Hybrid - zlom
3.4.2013
19.32
Stránka 5
K A PI TO L A 1 Deník Marie Thomasové – Brazílie, 12. kvûtna
M
ûkké provazce vnitfiností se pod vodou omotaly kolem m˘ch stehen. Zpoãátku jsem tomu témûfi nûÏnému dotyku nepfiikládala Ïádn˘ v˘znam, pfiedpokládala jsem, Ïe to jsou vodní rostliny. Je‰tû nikdy jsem se nezm˘lila tak dûsiv˘m zpÛsobem. KdyÏ jsem tu pfiekáÏku chtûla odstranit a pfiedat fiíãnímu proudu, uchopila jsem jakousi hroudu, pevnou a poddajnou zároveÀ, bûlavou a na dotek slizkou. Ucukla jsem a kopáním nohou se snaÏila osvobodit. Chtûla jsem b˘t od té vûci, kterou jsem povaÏovala za mrtvou velkou rybu, moÏná sumce nebo amazonského delfína, co nejdál. Ale to, co se omotalo kolem m˘ch nohou, se mnou bylo dál spojené, zfietelnû jsem cítila tu tíhu. Pohybovalo se to línû a ve vodû jsem rozpoznala i cáry hnûdé látky. Doufala jsem, Ïe to jsou kusy rybáfiské sítû, kterou ta mrtvá ryba pfii svém zoufalém boji potrhala. Ale nebyla to rybáfiská síÈ. A ta vûc nebyla ryba. V následujícím okamÏiku jsem rozpoznala lidskou paÏi, která vyãuhovala z trupu jako bledá muréna. Tam, kde má muréna tlamu a normální lidská paÏe ruku, zbyl jen roztfiepen˘ pah˘l. Zmocnila se mû panická hrÛza. Bûhem studia i práce v tábofie jsem si zvykla na zacházení s vnûj‰ími i vnitfiními ãástmi lidského tûla v nejrÛznûj‰ích stupních rozkladu. Rozhodnû nejsem choulostivá. Ale práce v pitevnû je 5