1
Při správné teplotě hoří všechno. Dřevo. Šaty. Lidé. Při dvě stě padesáti stupních Celsia se vznítí maso. Pokožka zčerná a popraská. Podkožní tuk se začne rozpouštět jako omastek na rozpálené pánvi a podnítí pak vznícení celého těla. Nejprve začnou hořet paže a nohy, které poslouží jako podpalovací materiál pro vzplanutí větší masy trupu. Šlachy a svalová vlákna se smrsknou a hořící údy se vlivem toho začnou pohybovat v jakési obscénní parodii života. Jako poslední začnou hořet vnitřní orgány. Protože jsou uloženy ve vlhkém prostředí, zůstanou mnohdy zachovány i poté, co zbytek měkkých tkání stráví oheň. Ale kosti jsou doslova něco zcela jiného. Kost tvrdohlavě vzdoruje všemu s výjimkou plamenů toho nejvyššího žáru. A dokonce i když se z kostní tkáně vypálí veškerý uhlík, takže zůstane stejně mrtvá a bez života jako pemza, zachovává si kost svůj tvar. Nyní je to však onen nehmotný duch jejího někdejšího já, který se snadno drolí; poslední bašta života přeměněná v popel. Je to proces, který se s nemnoha odchylkami řídí stejným neúprosným modelem. Ale pokaždé ne. Klid staré chalupy je narušen zvukem kroků. Puchřící dveře se prudce otevřou, jejich zrezivělé veřeje protestují proti vyrušení. Do místnosti vniká denní světlo, pak je zase zablokováno, protože dveřní otvor vyplní stín. Muž skloní hlavu, aby viděl do ztemnělého vnitřku. Starý pes, který s ním jde, 7