MILOSTNÝ PŘÍBĚH SISI A F R A N T I Š K A J O S E FA
V roce 1837 připadl Štědrý den na neděli. V Maxově paláci v mnichovské ulici Ludwigstrasse panovalo jiskřivé napětí. Nikoli však kvůli nadcházející vánoční oslavě, nýbrž proto, že vévodkyně Ludovika slehla. Za dvě minuty tři čtvrtě na jedenáct večer konečně porodila. Světlo světa spatřila zdravá holčička. Četné vysoce postavené dámy i pánové, kteří u příležitosti této radostné události zaplňovali vévodské komnaty, si mohli s úlevou oddychnout. Když jim pak porodní bába ukázala roztomilé novorozeně, které bylo krátce poté pokřtěno jménem Alžběta, byli všichni zajedno: Tohle dítě je dar nebes. Pravé nedělňátko, a navíc ještě dítě štěstěny – hned po narození mělo v pusince maličký zoubek. Nerovný rodičovský pár Alžběta byla druhá dcera vévodských manželů Maxmiliána Josefa a jeho sestřenice druhého stupně Ludoviky. V roce 1799 tehdejší kurfiřt a pozdější král Maxmilián I. propůjčil bratranci pocházejícímu z Birkenfeld-Gelnhausenů, vedlejší větve rodu Wittelsbachů, hodnost bavorského vévody. Avšak s ohledem na zachování hodnoty titulu vévoda von Bayern, z Bavorska, patřícího starší a velmi hrdé rodové linii, byla v přídomku změněna předložka a nově jmenovaný se zval vévoda in Bayern, v Bavorsku. S titulem zdědil vévoda Max i mnohé povahové vlastnosti charakterizující rod Wittelsbachů. Podobně jako jeho četní předci, kteří v Bavorsku vládli po sedm století, miloval umění 7