Prolog
Před pár lety
N
emohl spát. mxmxmxmxmxmxmxm x,xxmxmxmx To nebylo nic nového. Člověk by řekl, že už si na to mohl za tu dobu zvyknout. Ale ne. Sebastian Grey zavíral každý večer oči s očekáváním, že usne. Protože... proč ne? Je dokonale zdravý, dokonale šťastný, dokonale vyrovnaný. Neexistuje žádný důvod k nespavosti. Až na to, že nedokáže usnout. Nestávalo se mu to pokaždé. Někdy – Sebastian neměl ponětí, proč ani kdy to zase nastane – si položil hlavu na polštář a téměř okamžitě se ponořil do blažené dřímoty. Zbytek času sebou házel, převracel se, vstával, aby si četl, aby se napil čaje, znovu si lehl, znovu se převracel, posadil se, díval se z okna, lehal si, házel sebou, převracel se, zaházel si šipky, a nakonec to vzdal a jenom čekal na rozednění. Vycházet slunce viděl už tolikrát, že by to ani nespočítal. Sebastian se v podstatě považoval za znalce východů slunce na Britském souostroví. Nakonec ho přece jenom dostihlo vyčerpání a krátce po úsvitu usnul – v posteli, v křesle a v několika nešťastných případech také u okna s tváří přitisknutou na sklo. Nestávalo se mu to často, ale dost na to, aby si vysloužil pověst lenocha, který není schopný včas vstát – což ho upřímně bavilo. Nic neměl radši než svěží a čilé ráno, 5