Kapitola 1
M
rzlo, až praštělo, vzduch byl nabitý vším, k čemu ještě nedošlo. Svět stál, odbila čtvrtá. Nikde se nic nepohnulo, ani člověk, ani pták; na zlomek vteřiny existovalo pouze ticho, pouze klid. postavy jako přimrazené k zmrzlé zemi, muži, ženy, děti. Kdybyste tam byli, nepovšimli byste si toho. Nepoznali byste, že jste po ten drobný střípek času zůstali nehybní. ale kdybyste tam byli a nějakým záhadným způsobem tu nehybnost zachytili, udělali její negativ na skleněnou destičku citlivou na světlo tak, aby se později dala znovu vyvolat, při pohledu na tento záznam myšlenky, vzpomínky, byste pochopili, že tehdy to započalo. Hodiny tikaly. odbila celá. Vše se opět pohnulo. Vlak měl zpoždění. Ještě nesněžilo, ale brzy to mělo přijít, ve vzduchu byla cítit bouře. Zemi už pokrýval pošlapaný sníh. Krajina tu ubíhala do daleka, mizela na černém horizontu, aniž oko utkvělo na nějakém detailu. Zpod sněhu se dralo strniště, ostré jako břitvy. Vrány naprázdno zobaly. Černá řeka, chladný olej. Kdo říká, že peklo musí být tvořeno ohněm, pomyslel si Ralph truitt, jenž stál ve střízlivém obleku na nástupišti malé železniční stanice uprostřed zmrzlé nicoty. peklo by mohlo být takovéto. Minutu od minuty temnější. tak studené, aby vám sežehlo kůži z kostí. 11