Kapitola 1
ady mě máte. Jmenuju se Lee Morris a vpouštím do oken i dveří závany života a předčasné smrti. Když se objevili na mém prahu, vypadali neškodně. Dva slušní Angličané středního věku v tvídových sakách a placatých čepicích typických pro venkovské panstvo, obočí tázavě povytažené. Oba se tvářili ustaraně a poněkud rozpačitě. „Pan Lee Morris?“ zeptal se jeden z nich kultivovaným hlasem sebejistého vzdělance. „Mohli bychom prosím mluvit s panem Morrisem?“ „Jste od pojišťovny?“ zeptal jsem se suše. Rozpaky vzrostly. „Ne. Popravdě řečeno...“ Pozdní březnové slunce nízko nad obzorem ozařovalo ze strany jasným zlatým světlem jejich vlídné tváře. Oči proti němu přivírali. Stáli tak asi na krok na dva ode mě, víc se nepřiblížili, jak se taky sluší. Prostě dobře vychovaní pánové. Uvědomil jsem si, že jednoho z nich znám od vidění, a několik dalších vteřin jsem si marně lámal hlavu, proč mě proboha vyhledal v neděli a tak daleko od svého působiště. Během krátké odmlky ke mně z hloubi domu po kamenném dláždění chodby přiběhli tři malí kluci, soustředěně se protáhli kolem mě a obou návštěvníků a tiše, bez hluku, jako kočky vyšplhali do rozsochaté náruče prastarého obrovského dubu rostoucího uprostřed trávníku. Tři malé postavičky s břichy přitisknutými k větvím, chystajícím se k rozpuku, znehybněly. Bylo je sotva vidět, celí napjatí se tvářili tajemně, hráli si na špiony.
T
(7