PROLOG
Ve chvíli, kdy se od svého pultíku ozvala dozorčí s hlášením o letecké katastrofě, seděl šerif Webster Gayle v bowlingové hale a chystal se právě zabořit lžičku do maxiporce zmrzliny. Soustředil se na to, co mu Connie říká, a už s prvními záchvěvy soucitu s tušenými oběKmi a s následným žalem jejich blízkých – a také s myšlenkou, jakou hromadu problémů asi bude mít co nevidět nakydánu v kanceláři na stole – zároveň zalitoval, že ten sedmidolarový pohár zřejmě čeká cesta rovnou do výlevky. „Nějaké nouzové přistání?“ ověřoval si, jestli dobře rozuměl. Zakryl mikrofon telefonu dlaní, aby ztlumil rachot kácejících se a opět stavěných kuželek na konci dráhy poblíž jeho židličky. „Kdepak,“ uKala Connie jeho dotazy. „Žádný přistání. Letěli z nebe střemhlav jako kámen, dopadli a nadělali na zemi neskutečnou paseku. Ještě pořád nevím, jak velký letadlo to vlastně bylo ani odkud letělo. Dotaz řízení leteckého provozu ve Phoenixu a v Los Angeles už jsem odeslala. Dám ti vědět, jakmile se mi ozvou.“ „A je to určitě v našem rajonu?“ chytal se Gayle tenounkého stébla. „Myslel jsem, že letový koridor vede víc na západ od nás, někde kolem Arcony.“ „Zřítili se rovnou vedle dálnice, Webe. Na mou duši, já teR 7