První kapitola
-
„oMlouváM sE,“ ŘEKla Mi DnEs K vEčEru ClarE, redaktorka z rozhlasu, a dál bojovala s kapesním diktafonem. uhladila si za ucho pramen tiziánových vlasů. „Jen musím zkontrolovat, že se to nahrálo celé. někdy to zlobí.“ „to nevadí,“ nenápadně mrknu na hodiny. za chvíli budu muset jít. „Jste moc hodná, že jste mi věnovala tolik času.“ Prsty s dokonale upravenými nehty vytáhla baterky. Podívala jsem se na svoje pocákané od barvy. „ale v rádiu se musí nahrávat hodně.“ „to je jasné.“ Kolik jí mohlo být? nebyla jsem si jistá, protože měla silný mejkap. třicet pět, odhadla jsem to, stejně jako mně. „těší mě, že jste si mě vybrali,“ dodala jsem. vložila baterky zpět a zacvakla víčko. „už jsem o vás slyšela dřív a minulý měsíc jsem si přečetla ten článek v timesech.“ Cítila jsem, jak se mi sevřel žaludek. „a napadlo mě, že jste pro můj pořad jako stvořená. Kdyby se mi jenom podařilo uvést to do chodu…“ i přes nános pudru jsem viděla, jak Clare zrudly tváře, zatímco mačkala knoflíky na přístroji. A kdy jste si poprvé uvědomila, že chcete být malířkou? „uf…“ bouchla se dlaní do hrudníku. „Je to tam.“ Věděla jsem, že chci být malířkou v osmi devíti letech… usmála se. „bála jsem se, že jsem si to smazala.“ Kreslila jsem a malovala od rána do večera… zapnula rychloposuv, můj hlas se změnil v pištění 13