Issuu on Google+

V

létû roku 1967, kdyÏ mi bylo deset let, jsem otce koneãnû uprosil, aby mi pofiídil vlastního psa. Vydali jsme se tedy spoleãnû v rodinné dodávce na vzdálenou farmu na michiganském venkovû, kde vládla rázná paní se svou vûkovitou matkou. Jedin˘m produktem tamního hospodafiení byli psi. Psi v‰ech moÏn˘ch velikostí, tvarÛ, stáfií i povah. Spoleãné mûli jen dvû vûci – do jednoho to byli kfiíÏenci neznámého a nejasného pÛvodu a v‰ichni hledali nov˘ domov. Byl to zkrátka ranã pln˘ vofií‰kÛ. „Nepospíchej, synku,“ fiekl mi tehdy táta. „Tvoje dne‰ní rozhodnutí tû bude provázet je‰tû hodnû let.“ Hned jsem se rozhodl, Ïe o star‰í psy se musí postarat nûkdo jin˘, a rozbûhl se ke ‰tûÀatÛm. „Hlavnû si nevyber nûjaké bázlivé,“ poradil mi otec. „Zkus zatfiást klecí a uvidí‰, které se bude bát.“ Popadl jsem fietûzem zaji‰tûná vrata a hlasitû s nimi zalomcoval. Zhruba tucet ‰tûÀat ve snaze co nejrychleji utéct skonãilo jako vrtící se chlupatá hromádka na druhém konci klece. ZÛstal jen jeden pejsek, zlat˘, s bílou náprsenkou. S nebojácn˘m ‰tûkotem vyrazil proti brance, opfiel se o ni pfiedními tlapkami a nad‰enû mi skrz mfiíÏe olizoval prsty. Byla to láska na první pohled. V lepenkové krabici jsem si ho donesl domÛ a pojmenoval ho Shaun. Byl to jeden z tûch psÛ, ktefií dûlají ostatním dobré jméno. Bez problémÛ zvládl jak˘koli povel,


Dokonal˘ pes

11

kter˘ jsem ho uãil, a byl pfiirozenû zpÛsobn˘. Mohl jsem hodit na zem kÛrku, a dokud jsem mu to nedovolil, ani se jí nedotkl. Pfii‰el, kdyÏ jsem ho zavolal, a zÛstal na místû, kdyÏ jsem mu pfiikázal. Mohli jsme ho v noci pustit ven a mít jistotu, Ïe aÏ se probûhne, tak se v pofiádku vrátí. Taky jsme ho mohli nechat samotného doma, tfieba na celé hodiny – ne Ïe bychom to dûlali ãasto – a vûdûli jsme, Ïe si nic neudûlá ani nic nezniãí. Závodil s auty, ale nepronásledoval je, a dovedl chodit u nohy bez vodítka. Umûl se potopit aÏ na dno jezera a vylovit kámen tak velk˘, Ïe se mu obãas zasekl mezi ãelistmi. Ze v‰eho nejrad‰i jezdil autem. Na rodinn˘ch v˘letech sedával ti‰e vedle mû na zadním sedadle a celé hodiny spokojenû pozoroval ubíhající krajinu. Nejlep‰í bylo, kdyÏ jsem ho nauãil, aby mû na kole tahal po okolí ve stylu psích spfieÏení, ãímÏ jsem se stal terãem závisti sv˘ch pfiátel. Ani jednou jsme se nevybourali. Byl se mnou, kdyÏ jsem si zapálil svoji první (a poslední) cigaretu a kdyÏ jsem políbil svou první dívku. Sedûl vedle mû na pfiedním sedadle, kdyÏ jsem si vypÛjãil auto star‰ího bratra na svou první projíÏìku. Shaun byl temperamentní, ale ovládal se, citliv˘, ale klidn˘. Mûl dokonce tolik dobr˘ch mravÛ a slu‰nosti, Ïe neÏ si dfiepl, aby vykonal potfiebu, zacouval do kfioví, aÏ mu ven koukala jen hlava. Díky tomuto ãistotnému návyku jsme mohli klidnû chodit po trávníku bosi. Pfiíbuzní, ktefií k nám pfiijeli na víkend, se domÛ vraceli odhodláni pofiídit si vlastního psa. Shaun na nû dûlal takov˘ dojem, aÏ jsem mu zaãal fiíkal „svat˘ Shaun“. Byl to rodinn˘ Ïert, mluvit o nûm jako o svûtci, ale témûfi jsme tomu vûfiili. Jeho nejist˘ pÛvod ho zafiadil mezi desítky tisíc nechtûn˘ch psÛ v Americe, ale jakousi ‰Èastnou náhodou, skoro zásahem prozfietelnosti, o nûj zájem byl. Vstoupil do mého Ïivota a já do jeho – a díky jemu jsem si proÏil dûtství, jaké si zasluhuje kaÏdé dítû.


12

Marley a já

Nበvztah trval ãtrnáct let, a kdyÏ Shaun zemfiel, nebyl jsem uÏ ten mal˘ kluk, kter˘ si ho jednou v létû pfiinesl domÛ. Stal se ze mû muÏ, ‰kolu jsem mûl za sebou a poprvé v Ïivotû jsem opravdu pracoval, daleko od rodiãÛ. KdyÏ jsem se pfiestûhoval, svat˘ Shaun zÛstal doma, kam patfiil. Rodiãe, ktefií uÏ byli v dÛchodu, mi onu smutnou zprávu zatelefonovali. Pozdûji mi matka fiekla: „Za padesát let manÏelství jsem vidûla tvého otce plakat jen dvakrát. Poprvé, kdyÏ jsme ztratili Mary Ann“ – moji sestru, která se narodila mrtvá – „a podruhé v den, kdy zemfiel Shaun.“ Svat˘ Shaun mého dûtství byl dokonal˘ pes. AlespoÀ tak si ho budu vÏdycky pamatovat. Shaun nasadil laÈku, podle které jsem posuzoval v‰echny dal‰í psy, ktefií pfii‰li po nûm.


Kapitola první

A T¤ETÍ âLEN RODINY JE ·TùNù


B

yli jsme mladí a zamilovaní a uÏívali si onûch prchav˘ch prvních dnÛ manÏelství, kdy se zdá, Ïe Ïivot uÏ lep‰í b˘t ani nemÛÏe. Nemohli jsme to tak prostû nechat. A tak jsme se jednoho lednového veãera roku 1991, po patnácti mûsících spoleãného Ïivota, rychle naveãefieli a vyrazili za autorem inzerátu v Palm Beach Postu. Nejsem si úplnû jist˘, co nás k tomu rozhodnutí vedlo. Pár t˘dnÛ pfiedtím jsem se krátce po rozednûní probudil a zjistil, Ïe vedle mû nikdo neleÏí. Jenny jsem na‰el, jak v Ïupanu sedí u sklenûného stolu na kryté verandû na‰eho malého domku a s perem v ruce se sklání nad novinami. Na tom pohledu je‰tû nebylo nic zvlá‰tního. Palm Beach Post byly místní noviny, navíc pfiedstavovaly zdroj poloviny na‰ich rodinn˘ch pfiíjmÛ. Oba jsme novináfii. Jenny psala ãlánky pro spoleãenskou rubriku, já dûlal zpravodaje v konkurenãních novinách jiÏní Floridy Sun-Sentinelu se sídlem hodinu cesty od nás ve Fort Lauderdale. KaÏd˘ nበden zaãínal nad novinami. Zajímalo nás, jak se na‰e pfiíspûvky umístily a jak si poradily s konkurencí. V jednom kuse jsme nûco za‰krtávali, podtrhávali a zv˘razÀovali. JenÏe tohle ráno Jenny nezkoumala stránky s reportáÏemi, ale inzeráty. KdyÏ jsem pfii‰el blíÏ, rozeznal jsem i nadpis, kter˘ ji tak zaujal – „domácí mazlíãci – psi“.


A tfietí ãlen rodiny je ‰tûnû

15

„Ehm,“ ozval jsem se opatrnû, jak se na novomanÏela slu‰í. „Mûl bych o nûãem vûdût?“ Neodpovûdûla. „Jenny?“ „To ta kytka,“ fiekla koneãnû a z hlasu jí lehce zaznívalo zoufalství. „Kytka?“ nechápal jsem. „Ta pitomá kytka,“ prohlásila. „Ta, co jsme ji zahubili.“ Kytka, kterou jsme zahubili? Nechtûl jsem se hádat, ale aby bylo jasno, jednalo se o rostlinu, kterou jsem já koupil a ona zahubila. Jednou veãer jsem jí jako pfiekvapení pfiinesl krásnou dieffenbachii se smetanovû a smaragdovû Ïíhan˘mi listy. „Co slavíme?“ zeptala se. Nic urãitého jsme neslavili, daroval jsem jí tu kvûtinu jen proto, abych mohl fiíct: „Není manÏelství skvûlé?“ Jenny se moc líbil jak mÛj nápad, tak kytka, vrhla se mi kolem krku a odmûnila mû polibkem. Vzápûtí se pustila do systematického niãení mého daru s chladnokrevnou rozvahou profesionálního zabijáka. Ne Ïe by to mûla v úmyslu, jednodu‰e onu neboÏaãku zahrnula smrtelnou dávkou Ïivin. Jenny nemá zrovna zahradnick˘ talent. Vycházela z pfiedpokladu, Ïe v‰echny Ïivé organismy potfiebují vodu, ale ponûkud zapomnûla, Ïe potfiebují i vzduch. KaÏdodennû dieffenbachii utápûla. „Dávej pozor, abys ji nepfielévala,“ varoval jsem ji. „Neboj,“ odpovûdûla a nalila na ni dal‰í dávku vody. âím hÛfi rostlina vypadala, tím víc ji zavodÀovala, aÏ to dieffenbachie prostû nevydrÏela. Roztekla se v bahnitou hromádku. Pfii pohledu na nehybné pozÛstatky v kvûtináãi pod oknem jsem si pomyslel, no, nûkdo povûrãiv˘ by tady mûl o ãem pfiem˘‰let. A teì Jenny nûjakou podivnou logikou pfie‰la od mrtvé flóry v kvûtináãi k Ïivé faunû z inzerátÛ. Umfiela vám kytka, kupte si ‰tûnû. To pfiece dává smysl. Podíval jsem se na noviny pozornûji a v‰iml si, Ïe jeden


16

Marley a já

inzerát ji obzvlá‰È zaujal. VyslouÏil si tfii velké ãervené hvûzdiãky. Stálo v nûm: „·tûÀata labradora, zlatá. Registrace v AKS. Oãkovaná. Rodiãe k vidûní.“ „Tak,“ fiekl jsem, „mohla bys mi to celé vysvûtlit je‰tû jednou?“ „Ví‰,“ zvedla hlavu od novin, „tolik jsem se snaÏila a vidí‰ sám, jak to dopadlo. NedokáÏu udrÏet naÏivu ani pitomou kytku. Co je na tom tûÏk˘ho? Musí‰ tu zatracenou vûc jenom zalejvat.“ Koneãnû se dostala k tomu podstatnému. „KdyÏ neudrÏím naÏivu ani kytku, jak bych se mohla starat o dítû?“ Mûla pláã na krajíãku. V duchu jsem tomuhle fiíkal „Nበdûtsk˘ problém“, protoÏe tahle záleÏitost se neobjevila poprvé, naopak, Jenny se jí vûnovala ãím dál víc. KdyÏ jsme se seznámili, v mal˘ch novinách v západním Michiganu, Jenny zrovna dokonãila ‰kolu a dospûl˘ Ïivot nám pfiipadal stále velmi vzdálen˘. Oba jsme zaãínali v prvním opravdovém zamûstnání. Jedli jsme spoustu pizzy, pili hodnû piva a vÛbec nemysleli na to, Ïe jednoho dne moÏná budeme jiní neÏ mladí, svobodní a bezstarostní konzumenti pizzy a piva. Ale ãas ubíhal. Ani jsme spolu pofiádnû nezaãali chodit, kdyÏ nás rÛzné pracovní pfiíleÏitosti – a v mém pfiípadû i jednoleté postgraduální studium – zavály do rÛzn˘ch koutÛ v˘chodního pobfieÏí Spojen˘ch státÛ. Nejprve jsme byli od sebe hodinu jízdy, pak tfii, osm, nakonec ãtyfiiadvacet. V dobû, kdy jsme oba skonãili na jihu Floridy a dali se definitivnû dohromady, bylo Jenny skoro tfiicet. V‰echny její pfiítelkynû uÏ mûly dûti a organismus jí zaãal vysílat zvlá‰tní signály. Ono kdysi navûky otevfiené okno plodnosti se zvolna zavíralo. Zezadu jsem k ní pfiistoupil, objal ji okolo ramen a políbil do vlasÛ. „To bude dobr˘,“ chlácholil jsem ji. Ale musel jsem pfiiznat, Ïe má v nûãem pravdu. Ani jeden z nás se


A tfietí ãlen rodiny je ‰tûnû

17

v Ïivotû o nic opravdu nestaral. Jistû, vyrÛstali jsme se zvífiaty, ale to se nepoãítá. VÏdy jsme si mohli b˘t jisti, Ïe se o nû postarají rodiãe. Oba jsme vûdûli, Ïe jednou chceme mít dûti, ale byli jsme na nû pfiipraveni? Malé dûti jsou tak... tak... dûsivé. Jsou bezmocné a kfiehké a ãlovûk má strach, Ïe se rozbijí, kdyÏ je upustí. Jenny se rozpaãitû pousmála. „Myslela jsem, Ïe bychom se moÏná mohli pocviãit na pejskovi.“

KdyÏ jsme zamífiili na severozápad od mûsta, venku uÏ byla tma. Zatímco okolo nás pfiedmûstí West Palm Beach pomalu pfiecházelo v jednotlivé domky a usedlosti, pfiem˘‰lel jsem o na‰em rozhodnutí pfiivést si domÛ psa. Byla to obrovská odpovûdnost, hlavnû kdyÏ jsme pracovali na pln˘ úvazek. Ale oba jsme vûdûli, co chceme. Oba jsme vyrÛstali se psy, které jsme mûli moc rádi. Já jsem mûl svatého Shauna a Jenny svatou Winnie, fenku irského setra, kterou milovala celá rodina. Tihle psi se objevovali v témûfi v‰ech na‰ich nej‰Èastnûj‰ích vzpomínkách na dûtství. Bûhali jsme s nimi, plavali, hráli si a dostávali se do problémÛ. Kdyby Jenny chtûla psa jen proto, aby si vyzkou‰ela své rodiãovské schopnosti, pokusil bych se jí to rozmluvit a uchlácholit ji rybiãkami. JenÏe stejnû, jako jsme vûdûli, Ïe jednou chceme mít dûti, jsme si byli jistí, Ïe nበdomov by bez psa nebyl úpln˘. KdyÏ jsme spolu chodili, je‰tû dávno pfiedtím, neÏ jsme na dûti vÛbec zaãali myslet, celé hodiny jsme se bavili o psech, jak nám chybí a jak jednou – aÏ budeme mít vlastní dÛm a na‰e Ïivoty nebudou tak neuspofiádané – chceme mít vlastního psa. Teì ta chvíle nastala. Bydleli jsme spolu na místû, které jsme nehodlali v dohledné dobû opustit, a mûli jsme vlastní dÛm. Byl to krásn˘ mal˘ domek na perfektním ãtvrtakrovém


18

Marley a já

oploceném pozemku jako stvofieném pro psa. Byl i na správném místû, v pfiíjemné ãtvrti jen kousek od Intracoastal Waterway, vodního kanálu, kter˘ oddûluje West Palm Beach od nóbl usedlostí na Palm Beach. Na‰e ulice, Churchill Road, vedla k parku a na dláÏdûnou cestiãku, která se táhla na míle podél vody. Bylo to ideální místo na bûhání, jízdu na kole a na koleãkov˘ch bruslích, ale pfiedev‰ím na venãení psa. Domek byl postaven v padesát˘ch letech a mûl kouzlo staré Floridy – krb, hrubû omítnuté zdi, velká okna a francouzské dvefie vedoucí na na‰e nejoblíbenûj‰í místo, zastfie‰enou verandu. Na zahrádce jsme mûli mal˘ tropick˘ ráj pln˘ palem, bromélií, avokád a pestfie zbarven˘ch africk˘ch kopfiiv. Celému pozemku vévodil vysok˘ mangovník, na kterém kaÏdé léto dozrávaly tûÏké plody. KdyÏ dopadly na zem, znûlo to trochu morbidnû, jako by nûkdo shazoval ze stfiechy mrtvoly. LeÏeli jsme v posteli a v u‰ích nám znûlo hlasité Ïuch! Ïuch! Ïuch! V domku byly dvû loÏnice a jedna koupelna. Koupili jsme ho pár mûsícÛ poté, co jsme se vrátili ze svatební cesty, a okamÏitû ho zaãali pfiedûlávat k obrazu svému. Pfiedchozí majitelé, po‰tovní úfiedník v dÛchodu s manÏelkou, milovali zelenou barvu. Zvenku byl domek zelen˘. Zelené byly i zdi uvnitfi. Záclony byly zelené. Okenice byly zelené. Vstupní dvefie byly zelené. Koberec, kter˘ do domku pofiídili tûsnû pfied prodejem, byl zelen˘. Nebyla to ale jasná veselá zeleÀ ani chladná smaragdová, ani odváÏná limetková, ale odstín vyblité hrachové polévky s nádechem khaki. Celé to velmi pfiipomínalo armádní ubytovnu. Hned první veãer, kdy jsme se nastûhovali, jsme do posledního kousíãku strhali nov˘ zelen˘ koberec a vyvlekli ho na chodník k popelnici. Pod ním jsme objevili pÛvodní dubová prkna bez jediného ‰krábance, alespoÀ my jsme


A tfietí ãlen rodiny je ‰tûnû

19

Ïádn˘ nena‰li. Pracnû jsme je vydrhli a nalakovali, aÏ se celá podlaha leskla. Pak jsme vût‰í ãást dvout˘denního platu vyhodili za ruãnû tkan˘ per‰an, kter˘ jsme rozloÏili v ob˘váku pfied krbem. Bûhem dal‰ích mûsícÛ jsme pfiemalovali v‰echny zelené plochy a vymûnili v‰echny zelené kusy nábytku. B˘val˘ dÛm po‰tovního úfiedníka se pomalu mûnil v nበdomov. Jakmile jsme mûli cel˘ dÛm zafiízen˘ podle sv˘ch pfiedstav, dávalo jedinû smysl, abychom si pfiivedli velkého ãtyfinohého spolubydlícího s ostr˘mi drápy, velk˘mi zuby a velmi omezenou schopností dorozumût se anglicky, aby ho mohl zase zaãít rozebírat na kousky.

„Zpomal, závodníku, nebo to pfiejedeme,“ pokárala mû Jenny. „KaÏdou chvíli bychom tam mûli b˘t.“ Jeli jsme naprostou tmou pfies b˘valé baÏiny, které byly po druhé svûtové válce nejprve vysu‰eny pro farmafiení a pozdûji tuto oblast obsadili lidé odcházející z mûst za venkovsk˘m stylem Ïivota. Pfiesnû jak Jenny fiíkala, se brzy ve svûtle na‰ich reflektorÛ objevila po‰tovní schránka s hledanou adresou. Zahnul jsem na ‰tûrkovou cestu vedoucí na velk˘ pozemek se stromy, jezírkem vpfiedu a malou stodolou vzadu za domem. Ve dvefiích nás pfiivítala Lori, majitelka v stfiedních letech. Po boku jí klidnû stál velk˘ zlat˘ labrador. „Tohle je Lily, py‰ná máma,“ ukázala Lori na psa, kdyÏ jsme se vzájemnû pfiedstavili. Pût t˘dnÛ po porodu mûla Lily stále spadlé bfiicho a zvût‰ené bradavky. Oba jsme si klekli a Lily se ochotnû nechala pohladit. Byla pfiesnû taková, jak jsme si labradory pfiedstavovali – milá, pfiítulná, klidná a moc krásná. „A kdepak je otec?“ zeptal jsem se. „No,“ Lori zaváhala jen na zlomek vtefiiny. „Sammy?


20

Marley a já

Nûkde tady bude.“ A rychle dodala: „Urãitû uÏ chcete vidût ‰tûÀata.“ Pro‰li jsme kuchyní do malé místnosti, která slouÏila jako pokoj pro ‰tûÀata. Podlaha byla zakrytá novinami a v jednom koutû leÏela nízká krabice vyloÏená star˘mi ruãníky. Ale toho jsme si ani moc nev‰ímali. Jak bychom také mohli, kdyÏ se k nám hrnulo devût mal˘ch zlat˘ch ‰tûÀátek a pejsci ve snaze prozkoumat nejnovûj‰í náv‰tûvu padali jeden pfies druhého? Jenny se zhluboka nadechla. „BoÏínku! Nic roztomilej‰ího jsem v Ïivotû nevidûla!“ Sedli jsme si na podlahu, ‰tûÀata po nás lezla a Lily vesele pobíhala okolo, vrtûla ocasem a oãmuchávala v‰echny své potomky, aby se ujistila, Ïe je v‰echno v pofiádku. KdyÏ jsem s touto náv‰tûvou souhlasil, dohoda znûla, Ïe se na ‰tûÀata jen podíváme, zeptáme se na pár vûcí a o celé záleÏitosti popfiem˘‰líme. „Je to první inzerát, kam jedeme,“ upozornil jsem Jenny. „Nemûli bychom rozhodování uspûchat.“ Ale uÏ po nûkolika vtefiinách mi bylo jasné, Ïe je‰tû ten veãer bude jedno ze ‰tûÀátek na‰e. Lori chovala psy doma, pro svoji radost. V kupování ãistokrevn˘ch psÛ jsme sice byli úplní nováãci, ale pfieãetli jsme toho dost, abychom vûdûli, Ïe se máme vyhnout psím velkochovÛm. Komerãní chovné stanice chrlí ãistokrevné psy stejn˘m zpÛsobem, jak˘m chrlí Ford své dodávky. JenÏe na rozdíl od sériovû vyrábûn˘ch aut sériovû vyrábûná ‰tûÀata s rodokmenem ãasto trpí fiadou dûdiãn˘ch chorob, od vrozené luxace kyãelního kloubu aÏ po pfiedãasnou slepotu. Na vinû b˘vá dlouhá pfiíbuzenská plemenitba. Zato Lori ne‰lo o v˘dûlek, chov brala jako svÛj koníãek a vedla ji k nûmu láska k plemeni. Mûla jen jednu fenu a jednoho psa a kaÏd˘ pocházel z jiné linie, coÏ mohla dokázat na jejich rodokmenech. Tohle byl Lilyin druh˘ a poslední vrh, pak uÏ pro ni Lori chystala jen pfiíjemn˘ Ïivot


A tfietí ãlen rodiny je ‰tûnû

21

rodinného psa na venkovû. JelikoÏ oba rodiãe patfiili jednomu chovateli, mohl si zájemce pÛvodce ‰tûÀat pfiímo prohlédnout – v na‰em pfiípadû v‰ak byl otec zrovna mimo dosah. Ve vrhu bylo pût fenek, které byly aÏ na jednu v‰echny zadané, a ãtyfii pejsci. Za fenku chtûla Lori 400 a za pejska 375 dolarÛ. Jednomu z nich jsme se obzvlá‰tû líbili. Jako nejbláznivûj‰í mrÀous z celé party se na nás vrhl, doletûl nám pfiemetem na klín a zaãal se drápat nahoru, aby nám mohl olízat tváfi. Pfiekvapivû ostr˘mi zoubky nám ohlodával prsty a motal se okolo nás na velk˘ch zlat˘ch tlapkách, které v pomûru k jeho tûlíãku vypadaly obrovské. „Tohoto vám dám za tfii sta padesát,“ nabídla nám chovatelka. Jenny vá‰nivû miluje v˘prodeje a ãasto domÛ pfiitáhne nûco, co nechceme ani nepotfiebujeme, jenom proto, Ïe neodolala lákavé cenû. „Já vím, Ïe golf nehraje‰,“ fiekla mi jednoho dne, kdyÏ vytáhla z auta sadu pouÏit˘ch holí. „Ale nevûfiil bys, jak byly laciné.“ Teì jsem vidûl, jak se jí rozsvítily oãi. „Ach, zlato,“ rozpl˘vala se. „Na tohohle brouãka dostaneme slevu!“ Musel jsem uznat, Ïe byl prostû k pomilování. Taky byl hbit˘. NeÏ jsem se vzpamatoval, ohryzal mi ten ro‰Èák polovinu pásku od hodinek. „Musíme vyzkou‰et, které z nich je nebojácné,“ prohlásil jsem. Mnohokrát jsem Jenny vyprávûl, jak jsem si jako kluk vybral svatého Shauna podle pokynÛ svého otce, kter˘ mû nauãil, Ïe náhl˘ pohyb ãi hlasit˘ zvuk mi pomÛÏe rozli‰it plaché ‰tûnû od odváÏného. Jenny sedûla na zemi obklopená ‰tûÀaty a teì obrátila oãi v sloup s v˘razem, kter˘ si schovávala pro pfiípady, kdy chtûla názornû vyjádfiit, co si myslí o podivn˘ch libÛstkách Groganovic rodiny. „VáÏnû,“ nedal jsem se, „funguje to.“ Vstal jsem, postavil se ke ‰tûÀatÛm zády a pak se rychle otoãil, vykroãil proti nim, dupl a nahlas vykfiikl: „Hej!“


22

Marley a já

Moje podivné chování Ïádné ‰tûnû nerozru‰ilo. Ale jedno se vrhlo vpfied, aby ãelilo útoku. Byl to „zlevnûn˘ pes“. Vystartoval proti mnû plnou parou, narazil mi do kotníkÛ a vrhl se mi na tkaniãky od bot, jako by ony byly ten nepfiítel, kterého je nutné zniãit. „To je osud,“ fiekla Jenny. „Myslí‰?“ zvedl jsem psíka, jednou rukou si ho pfiidrÏel pfied obliãejem a zblízka se mu podíval do tváfie. Upfiel na mû okouzlující hnûdé oãi a pak mû Ïdíbl do nosu. Pfiedal jsem ho Jenny do náruãe, kde se pokusil o totéÏ. „Rozhodnû se mu líbíme,“ poznamenal jsem. Bylo rozhodnuto. Podepsali jsme Lori ‰ek na 350 dolarÛ a dozvûdûli se, Ïe si pro „zlevnûného psa“ mÛÏeme pfiijít za tfii nedûle. To mu bude osm t˘dnÛ a bude odstaven. Podûkovali jsme jí, naposledy pohladili Lily a rozlouãili se. Cestou k autu jsem vzal Jenny okolo ramen a pfiitáhl ji k sobû. „Uvûdomuje‰ si to? My máme psa!“ „NemÛÏu se doãkat, aÏ ho budeme mít doma.“ Byli jsme uÏ skoro u auta, kdyÏ jsme zaslechli mezi stromy rámus. Nûco se prodíralo kfiovím – a hroznû u toho funûlo. Znûlo to jako zvuky z nûjakého hororu. A blíÏilo se to k nám. Ztuhli jsme a zírali do tmy, zatímco se stále hlasitûj‰í funûní pfiibliÏovalo. Vzápûtí cosi vyrazilo z kfioví a hnalo se na‰ím smûrem. Vypadalo to jako Ïlutá ‰mouha. Velikánská Ïlutá ‰mouha. KdyÏ kolem nás bez pov‰imnutí prosvi‰tûla, pochopili jsme, Ïe jde o mohutného retrívra. Ale vÛbec nevypadal jako krásná Lily, se kterou jsme se uvnitfi mazlili. Tenhle byl úplnû promoãen˘ a po bfiicho pokryt˘ blátem a ‰pínou. Jazyk mu visel z tlamy na stranu a odletovaly od nûj kousky pûny. V tom kratiãkém okamÏiku jsem rozeznal v jeho oãích zvlá‰tní, trochu ‰ílen˘, ale sv˘m zpÛsobem vesel˘ pohled. Skoro jako by ten pes právû zahlédl ducha – a nic mu nemohlo udûlat vût‰í radost.


A tfietí ãlen rodiny je ‰tûnû

23

Vzápûtí byl pryã, jako stádo bûÏících bizonÛ zmizel za domem. Jenny si nahlas oddechla. „Myslím,“ fiekl jsem a lehce se mi sevfiel Ïaludek, „Ïe jsme právû vidûli tátu.“


0035415