Page 1

Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 3

1

N

ebylo to poprvé, kdy jí někdo sahal na prsa. Nebylo ani poprvé, kdy jí nějaký muž funěl do ucha a tiskl se k ní ztvrdlým pohlavím. Poprvé to ale někdo udělal proti její vůli. Agnes stála přimáčknutá ke studené, vlhké cihlové zdi vinného sklepa, která jí, jak cítila, už odřela kůži na pravé lopatce. Slyšela zdušený hlas, který jí syčel do ucha. Salope! Gérard pustil jednu ruku, kterou jí svíral ňadro, a začal s ní šmátrat, aby se jí místo toho dostal mezi stehna. Agnes stála naprosto nehybně, jako by ji ten zavalitý malý Francouzek, který právě zaklel kvůli její sukni ke kolenům, svýma lepkavýma rukama a francouzskými pornografickými glosami paralyzoval. Zpočátku samozřejmě protestovala. Říkala ne a promiňte, pokusila se užít obvyklou taktiku. Uhýbávat, parírovat. Avšak sama dole ve vinném sklepě neunikla. Gérard Cabrol byl její šéf a zjevně mínil, že má právo si jisté věci k personálu dovolovat. Na poplácávání po zadku si zvykla už dávno a nad sexistickými komentáři svého vzhledu už jen unaveně nadzdvihovala obočí. Došla k závěru, že s tím se musí smířit, něco takového prostě patří k práci. Avšak situace, ve které se ocitla nyní, byla jiná, hodně jiná, to si Agnes uvědomovala také. 3


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 4

Gérardovi se podařilo dostat ruku pod sukni a spokojeně zasténal. Věděl, že teď už je blízko, a jistý si vítězstvím o něco zvolnil tempo. Nazýval ji ma chérie a mademoiselle Edin a věnoval čas hrubému hnětení vnitřních stran jejích stehen, aby pak své dvoření korunoval tím, že vytáhne svůj bite a obšťastní Agnes přímo tam, opřenou o cihlovou zeď. Nevěděla, odkud se to v téhle situaci vzalo, ale znenadání do ní vjel vztek. Najednou přestala tiše mumlat a opatrně ho odmítat, ale naopak se strašlivě rozčílila. Všechno, co musela spolknout za měsíce osahávání, měsíce ponižujících komentářů svých fyzických předností a nedostatků, se vyvalilo ven. Zvedla paže, které jí dosud bezvládně visely podél boků, a silně Gérarda strčila do hrudi. Zaklel a na kratičkou chvíli ztratil rovnováhu, zavrávoral, ale rychle to vyrovnal. Znovu se na ni vrhl a syčel, až ji skropil sprškou slin. Co to děláš, ty nevděčná čubko? Tentokrát byla Agnes připravená, tělo zaujalo bojové postavení, všechny svaly měla napnuté. Mrštně uskočila stranou a Gérard vletěl do zdi. Nosem narazil do neomítnutých cihel. Kdyby situace nebyla tak strašná, s chutí by se zasmála. Už to nebyla hra, ani pro Gérarda ne. Byl vzteky bez sebe. Krátké, tlusté tělo se třáslo a byl brunátný ve tváři kromě nosu, kde mu odřenina zářila jasně rudou. Byl sice menší než ona, ale určitě silnější, a Agnes nepřestávala couvat, aby unikla jeho máchajícím rukám. Sklep nebyl velký a po pouhých pár krocích zacouvala k polici s pečlivě vyrovnanými lahvemi. Gérard ji dostihl, než stačila vymyslet únikovou cestu. Vrhl se na ni a začal z ní strhávat bílou blůzu. Několik knoflíčků se zacinkáním odlétlo na kamennou podlahu. Objevila se podprsenka, ale Gérard nemařil čas, aby se výhledem pokochal. Šel nyní za svým cílem a tentokrát se mu podařilo vyhrnout jí sukni rychleji. Zápasil s poklopcem a ve francouzštině Ag4


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 5

nes nadával, když se mu snažila vymanit. Pevně ji vklínil mezi dvě police a vlastně neměla možnost uniknout, ale spatřila šanci, když byl nucen užít i druhou ruku, aby si rozepnul kalhoty. Natáhla ruku a nahmátla jediný volný předmět, který byl k mání. Lahev vína. Agnes ji zdvihla nad hlavu a zrovna jí hodlala Gérarda bacit, když lahev spatřil. Naráz se zastavil a vykřikl. „Arréte! Stop!“ Hlas se mu téměř zlomil. Najednou vypadal vyděšeně a pokoušel se natáhnout po lahvi, avšak nedosáhl dál než na Agnesino zápěstí. Marně máchal pažemi, až mu rolexky na pravé ruce zvonily o manžetový knoflíček. „Jestli ji rozbiješ, zabiju tě.“ „Pusťte mě!“ křikla. Po celou dobu nerovného zápasu u cihlové zdi ze sebe předtím nedostala ani hlásku a její hlas nyní zněl podivně ochraptěle. Gérard od ní rychle o krok ustoupil. Stihl si rozepnout poklopec, konstatovala Agnes, aniž sklonila paži s lahví. Překvapil ji účinek její zbraně, jako by z podprsenky vytáhla samopal a vyhrožovala, že z něj nadělá fašírku. Ještě o krok ustoupil a ztišil hlas, takže zněl pouze jako výhružné hřmění kořene jazyka. „Položíš ji zpátky. Teď! Slyšíš! Je to moje restaurace, uděláš, co říkám! Sale putain, merde!“ Agnes si volnou rukou upravila sukni a pokusila se stáhnout si blůzu. Připadala si velmi málo jako vrchní, kterou byla, když před deseti minutami sešla do sklepa pro lahev Chablis a dvě Châteauneuf-du-Pape. Najednou zaslechli na schodech kroky, byl to pravděpodobně Philippe, který šel dolů zjistit, co je s tím vínem. Hosté si asi stěžovali, vypadali jako typičtí nespokojenci. Mladí muži v oblecích, kteří chtěli udělat dojem na své podstatně starší hosty. Agnes za to byla nyní vděčná. Gérard sebou trhl. Rychle si upravil sako, zastrčil košili, kterou měl na jedné straně trochu povytaženou, a samovolně udělal pohyb, aby si vytáhl kalhoty. To poslední příliš nepomohlo, v cestě mu stálo břicho. 5


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 6

Když Philippe vešel do malé místnosti, která sloužila jako vinný sklep, zastavil se a podíval se na ně. Nejdříve na Agnes, která křečovitě svírala lahev vína, pak na Gérarda, který byl stále ještě ve tváři brunátný, i když nyní již v trochu mírnější podobě. „Co se děje?“ zeptal se. „Proč to tak dlouho trvá? Hosté si stěžují.“ Pak uviděl lahev, kterou Agnes svírala, jako by to byl odjištěný ruční granát. Hvízdl. „Château Pétrus 1990… To je teda něco, někdo si ji snad objednal?“ Gérard si odkašlal. „Ne, jen jsem tu lahev Agnes ukazoval a pověděl jí, jak je cenná, že, Agnes?“ Upřeně na ni hleděl. Agnes polkla, nevěděla, co říct. Neměla ponětí, jakou lahev to popadla. Pro ni to byla zbraň, kterou držela, ne něco, co by se hodilo k dušeným telecím játrům. Opatrně pohlédla na zaprášenou lahev ve své ruce a přečetla si etiketu. Červeným ozdobným písmem tam stálo Château Pétrus. Ročník byl vytištěn černě hned nad tím. Lahev vypadala starobyle, jako by spíše pocházela z roku 1890. Viděla ji už jednou předtím, při své obchůzce restaurace, kdy měla v Le bateau bleu začít. Nepamatovala si, kolik stála, ale částka to byla pětimístná, v pořadí podle velikosti domácí kino nebo lepší ojeté auto. Gérard ji před dvěma lety vydražil na aukci v Londýně a nyní tu jen ležela a čekala, až dostatečně movitý milovník vína vynaloží něco ze svého bohatství, aby ochutnal tuto údajnou hroznovou manu. Agnes se najednou rozechvěla. Nejen proto, že si právě uvědomila, čím hodlala bacit Gérarda do lebky, ale možná především proto, že ji vztek a strach pomalu opustily. Roztřásla se jí kolena. Byl to podivný pocit, myslela, že něco takového se děje jen v kreslených filmech. Dlaně měla zpocené a nesouvisle zakoktala, když Philippovi odpověděla: „Já bych tedy… dala tu lahev zpátky a došla pro víno...“ 6


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 7

Pomalu změnila sevření a zvolna napřáhla ruku k polici, kde místo po chybějící lahvi zelo prázdnotou. Gérard a Philippe ji sledovali pohledem. Nikdo nepromluvil. V tu chvíli si Agnes všimla trhliny na blůze. Čím víc natahovala paži, tím víc z její podprsenky bylo vidět. Co si Philippe pomyslí? Že se Gérardovi podbízí? Rychle zvedla ruku, aby si roztrženou blůzu stáhla. A právě při tomto pohybu jí lahev ze zpocené ruky vyklouzla a s třesknutím dopadla na kamennou podlahu. Rozlétla se na tisíc kusů. Slyšela, jak se Philippe zajíkl, viděla, jak se Gérardova tvář v setině sekundy změnila z brunátné v křídově bílou. Jen nos stále ještě zářil rudě. Jak dlouho v malém vinném sklepě panovalo ticho, Agnes nevěděla, když ale nakonec promluvila, připadalo jí to jako menší věčnost. „Jejda,“ pronesla pomalu a bezvýrazně pohlédla na Gérarda. „Zapomněl jste si zapnout poklopec.“

7


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 8

2

A

gnes padla na postel. Neměla sílu svléct si svrchní šaty, jen ze sebe skopla zimní boty a vešla přímo do ložnice. Nyní ležela na zádech v šedivém vlněném kabátu s kapucí a s rukama sepnutýma na břiše zírala do stropu. Zaznamenala špinavý lustr. Na matně zeleném skle bylo vidět malé černé tečky, pravděpodobně mouchy, které se zmateně dostaly do cylindru, ale už ne zpátky ven. Vlastně to bylo docela smutné. A nechutné. Bylo teprve půl desáté. Nikdy v tuto dobu nebývala doma, bylo to věčné dilema restauračního personálu. Pracovní doba. Nikdy klidný večer strávený doma, ve službě pokaždé, když si ostatní lidé orazí. Bylo to už dávno, kdy sledovala nějaký televizní seriál. Teď na to bude času dost, pomyslela si a zhluboka si povzdychla. V Le bateau bleu se žádné něžné rozloučení nekonalo. Když se Gérardovi konečně vrátila řeč, jen na ni přes zaťaté zuby zasyčel, aby okamžitě opustila restauraci, tout de suite! Už ji tam nikdy nechce vidět. Pravda byla, že už ji nechtěl vidět vůbec. V šatech nebo bez. Poslední, co ze sebe vypravil, bylo cosi, co Agnes s pomocí tříleté školní francouzštiny a trochy fantazie přetlumočila jako Ty frigidní krávo! Ten komentář ji nijak zvlášť neranil, za svou šestiměsíční službu v Le bateau bleu musela vydržet podstatně horší oslovení. Proto teď neležela a ne8


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 9

zkoumala mrtvé mouchy a nepřemýšlela, jestli kdy vůbec bude mít sílu vstát. Litovala své kariéry. Měla z té práce takovou radost. Její první v pozici vrchní. A navíc právě v té restauraci! Dostala najednou šanci jít dál, nechat za sebou podprůměrně placené práce servírky a posunout se vpřed. V nejlepší francouzské restauraci Stockholmu, dokonce možná celé Skandinávie. Byla šťastná už jen z toho, že směla přijít na pohovor. Odpověděla fotografií, zrovna jak to inzerát v deníku Dagens Nyheter požadoval. Seřadila všechny své práce od Gullanina bistra, kde si přivydělávala v šestnácti, přes pizzerie, grillbary k lunchovým restauracím a v posledních letech i několika dosti slušným restauracím. Takovým, které podávaly západomořskou tresku s glazírovanou kořenovou zeleninou a krmné kuře se šalvějovým pestem a rajčaty sušenými na slunci. Pokud by se počítalo Gullanino bistro, pracovala Agnes jako servírka téměř polovinu života. Alespoň s přestávkami. Byla přesvědčena, že si šanci stát se vrchní zasloužila, ačkoliv skutečnost, že to bylo v Le bateau bleu, předčila veškerá její očekávání. Gérard byl zpočátku příjemný a korektní, i když poněkud flirtovní. Jak starší gentlemani bývají. Jeho francouzský přízvuk jí připadal šarmantní, ale že by se Gérard někdy stal něčím víc, ji nikdy nenapadlo. Byl přece téměř ve věku jejího táty. V práci se jí líbilo, i když si část ženského personálu za jejími zády šeptala. Samozřejmě závist, protože dostala šanci. Agnes věděla, že něco takového je lidem trnem v oku. Proto bylo ještě důležitější, aby odváděla dobrou práci a nedala jim důvod zpochybňovat svou způsobilost. Gérard ji obvykle povzbudivě chválil a Philippe, který tam jako číšník pracoval nejdéle, jí pomáhal s praktickými věcmi. Opravdu se snažila a po několika kolísavých týdnech jí připadalo, že novou práci začíná zvládat. Nenuceně vítala hos9


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 10

ty, uváděla je ke stolům a navrhovala drink před jídlem. Přinášela jim suché martini a přijímala telefonické objednávky. Věděla, kterým hostům pokaždé rezervovat stůl, i kdyby zavolali jen s pětiminutovým předstihem. Patřilo k její práci mít trumfy v rukávu a po krátkém úvodním intermezzu se známým průmyslovým magnátem, který v pátek večer pouze s půlhodinovým předstihem požadoval stůl pro dvanáct osob, se naučila triky, jak přeskupit seznamy hostů a maximalizovat jejich počet. Milovala ten velký, vzdušný prostor s malbami na stropě, pompézními křišťálovými lustry a tmavým obložením, které mu dodávalo distingovaný vzhled. Přes veškerý přepych to byl příjemný prostor. Ochozené orientální koberce na podlahách změkčovaly a tlumily zvuky a bílé krajkové záclony, které byly vždy zatažené a propouštěly dovnitř světlo mírnými paprsky, Agnes připomínaly staré krásné české restaurace, které viděla v Praze. Ze stropu také visela loď, modrá loď, která dala restauraci jméno. Prý patřila vdově, která nechala postavit model lodě, na níž v bouři zahynul její muž. Agnes nevěděla, jestli to tak bylo, Philippe jednou řekl, že Gérard loď koupil z jedné zkrachovalé pizzerie v Paříži. Jedno nemuselo ještě nutně vylučovat druhé. Do Le bateau bleu chodili všichni, od Olofa Palmeho po Robbieho Williamse. Bez jakéhokoliv přehánění to byla nejznámější restaurace města a měla neustále plno. Agnes chápala proč. Sama byla jednou v restauraci hostem, zrovna když se seznámili s Tobiasem. Chtěl něco slavit, nepamatovala si přesně co, možná práci, a pozval ji na večeři. Ještě si pamatovala, co jedla. Steak frites. Myslela si, že si z ní Tobias utahuje, když trval na tom, aby si objednala právě to. Biftek s pomfrity… Pardon, to už jedla předtím, a existuje hranice, jak dobré to může být. Tobias se ale nedal a byla tomu ráda. Bylo to naprosto jistě jedno z nejlepších jídel, jaká kdy v životě jedla. Obsluha 10


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 11

byla navíc bezchybná a po několik hodin se cítila jako princezna. Zamilovaná princezna. A právě v té restauraci dostala práci. A také padáka. Musela usnout, protože když ji probudilo zvonění telefonu, bylo téměř půl jedné v noci. Byla zpocená a omámená spánkem a zmateně šátrala po aparátu vedle postele. Nahmatala ho těsně předtím, než se zapnul záznamník. Její Haló? znělo žalostně. „Agnes, ty už jsi doma? Doufal jsem… teda myslel jsem, že budeš mít záznamník.“ V pozadí se ozýval strašlivý hluk, za vším tím vřískotem Tobiase téměř neslyšela. „Proč nejsi v práci?“ Agnes se pokusila vzchopit. „Zkoušela jsem ti volat snad stokrát.“ „Aha. Neměl jsem zapnutej mobil, přece jsme měli kšeft.“ Kšeft. Pořád se ještě vyjadřuje, jako by stál na scéně se svou kapelou z garáže, ačkoliv už téměř rok jezdil na turné s rockovou show Christera Hammonda. „Potřebovalas něco?“ „Ano.“ Agnes nevěděla, kde začít. Pokoušela se Tobiasovi dovolat několikrát cestou domů a než usnula. Chtěla, aby tu byl u ní. Teď. Aby ji držel. Utěšoval. Aby řekl, že všechno bude zase dobré a že tomu starému gaunerovi patří, že lahev rozbila. Že je jen škoda, že mu ji nerozbila o hlavu. Potřebovala Tobiase, byl tím jediným, kdo by ji právě teď mohl povzbudit. Věděla, že jen co ji obejme, všechno to hrozné zmizí. Jeho doteky jí z těla vymažou Gérardovo odporné šmátrání. Při jeho chlácholení pochopí, že vůbec nebude muset po zbytek života smažit v McDonald’s hamburgery. „Chtěla bych, abys tu byl,“ pípla nakonec a po tvářích jí začaly stékat slzy. „Co?“ zařval Tobias. „Musíš mluvit nahlas! Tady je párty v plným proudu!“ „Kdy přijdeš domů?“ snažila se přes popotahování Agnes pronést tak zřetelně, jak jen byla schopna. Ve slu11


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 12

chátku se rozhostilo ticho, slyšela, jak lidé v pozadí hlučí. Někdo hrál na kytaru, pár lidí zpívalo. „Tobiasi, slyšíš mě?“ volala. „Jo, slyším. Poslyš, můžeme si zavolat později…“ Agnes ani nestačila odpovědět, když Tobias řekl ahoj a zavěsil. Nebylo pokaždé snadné se v něm vyznat. Například proč jí volal uprostřed noci, ačkoliv si nemyslel, že bude doma, a ačkoliv zjevně nechtěl mluvit. Moc ji to neutěšilo, ale aspoň slyšela jeho hlas. Agnes si zrovna chtěla svléknout kabát, když telefon opět zazvonil. Tentokrát znělo její haló? pevněji. Hlas na druhém konci byl týž, ale cvrkot v pozadí poněkud zeslábl. Tobias zjevně od vřavy kus poodešel. „Ahoj, to jsem zase já…“ „Co se stalo?“ Tobias zaváhal, než odpověděl. Skoro jí připadalo, jako by se nadechl. „Hele, zlato,“ řekl pomalu. „Asi na to není dobrej čas, ale chci k tobě bejt upřímnej.“ Opět se odmlčel. Agnes se začala cítit špatně. Nebyl k ní snad vždycky upřímný? „Nevím ještě, kdy přijdu domů, tady se hodně plánů změnilo…“ „Jakých plánů?“ Agnes stiskla zuby a nehtem škrabala několik dobře zakamuflovaných skvrn na šedé vlně. Neměla už sílu poslouchat o zvláštních představeních v Härnösandu a dvojitých matiné v Sundsvallu. Nebylo by poprvé, kdy se turné prodloužilo, kdy se do něj vložila nová představení. Agnes měla pochopení, přála mu kariéru a úspěch, ale dnes na to neměla sílu. „Chci, abys přišel domů, hned teď! Měla jsem příšernej den, já…“ Znovu začala vzlykat. „Nedělej to ještě složitější, než už to je, Agnes…“ Nasadil mírný tón. Trochu změkla, ale přesto nespokojeně zabručela. „To zatracený turné je pokaždé důležitější než já…“ 12


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 13

„Ale holčičko, tady nejde o turné.“ Odmlčel se. „Ne?“ „Já… já jsem potkal jednu holku…“ Agnes přestala vzlykat. Po několika tichých vteřinách Tobias pokračoval, o poznání rozpačitěji. „Je to jedna holka ze sboru, Ida. Víš, ta blonďatá s piercingem v pupíku…“ Agnes byla několikrát s ním a seznámila se s členy ansámblu. Pozdravila se se sboristkami, hudebníky, tanečníky a sólisty. Ano, dokonce i se samotným Christerem Hammondem, The King of Rock’n’Show! Ale nějaký piercing v pupíku si nepamatovala. Zato pár skutečně velkých prsou. Tobias jako by jí četl myšlenky. „No jo, ty jsi možná její pupík nikdy neviděla, ale má dost velký… No, pořádný bazuky, jestli víš, co myslím.“ Zasmál se, jako by chtěl situaci odlehčit. Nijak výrazně to nepomohlo a Tobias opět zvážněl. „Možná to není moc fér, že ti to říkám po telefonu, ale chci bejt k tobě upřímnej, Agnes. Vždycky jsi byla upřímná ke mně. A nebylo by přece správný, abych to táh na dvě strany?“ „Ne.“ Agnes slovo téměř zašeptala. S určitostí nevěděla, jestli dobře chápe. Rozešel se s ní právě Tobias? „O praktickejch věcech si promluvíme pak, až přijdu domů. Turné je ještě tři tejdny, pak máme pauzu. To bych se pak moh stavit, dojít si pro nějaký krámy a tak.“ „Ale… kde budeš pak bydlet?“ Agnes tápala po něčem konkrétním, čeho se držet. Fakta. Zdálo se, že se tou otázkou Tobiasovi ulevilo. Nezačala hysterčit, nezačala křičet. Nakonec se zdálo, že to bere dobře. „U Idy, to jsem neřekl? Promiň, člověk je tak mimo, když je zamilovanej.“ Znovu se zasmál. „Budeš v pohodě, viď, holčičko? Zas tak velkej rozdíl to nebude. Stejně nejsem skoro nikdy doma. Ty to zvládneš. Seš silná, Agnes!“ Ve sluchátku se ozvalo slabé pípnutí. „A hele, mám slabou baterii, radši skončíme. Taky není nejlevnější volat z mobilu. Ozvi se, kdyby něco, jinak, jak jsem řek, zavolám, až…“ A pak se hovor přerušil. 13


Sny - zlom

18.10.2012

21.49

Stránka 14

Chvíli trvalo, než byla Agnes schopná sluchátko odložit. Ačkoliv na sobě pořád ještě měla kabát, celá se třásla. Viděla svůj odraz v okně. Tvář měla bledou a vlasy se jí na šíji zacuchaly. Pláčem jí řasenka stekla po tvářích a oči měla zarudlé. Pomalu si svlékla kabát, nechala jej spadnout na podlahu ložnice. Bílá pracovní blůza, kterou měla pod ní, šla svléknout rychle. Zbyly na ní jen dva dolní knoflíky. Rozepnula si podprsenku a také ji sundala. Na okamžik pohlédla dolů na ňadra, která nikdy nikdo nenazval pořádnými bazukami. Na levém byla znát malá modřina. Suvenýr od Gérarda. Pak ze sebe stáhla černou sukni a punčochy, odhrnula bílý přehoz a vklouzla mezi prostěradla, která se pod její vahou zmuchlala. Zavřela oči a přemýšlela. Že to byl špatný den. Moc špatný den.

14


0035520  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you