1
„Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.“ Římanům, XIII, 12
V pátek večer jsem byl pozván na párty ke kolegovi z práce. Bylo nás tak třicet, samí střední kádři od pětadvaceti do čtyřiceti let. V jednu chvíli se tam jedna kráva začala svlíkat. Sundala si tričko, pak podprsenku, sukni a neuvěřitelně se přitom ksichtila. Chvíli se tam natřásala v kalhotkách, a protože nevěděla, co dělat jiného, začala se zase oblíkat. Absurditu jejího počínání jen podtrhovalo, že je to holka, která nikomu nedává. Po čtvrté vodce mi začalo být dost špatně, a tak jsem se šel natáhnout na hromadu polštářů za gaučem. Chvíli nato padly na gauč dvě holky. Hezké ty dvě nejsou ani trochu, taková dvě firemní jelita. Chodí spolu na oběd a pořád čtou knihy o vývoji jazyka u dítěte nebo něčem takovém. Začaly hned probírat nejžhavější novinky, jako že jedna holka přišla do práce ve fakt miniaturní minisukni, těsně pod zadek. A co že si o tom myslely? Jen to nejlepší. Jejich postavy vrhaly na stěnu nade mnou podivně zvětšené stínové obrazy. Jejich hlasy přicházely odněkud shůry, skoro jako Duch svatý. Nebyl jsem na tom ani trochu dobře, to bylo znát. Asi patnáct minut se předbíhaly v banalitách. A že mají přece právo se oháknout, jak chtějí, že to nemá nic společného se 7