PRVNÍ SEZENÍ
M
yslela jsem, že to zvládnu, Nadine. Po těch letech, co k vám chodím, a když jsme tolikrát rozebíraly, jestli bych měla hledat svoji biologickou matku, jsem se k tomu odhodlala. Udělala jsem ten krok. Vy jste toho byla součástí – chtěla jsem vám ukázat, jaký vliv máte na můj život, jak moc jsem vyrostla a jak jsem teď vyrovnaná, rozvážná. To jste mi vždycky říkala: „Rozvaha je klíč.“ Jenže jsem zapomněla na další věc, kterou jste mi taky připomínala: „Pomalu, Sáro.“ Chybělo mi, že jsem tu u vás nebyla. Pamatujete se, jak nesvá jsem se cítila, když jsem k vám začala docházet? Hlavně když jsem vám řekla, proč potřebuju pomoc. Jenže vy jste se chovala tak věcně a přitom jste byla zábavná – vůbec jsem si nepředstavovala, že psychiatr by mohl být takový. Tahle ordinace na mě působila světle a hezky, takže jsem se přes všechny své nejistoty hned cítila líp, jen co jsem sem vkročila. Některé dny, zvlášť na začátku, se mi ani nechtělo odejít. Jednou jste mi řekla, že když o mně neslyšíte, tak víte, že se mi daří dobře, a že až k vám úplně přestanu docházet, 7