e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 5
P ¤EDMLUVA S ENTY B ERGEROVÉ
V
roce 1998 jsem nav‰tívila Nepál. Mezinárodní organizace „Plan International“ se na mne obrátila, zda bych se mohla ujmout práce na pomoc dûtem právû v této chudé zemi a pomohla ji prosazovat navzdory tamní politice, korupci a znaãné nevzdûlanosti hraniãící s povûrami. Doprovázel mû mÛj syn Luca. Tenkrát mu bylo právû devatenáct let, a tak jsme to v té dobû ani my dva spolu nemûli právû lehké. KaÏd˘ poÏadavek, kter˘ na nûho Ïivot kladl, chápal pfiedev‰ím jako poÏadavek rodiãÛ vÛãi sobû, a proto v‰echno odmítal. Puberta, která ho zachvátila jako nemoc a pfiekvapila stejnou mûrou jeho jako mne, právû doznívala. Dosud v‰ak nemûl vytãen˘ cíl, nezaujímal Ïádné Ïivotní stanovisko. Bûhem této cesty jsme si v‰ak byli blízcí, coÏ nám dûlalo dobfie. UÏ cestou z leti‰tû do hotelu v Káthmándú, kdy taxík zapadal do metrov˘ch dûr na vozovce a opût z nich vyskakoval, jsme pfii okraji silnice zahlédli pomalu se pohybující obrovité otepi dfiíví. Bûhem jízdy jsme nedokázali rozeznat, Ïe jsou pod tûmi vysok˘mi haldami klackÛ lidé. Shrbená tûlíãka, malé dívenky mechanicky jdoucí krok za krokem. Potácejí se, ale nezastaví, neodpoãinou si. To byl první obrázek, na nûmÏ jsem zahlédla nepálské dívky. Pfienocovali jsme v Káthmándú. Hotel to byl prost˘, hosty tu v‰ak s vlídností h˘ãkali. V‰e bylo klidné a harmonické, a tak na chaos v ulicích, po nichÏ jsme pfiijeli z leti‰tû, ãlovûk zapomnûl. V jízdní dráze se pohybovali lidé 5