentokrát abych si vzal knihu zpût.

Barceló povytáhl oboãí, ale vrátil mi ji s ledov˘m úsmûvem. „Kdepak jsi ji na‰el, chlapãe?“ „To je tajemství,“ opáãil jsem a pfiitom jsem vûdûl, Ïe se otec v duchu usmívá.

Barceló svra‰til ãelo a podíval se na otce. „Pfiíteli Sempere, víte, Ïe si vás nesmírnû váÏím. Îe jste to vy a s ohledem na na‰e dlouhé a hluboké pfiátelství, které nás spojuje jako dva bratry, nechme to na dvû stû peset a je to.“ „O tom si budete muset promluvit s m˘m synem,“ fiekl otec. „Kniha je jeho.“ Barceló mû obdafiil úsmûvem ‰elmy.

18