PROLOG Beringovo moře, listopad 2012
Patnáctimetrový trauler, Orlovskaja zvezda, prorážel mra-
zivé arktické vody a urputnou mlhu. Obojí se zdálo bez konce. Moře bylo neobvykle klidné a vítr téměř žádný, ale vzhledem k tomu, že venkovní teplota poklesla na minus devět a půl stupně Celsia a voda se držela těsně nad bodem mrazu, podmínky rozhodně nebyly příznivé. Alexandr Petrov stál u kormidla v ponurém prostředí ztemnělé palubní budky. Na jeho větrem ošlehaném obličeji, oholené hlavě a pevně sevřených čelistech byla znát tíha břemene, jaké se pokoušela unést jeho široká ramena. Zíral do temnoty před lodí, naslouchal hučení motoru a občasným tlumeným herdám ledu narážejícího do trupu. Zatím byl led tenký; drobné osaměle plovoucí kusy, mezi nimiž loď mohla proplout při rychlosti snížené na polovinu. V tuto roční dobu se však rychle tvořila pole ker, která se jako mor šířila jižním směrem, a to ještě před pouhou hodinou kolem žádný led nebyl. Petrov, který se při řízení lodi spoléhal stejnou měrou na zrak jako na instinkt, dobře věděl, jaké jim hrozí nebezpečí: pokud se loď brzy nedostane do teplejších vod, uvíznou a tenký trup to rozemele na kovové piliny dříve, než jim někdo stačí přispěchat na pomoc. Na druhou stranu, za to, oč se pokoušejí, si možná takový osud zaslouží. 7