V
létû roku 1967, kdyÏ mi bylo deset let, jsem otce koneãnû uprosil, aby mi pofiídil vlastního psa. Vydali jsme se tedy spoleãnû v rodinné dodávce na vzdálenou farmu na michiganském venkovû, kde vládla rázná paní se svou vûkovitou matkou. Jedin˘m produktem tamního hospodafiení byli psi. Psi v‰ech moÏn˘ch velikostí, tvarÛ, stáfií i povah. Spoleãné mûli jen dvû vûci – do jednoho to byli kfiíÏenci neznámého a nejasného pÛvodu a v‰ichni hledali nov˘ domov. Byl to zkrátka ranã pln˘ vofií‰kÛ. „Nepospíchej, synku,“ fiekl mi tehdy táta. „Tvoje dne‰ní rozhodnutí tû bude provázet je‰tû hodnû let.“ Hned jsem se rozhodl, Ïe o star‰í psy se musí postarat nûkdo jin˘, a rozbûhl se ke ‰tûÀatÛm. „Hlavnû si nevyber nûjaké bázlivé,“ poradil mi otec. „Zkus zatfiást klecí a uvidí‰, které se bude bát.“ Popadl jsem fietûzem zaji‰tûná vrata a hlasitû s nimi zalomcoval. Zhruba tucet ‰tûÀat ve snaze co nejrychleji utéct skonãilo jako vrtící se chlupatá hromádka na druhém konci klece. ZÛstal jen jeden pejsek, zlat˘, s bílou náprsenkou. S nebojácn˘m ‰tûkotem vyrazil proti brance, opfiel se o ni pfiedními tlapkami a nad‰enû mi skrz mfiíÏe olizoval prsty. Byla to láska na první pohled. V lepenkové krabici jsem si ho donesl domÛ a pojmenoval ho Shaun. Byl to jeden z tûch psÛ, ktefií dûlají ostatním dobré jméno. Bez problémÛ zvládl jak˘koli povel,