DRSŇÁK
Vězel až po krk v maléru. Uvědomil si to už před dvěma hodinami v Kannelmäki, když vyšel z paneláku do dvora, namířil si to k autu, a vtom zahlédl nápis na boku červené dodávky. Nejdřív si těch dvou mužů nevšiml. Parkovali na stání pro hosty o řadu dál od jeho opelu, pokuřovali a klábosili. Až když z kapsy vylovil klíčky a bezúspěšně se je snažil zastrčit do zámku svého kadetu, pohlédl do strany a uviděl text na boku dodávky: Stavby Turunen s. r. o. Po zádech mu přeběhl mráz, dál se však soustředil na zámek. Trčela v něm zlomená zápalka. „Trable?“ ozval se za ním hlas. V melodii řeči se dal postřehnout přízvuk navrátilce z Ingrije. „To je kára na dvě věci.“ Drsňák se otočil a spatřil neoholený obličej, který na něj zíral ze vzdálenosti dvou metrů. Chlap přistoupil blíž a natáhl ruku, druhou měl v kapse. „Dej sem ty klíčky, Ilja tě sveze. Nemusím ti snad říkat, co mám v kapse. Rozhodně to není žádná hračka. Ani Ilja si na ně nepotrpí.“ Chlap pokynul hlavou k dodávce. „O co jde?“ zeptal se Drsňák přidušeným hlasem. „To se brzo dozvíš. Naval ty klíče,“ luskl prsty chlap se strništěm. Drsňák upustil klíčky do dlaně velké jako lopata. „A hybaj do auta. Ilja tě vezme na okružku po bankomatech. Vyprázdníš svůj účet do posledního groše. Ilja ti bude dělat garde.“ Drsňák poslušně přešel k posuvným dveřím dodávky, které mu Ilja už zdvořile otevřel. Drsňákovi se strachy podlamovala kolena. Když lezl do téměř prázdného nákladového prostoru, ohlédl se. Neoholenec už seděl v jeho autě a zrovna zavíral dveře na straně spolujezdce. Pak se přes řadicí páku a středový panel přesoukal na místo řidiče. Okno svého bytu Drsňák 9