Issuu on Google+

Kostlivci ve skříni VANĚK: Já jsem vám opravdu velice vděčen za vše, co jste pro mne udělal, vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný – vytrhl jste mi takříkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal – to místo ve skladu by pro mne znamenalo větší úlevu, než si možná myslíte – jenomže já – ­nezlobte se – já přece nemůžu donášet sám na sebe. SLÁDEK: Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení? VANĚK:: Nejde o  mne – mně to uškodit nemůže – ale jde přece o princip! Já se přece z principu nemůžu podílet na… SLÁDEK: Na čem? No jen to řekni! Na čem se nemůžeš podílet? VANĚK: Na praxi, s kterou nesouhlasím. Ze hry Audience, 1975 Václav Havel sám přiznal v Hovorech z Lán 24. 5. 1992, že byl v roce 1965 registrován StB jako kandidát tajné spolupráce. I když byly na toto téma publikovány spousty článků, úvah a glos, těžko se dá jeho aktivní spolupráce prokázat. Jediným existujícím dokladem je autentický záznam StB z roku 1964, který byl vytvořen pracovníkem Státní bezpečnosti, tudíž se dá o jeho objektivitě s úspěchem pochybovat. Ostatní dokumenty byly skartovány a teprve čas ukáže, zda zmizely v propadlišti dějin definitivně. Ale mluvíme-li o lustracích, snad bych měl říct jednu věc. Já jsem byl vyslýchán od svých šestnácti let, to byly stovky a stovky výslechů, a lidé, kteří se teď zabývají oněmi archiváliemi, mi přinesli protokoly z nějakých mých výslechů z počátku let 60. Když jsem to četl dnešníma očima, vstávaly 120


Kostlivci ve skříni

mi vlasy hrůzou na hlavě. Jenomže atmosféra byla tenkrát naprosto jiná a já vím, že bylo správné mluvit tak, jak jsem mluvil, i když dnes nad tím mohu jen kroutit hlavou. Tím chci říct pouze toto: Nic bych neutajoval, všechno nechť si čte, kdo chce, ale varoval bych před kategorickým hodnocením věcí vytržených z dobových kontextů. To může být nebezpečné, ba i sebevražedné. Nicméně jsem optimista, protože se často setkávám s opravdu věcnými analýzami naší minulosti. Václav Havel pro Respekt 24/2007 Z  autentického záznamu 1. odboru, II. správy ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 1964: Václav Havel, který je rozpracován v akci PROFESOR jako styk objektu, obdržel poštou fotokopii protistátního letáku ­Národně demokratické sdružení. Leták byl odeslán z Pardubic na adresu ­Havla do Divadla Na zábradlí, ve kterém je zaměstnán jako dramaturg. Jmenovaný odevzdal uvedený leták na KV KSČ v Praze. Této s­ ituace bylo využito k nakontaktování Havla, které se uskutečnilo dne 23. 6. 1964 v jeho bytě. Rozhovor byl veden společně s kpt. Činkou, 8. odbor, II. SMV, který zpracovává problematiku letáků. Havel na naše otázky odpovídal ochotně, vyslovil názor, že pisatelem letáku by mohl být starší člověk. Zdůvodňoval to tím, že styl psaní a používané výrazy jsou konzervativní a odpovídají tak době I. republiky. Také by připadala v úvahu naše emigrace v zahraničí, kde náš jazyk ustrnul, neboť v cizím prostředí neměl možnost dalšího vývoje. HAVEL na otázku, zda je někdo z okruhu jeho známých v emigraci, který by připadal v úvahu, sdělil toto: Letošního roku byl služebně v NSR a v Rakousku, v NSR má strýce, který tam utekl, žije v Mnichově, kde má restauraci. Má se celkem dobře, ale přesto by se rád vrátil, nebo alespoň navštívil ČSSR, neboť 121


Václav Havel – Život jako absurdní drama

prostředí, ve kterém žije, je mu cizí. Mimoto hovořil ještě se dvěma emigranty, jsou to přátelé jeho strýce, kteří však mají zájem pouze o kšefty, o politiku se nezajímají. Tito lidé včetně jeho strýce nepřipadají v  úvahu, že by psali protistátní letáky. HAVEL pak hovořil o životě v NSR, řekl, že životní úroveň je tam vysoká, ale on by tam přesto nemohl žít. A to proto, že celá ta atmosféra v NSR zanechala u něj dojem, že každý vidí smysl svého života pouze v tom, aby měl plně břicho a vozil se v automobilu. HAVEL se zmínil o svých potížích, které měl s cestami do zahraničí, které mu MV zamítalo. Nakonec s ním o této věci bylo hovořeno v nějaké komisi na MSK, kde byla přítomna pracovnice MV. Vážil si toho, že s ním bylo jednáno otevřeně a on také mohl svoje názory otevřeně vyjádřit. Celá věc byla pro něj vyřízena v jeho prospěch, teď již nemá s cestami do zahraničí žádné potíže. HAVEL poukázal na to, jak pohotově využil západní tisk toho, když mu poprvé nebyla povolena cesta na premiéru jeho hry Zahradní slavnost v Západním Berlíně. Psalo se o nesvobodě v ČSSR a podobně. HAVEL během rozhovoru projevoval snahu pomoci orgánům v jejich pátrání po pisateli protistátního letáku. Uváděl jména svých známých z Pardubic, Brna i Gottwaldova z řad herců a dramaturgů a  také svých příbuzných. Sám je také hodnotil po politické stránce, zda se některý z nich zajímá o politiku nebo ne. Projevovala se u něj otevřenost a upřímnost. Ku příkladu když hovořil o svém strýci v NSR, řekl, že tam utekl, a aniž byl na to dotázán, sdělil, že jej u příležitosti své cesty v NSR navštívil. Z jeho jednání a hodnocení situace na Západě i v ČSSR byla vidět snaha a zájem po odstranění některých nedostatků. V kulturní oblasti, jak sám HAVEL řekl, se k nám nemůže přirovnat žádný kapitalistický stát. Poměr Havla k našemu zřízení lze hodnotit kladně. HAVEL bydlí na nábřeží B. Engelse č. 78 ve IV. patře s manželkou a  snad i  se svým otcem. Rozhovor probíhal v  prostorné pracovně s okny na nábřeží. Pracovna je zařízená starým stylem s velkými pohovkami a v regálech má množství knih. V předsíni bylo nahroma122


Kostlivci ve skříni

děno dost nábytku menších rozměrů, vypadalo to jak po malování nebo přestavbě nábytku. Jeho manželka se omlouvala, že je tam nepořádek. Kolik místnosti HAVEL ještě obývá, nebylo možno zjistit, neboť jsme byli ihned uvedeni do pracovny. Rozhovor s Havlem byl ukončen tím, že v případě potřeby se na něj obrátíme. HAVEL souhlasil a řekl, že je rád, že s námi hovořil a že to je pro něj inspirace pro další práci v literární činnosti. ZÁVĚR: HAVEL SE JEVÍ JAKO VHODNÝ AGENTURNÍ TYP, BUDE S NÍM NADÁLE UDRŽOVÁN PRAVIDELNÝ STYK. BUDE NA NĚJ VYPRACOVÁN NÁVRH NA ZAVEDENÍ SVAZKU NA KA. Necenzurované noviny, 1. 1. 1992 Jsem celkem dost zaměstnán přípravou na nekonečný soudní proces (21. 11. až 24. 11. 2005 OS Přerov, 8.30, pozn. red.), ale na tento nestoudný a podlý požadavek Václava Havla a spol., jehož cílem je znemožnit veřejnosti přístup k pravdě, musím reagovat (Václav Havel a dvacítka dalších bývalých disidentů požadují omezení přístupu ke svazkům StB. Nelíbí se jim, že se kdokoliv může dostat k citlivým údajům o nich, poz. red.). Ona je to tak trochu pro mne nahrávka na smeč. V mém utajovaném trestním spise je několik výpovědí svědků obžaloby o tom, že jsem byl kritický k lidem, jako je Havel, Stárek a další. Tak např. dle protokolované výpovědi utajovaného svědka Jiřího Metelky, který v utajovaném spise Grosstapa vystupuje pod krycím jménem Josef Dvořák, se hanlivě vyjadřuji o osobách, jako je Havel, a to tak, že kritizuji jejich četné alkoholické srazy. No a tyto jejich nechvalné aktivity jsou samozřejmě i obsahem zpravodajských svazků bývalé StB.

123


Václav Havel – Život jako absurdní drama

Osoby, jako je Václav Havel a další, jsou dle mého mínění motivováni ve své žádosti především tím, že po zveřejnění jejich, již tak dost skartovaných svazků, by si veřejnost udělala na Václava Havla a další žadatele spíše jiný, a to záporný názor… Vladimír Hučín, Euportal.cz, 23. 11. 2005 Parlament schválil před čtrnácti dny návrh zákona na zpřístupnění archivu SNB. Podle něho bude moci každý občan České republiky starší 18 let nahlédnout do tajných dokumentů o spolupracovnících SNB a do kádrových materiálů jejich někdejších příslušníků. Jestliže se někdo nyní těší, že se konečně dozví „pravdu“ o všech agentech SNB, je ale na velkém omylu. Archiv byl totiž na přelomu let 1989 a 1990 rozkraden. Šlo o dvě etapy „krádeží“. Nejprve vyčistili archiv samotní důstojníci SNB, kteří si údajně odnášeli materiály hromadně v igelitových taškách, a pak dokonce nové polistopadové vedení ministerstva vnitra. Z  archivů tak zmizely klíčové svazky o  lidech, kteří PATŘILI DO VYŠŠÍCH KRUHŮ KOMUNISTICKÉ StB. Díky druhé etapě „krádeží“ pak scházejí v archivech bývalé Státní bezpečnosti důležité svazky o některých lidech, kteří se po listopadu 1989 dostali do vysokých politických či státních funkcí. Řada z nich je v politice dodnes. Co se stalo s důležitými svazky StB počátkem roku 1990, prozradil až teprve v těchto dnech tehdejší první nekomunistický ministr vnitra československé federace JUDr. Richard Sacher (60). Ten svědčil pod sankcí trestu odnětí svobody za křivou výpověď a křivé obvinění před časem u soudu proti svým předchůdcům na vnitru v kauze „Asanace“, což měla být akce StB na vyhnání disidentů z Československa. Sacher u soudu bez skrupulí přiznal, že dal vytvořit takzvaný fond „Z“ a do něj nechal uložit dokumenty, které se týkaly poslanců, členů vlády a pracovníků generální prokuratury.

124


Kostlivci ve skříni

„Vydal jsem také pracovníkům archivu pokyn, aby ­shromáždili veškeré svazky StB, které se týkaly signatářů Charty 77. V dubnu 1990 jsem materiál slavnostně předal čtyřem představitelům Charty  77 (dodnes neznámým?). Domluvil jsem se s nimi, že až se s nimi seznámí, předají je Státnímu archivu. Zda se tak opravdu stalo, ­nevím.“ O vytvoření fondu „Z“ se v roce 1990 několikrát mluvilo. Sacher však tehdy tvrdil, že to udělal proto, aby předešel divokým lustracím, protože do archivu měli přístup i „nepovolaní“ lidé, kteří mohli informace zneužít. To, že by si některé materiály týkající se disidentů držel někde doma a tak dlouho, však nikdy dříve neřekl… * * * Viliam Ciklamini (70) byl v  té době Sacherův první náměstek na fede­rálním ministerstvu vnitra. Po boku Sachera však vydržel jen čtyři měsíce. Sacher ho pak odvolal. Ciklamini říká, že to bylo právě kvůli tomu, že nesouhlasil s vybrakováním archivu StB a s nelegálními lustracemi. Ciklamini dnes žije v Bratislavě a tvrdí, že na divokých lustracích, které vlastně měly ochránit některé vrcholné politiky či disidenty před případnou skandalizací za jejich styky s StB, se podílel přímo i prezident Václav Havel. Měl jste tehdy jako první náměstek na starosti rozvědku, tedy vše, co se týkalo bývalé StB. Ano. Měl jsem na starosti velmi citlivé věci. Tenkrát se rozhodovalo o dalším vývoji země. Rozhodovalo se o tom, zda bude prezidentem Havel, nebo Dubček. Za mnou tehdy přišel jeden z dalších náměstků na vnitru pan Sámel, který patřil k lidem pana Havla, a říkal: Když půjdeš s Havlem, a ne s Dubčekem, tak se staneš federálním ministrem vnitra. Nepřijal jsem to, a tak jsem se pro ně stal nepohodlným.

125


Václav Havel – Život jako absurdní drama

A proč jste měl jít proti Dubčekovi? Oni si ještě v tom lednu 1990 mysleli, že Dubček je pro ně překážka. Havel byl připravený jít na Hrad, ale řada lidí by tam tehdy ráda viděla Dubčeka. To, že se Havel stane prezidentem, bylo připravené. To víte, já jako první náměstek jsem měl na starosti rozvědku… Chcete říct, že Havel potřeboval na ministerstvu vnitra oddaného člověka, přes kterého by ovládali vnitro a rozvědku? Ano. Ale proč by to dělali? Sacher s Havlem nechali tehdy lustrovat politiky. Přišli na to, že celá polovina třech parlamentů a  vlád – federální, české a  slovenské – byli komunističtí agenti. Vytvořili zvláštní fond „Z“, do kterého dali všechny ty, s nimiž se počítalo do významných funkcí. Šlo převážně o disidenty a odbojáře. Oni prostě tehdy chtěli ovládnout situaci. Na jakém základě můžete tvrdit, že se na stahování svazků StB podílel i Havel? Tehdejší ředitel tajné služby Zdeněk Formánek zjistil jako první, že Sacher nechal lustrovat a vyčleňovat z archivu spisy určitých lidí. Šel ihned do kanceláře prezidenta Havla. Řekl v  sekretariátu, že chce Havlovi oznámit, že se nelegálně lustruje. Havel ihned poté volal Sacherovi, že je to prozrazené. Sacher to pak všechno svedl na Formánka a odvedl od sebe pozornost. A jak víte, že Havel o tom skutečně věděl? Havel Formánka odmítl přijmout. Navíc to pak potvrdil i náměstek Sámel. Řekl, že o lustracích věděl i Havel. Co zjistil Formánek? Formánek zjistil, že dvacet lidí z vnitra i se svými manželkami dny a noci tajně lustrují archivy StB. 126


Kostlivci ve skříni

A to bylo na pokyn Sachera? Ano, na pokyn Sachera a Havla. Já jsem k tomu tehdy vystoupil na tiskové konferenci ve Špalíčku a chtěl jsem o tom promluvit i v parlamentu, ale to mi nedovolili. Pak mě Sacher odvolal… deník Super, 23. únor 2002 (kráceno)

127


Pravda nadevše? Svým způsobem to byla tragická postava; prostý muž z lidu, ­zdejší rodák, s  citem pro nálady lidí dole a  s  dobrými úmysly, ale v  řídicí práci nezkušený, v jednání s lidmi slabý a názorově nepevný. Věci se mu proto začaly záhy vymykat z rukou a přerůstat přes hlavu. Nepoznal okamžik, kdy se svoboda mění v anarchii, a nerozlišoval mezi těmi, kdo to myslí poctivě, a těmi, kdo ne. A tak se stalo, že dobrý úmysl posílit autonomii vašeho ateliéru, více přihlížet k mínění lidí dole a vaši práci tím celkově zkvalitnit, se v hysterické atmosféře neregulované diskuse zvrhl ve svůj pravý opak: šířil se zmatek a nakonec se tu přestalo pracovat vůbec… Ze hry Asanace, 1987 Na pražské konferenci k  desátému výročí demokratické revoluce v Československu v listopadu 1989 vznikla diskuse ohledně tvrzení Johna Keana v jeho životopise Václava Havla. Autor v knize uvádí, že se Václav Havel začal velmi brzo chovat jako pragmatický politik, že už v roce 1989 přislíbil Dubčekovi, že ho bude preferovat pro druhou volbu prezidenta v roce 1990, pokud ho Dubček podpoří pro první volbu v prosinci 1989. Svůj příslib pak prý ale Havel nesplnil. Jde o knihu Václav Havel – Politická tragédie v šesti dějstvích, která vyšla v roce 1999 v nakladatelství Volvox Globator. Autor John Keane je profesorem politologie na univerzitě v australském Sydney. * * * V rozhovoru s šéfredaktorem Britských listů Janem Čulíkem v roce 1999 Václav Havel tvrdil, že takovou dohodu neměl.

128


Pravda nadevše?

Jan Čulík Já bych měl velmi stručnou, krátkou otázku. Dopoledne jsme tady měli docela zajímavou diskusi o aspektech první volby československého prezidenta. Vyplynulo z ní, že Dubček byl nepříjemným a nepřijatelným kandidátem pro Občanské fórum. Ale o to nejde. V nové knize od Johna Keana, která možná je kontroverzní, se uvádí, že jste mu prý slíbil během tajných jednání, že ho budete podporovat v druhé volbě na funkci prezidenta, když bude on podporovat vás na tu první. Keane argumentuje, že jste tím jaksi vstoupil do praktické politiky. Mohl byste stručně vysvětlit, jestli je to pravda, z jakých důvodů jste to učinil? Václav Havel Já tu knížku toho pana Keana nečetl a ani čísti nebudu, stejně jako jiné knihy, které jsou o mně napsány; už jich je nejméně deset. Zdá se, že pan Keane má tentýž sklon co jiní autoři takovýchto knih, totiž domnívat se, že dějiny jsou tajemnější a napínavější, než ve skutečnosti jsou. Ono, když se to potom rozkryje, ta všechna fakta, tak je to strašná nuda. Špatně se to prodává. Je třeba, samozřejmě je to pak lépe prodejné, vidět za tím vším jakousi skrytou detektivku. A že já jsem se tajně – že jsem si tajně s Dubčekem rozdělil moc ve státě, nebo něco takového… To jsou nesmysly, samozřejmě. Britské listy, 15. října 1999 Ve stejném listě se o  tři dny později objevila tato Havlova citace z jednání z roku 1989. Já jsem se chtěl jenom zeptat na jednu důležitou věc. V rámci lehce komplikovaného jednání s panem Dubčekem jsem mu v jakési fázi dal slib, kterým jsem samozřejmě vázán, pakliže 129


Václav Havel – Život jako absurdní drama

on to mezitím nezměnil. A na to se chci zeptat. Dal jsem mu slib, že při nějaké příležitosti vhodné, co nejdřív, se vyjádřím v tom smyslu, že bych ho podporoval jako kandidáta na toho pětiletýho prezidenta po svobodných volbách a tak dále. Záznam z jednání porady zástupců Koordinačního centra Občanského fóra a Koordinačního výboru Verejnosti proti násiliu z 22. prosince 1989, Praha, viz Jiří Suk, Občanské fórum, listopad – prosinec 1989, 2. díl, dokumenty, Doplněk, Brno, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998, str. 265.

Britské listy, 18. října 1999

130


0035506