âas Ïít, ãas umírat - zlom
24.11.2012
17.55
Stránka 3
/I/
mrt mûla v Rusku jin˘ pach neÏ v Africe. V Africe za prudké anglické palby taky leÏely mrtvoly mezi liniemi dlouho nepohfibené, ale slunce pracovalo rychle. Za noci vítr pfiiná‰el ten nasládl˘, dusiv˘ a tûÏk˘ pach – plyn nafoukl mrtvé a ti se v záfii cizích hvûzd stra‰idelnû napfiimovali, jako by se je‰tû jednou dali do boje, mlãky, bez nadûje, kaÏd˘ sám; – av‰ak uÏ následujícího dne se zaãali scvrkávat, nekoneãnû unavení se choulili k zemi, jako by se do ní chtûli zavrtat – a kdyÏ pro nû pozdûji mohli dojít, byli mnozí z nich uÏ lehouncí a vyschlí a z tûch, které nûkde na‰li aÏ po t˘dnech, zbyly málem uÏ jen kostry, volnû se klátící v uniformách, jeÏ jim byly najednou pfiíli‰ velké. Byla to suchá smrt v písku, slunci a vûtru. V Rusku byla smrt mazlavá a smrdutá.
S
Lilo celé dny. Sníh mizel. Mûsíc pfiedtím ho bylo pfies dva metry. Zniãená vesnice zpoãátku vypadala, Ïe sestává jen ze zuhelnatûl˘ch stfiech; nyní noc co noc nehluãnû vyrÛstala z klesajícího snûhu. Vykoukly fiímsy oken, za pár dní nato oblouky dvefií, pak schody, vedoucí do rozbfiedlé bûloby. Sníh tál a tál a s ním pfiicházeli mrtví. Byli to stafií mrtví. O vesnici se bojovalo nûkolikrát: v listopadu, v prosinci, v lednu a teì v dubnu. Dobyli ji a opustili a dobyli a znovu opustili, pfii‰ly snûhové boufie a zasypaly mrtvoly, ãasto uÏ bûhem nûkolika hodin tak 3