Prolog
Northamptonshire, Anglie Jaro 1799
V
čera, když pohřbívali jeho rodiče, svítilo slunce. I dnes bylo nemístně jasno a na obloze stálo krutě zářivé, veselé slunce plné naděje, ptáci zpívali a v trávě se rozvíjely první jarní květiny. Desetiletý lord Lucien de Grey se před sluncem a strašlivou rozjařeností světa musel ukrýt. Jeho starší bratr Gerard ho našel, jak se jako hromádka neštěstí choulí v jedné z početných chodeb starého rodičovského sídla, které tak miloval. Bylo to oblíbené sídlo celých generací vévodů z Marchmontu už od doby, kdy bylo před několika staletími postaveno. TeL se Gerard, o tři roky starší než Lucien, stal desátým vévodou z Marchmontu. „Nemysli na ně,“ vyzval bratříčka. „Tím to jenom zhoršuješ.“ „To nejde!“ vykřikl Lucien. „Ty nic nechápeš! Nenávidím tě!“ Slovní potyčka rychle přerostla v pěstní souboj. Rvali se tehdy a rvali se i potom, pro hlouposti anebo prostě jen tak. Příbuzní i vychovatelé se jim v tom snažili bránit, ale nikdo nechtěl příliš plísnit truchlící chlapce, aH už se chovali sebehůř. 5