Zázraky se dûjí - zlom
20.2.2013
21.12
Stránka 5
1/ ZNOVU JSEM SE NARODILA
Hodně lidí se podivuje, jak je možné, že vůbec ještě dokážu nastoupit do letadla. Patřím totiž k těm několika málo lidem, kteří přežili pád letadla z velké výšky. Leteckou katastrofu, která se odehrála 3000 metrů nad peruánským deštným pralesem. A nejen to; poté jsem se jedenáct dní protloukala džunglí, odkázaná jen sama na sebe. Tenkrát, když jsem se zřítila z nebe, mi bylo právě sedmnáct let. Dnes je mi padesát šest. To je příhodný věk na vzpomínání. Vhodná doba k tomu, aby si člověk připomněl staré rány, které se nikdy nezhojily, a o vzpomínky, po všech těch letech stále stejně živé a svěží, se podělil s ostatními lidmi. Letecké neštěstí, jež jsem jako jediná přežila, formovalo můj další život, dalo mu nový směr a zavedlo mě tam, kde dnes jsem. Tehdy byly noviny po celém světě plné mého příběhu. Bylo v nich ale také hodně polopravd a informací, které měly pramálo společného se skutečnými událostmi. Důsledkem toho je, že se mě lidé dodnes na onu katastrofu vyptávají. Vypadá to, jako kdyby můj příběh každý znal, a přitom jen stěží někdo může mít reálnou představu o tom, co se tehdy skutečně stalo. Určitě není úplně snadné pochopit fakt, že i po těch jedenácti dnech, kdy jsem v „zeleném pekle džungle“ bojovala o přežití, pořád miluji deštný prales. Pravdou je, že pro mne to „zelené peklo“ nikdy nebylo. Tehdy, když jsem se zřítila 5