NÁVRH
Druhá loì visela na obloze v éterickém svûtle mlhoviny jako stfiíbrn˘ pfiívû‰ek. Waverly a Kieran spolu leÏeli na balíku sena a stfiídavû si ji prohlíÏeli dalekohledem. Vûdûli, Ïe je to souputnice jejich lodi, ale tady v nekoneãném vesmíru mohla b˘t maliãká jako manévrovací jednotka OneMan nebo obrovská jako hvûzda – nebylo podle ãeho to zjistit. „Na‰e lodû jsou tak o‰klivé,“ poznamenala Waverly. „Vidûla jsem je na fotkách, ale takhle naÏivo…“ „To je pravda,“ pfiitakal Kieran a vzal si od ní dalekohled. „Vypadá, jako by mûla nádor nebo co.“ Druhá loì, Nov˘ obzor, vypadala stejnû divnû jako Empyreum. Mûla vejãit˘ tvar pokryt˘ vybouleninami, v nichÏ se nacházely rÛzné lodní systémy. Loì tak pfiipomínala artyãoky, které paní Stillwellová vÏdycky nosila Kieranovû matce po podzimní sklizni. Motory vypustily namodralou záfii, která osvûtlila ãásteãky mlhoviny. Kolem vylétly jiskry, Ïár z motorÛ zapálil vodíkovou kapsu. Samozfiejmû, Ïe zrychlení lodí bylo pfiíli‰ velké na to, aby je nûkterá z podobn˘ch mal˘ch explozí mohla ohrozit. „Myslí‰, Ïe jsou jako my?“ zeptala se. Kieran ji nûÏnû zatahal za pramen tmavû hnûd˘ch kadefií. „Jasnû Ïe jo. Mají stejnou misi.“ 9