e-osud.qxd
12.11.2012
18.10
Stránka 5
1. Tou cestou mezi vinicemi chodíval Arno rád uÏ od dûtství. Zprvu byl tak mal˘, Ïe mu nebylo mezi odry vinné révy vidût ani hlavu, a jak vyrÛstal, zaãal objevovat krajinu, která mu byla dosud skrytá. Cesta stoupala vzhÛru aÏ ke kapliãce, jejíÏ stûny svítily svou bûlostí daleko do kraje, jak ji pfies nepfiízeÀ doby, která nebyla vûfiícím zrovna naklonûná, vÏdy znovu na jafie natíral ‰tûtkou s vápnem stafiiãk˘ Palo Bendík. Arnovi pfiipadal star˘, uÏ kdyÏ tam chodíval jako kluk, a nyní mu bylo devatenáct, ãekal, jak dopadnou jeho pfiijímací zkou‰ky na praÏskou lékafiskou fakultu, a Palo vypadal stále stejnû, jako by nestárl a roky mu nepfiib˘valy. V náprsní kapse vetché plátûné bundy, na které zanechala své stopy v‰echna roãní období – tak byla plná svûtlej‰ích ãi tmav‰ích skvrn, podle toho, kam na ni zrovna pálily sluneãní paprsky ãi ji smáãel prudk˘ a hojn˘ dé‰È –, nosíval plochou lahviãku s meruÀkovicí ãi slivovicí, z níÏ stále upíjel, nikdo ho v‰ak nikdy nevidûl, Ïe by se nûjak motal a byl opil˘. Bylo to loni na podzim, kdy ho Arno zastihl, jak si právû u kapliãky pfiih˘bá ze své placatky. Palo se na nûj zadíval a pak mu nabídl: „ToÏ zavdej si, chlapãe…“ Arno zavrtûl s odporem hlavou a Bendík si ustaranû povzdechl: „Jak˘ to z tebe bude dochtór, dyÏ ani piÈ neum퉅“ Tak jako celé mûsteãko, ani Palo Bendík nepochyboval, Ïe se Arno stane lékafiem jako jeho otec… Opfiel se zády o stûnu kapliãky a vystavil svou tváfi se zavfien˘ma oãima sluneãním paprskÛm pozdního jara. Nepotfieboval se rozhlíÏet. Znal ten kraj mírn˘ch kopeãkÛ, po kter˘ch ‰plhaly vzhÛru vinice s Frankovkou ãi Vla‰sk˘m ryzlinkem, tûmi odrÛdami, které tu tak zdomácnûly, Ïe si bez nich nebylo moÏné Ïádn˘ vinafisk˘ sklípek 5