Láska je poslední most
C¡ ást první
1
„Filipe,“ øekl doktor Donald Ratoff, „ty jseš chudák.“ „Já vím,“ pøisvìdèil Filip Sorel. „Velkej chudák,“ pokraèoval Ratoff. „Nejvìtší, jakého znám. Je mi tì líto. To øíkám úplnì upøímnì, vìø mi!“ „Vìøím,“ pøikývl Filip Sorel a pomyslel si: Houby je ti líto. Ať mi teï øekneš cokoli, udìláš to s nadšením. Protože mì máš tak rád. Jedenáct let mì máš rád. Jedenáct let mì nenávidíš jako mor. „Mìl jsem k tobì okamžitì pøijít. V telefonu jsi tvrdil, že je to naléhavé.“ „Velmi naléhavé,“ potvrdil Donald Ratoff. „O co jde?“ „O tvého syna,“ odpovìdìl Ratoff. Filipu Sorelovi zaèalo cukat levé oèní víèko. „Co je s Kimem?“ zeptal se. „To víš sám nejlíp,“ uhnul Ratoff. „Nevím. Tak už mluv!“ „Ta banka telefonovala Zellersteinovi,“ zaèal Ratoff. Olaf Zellerstein byl pøedsedou správní rady firmy Delphi, nadnárodního koncernu špièkové technologie s poboèkami po celém svìtì. „Kdy volala banka Zellersteinovi?“ zeptal se Sorel. Je to horší, než jsem èekal, uvìdomil si. Mnohem horší. Mùj milovaný syn Kim. „V pátek veèer,“ sdìlil mu Ratoff. „A proè hned Zellersteinovi?“ „Vždyť víš, jak to je.“ „Nevím. Jak to je?“ „Èlovìèe, nehraj si na idiota! Pøece banky a Delphi spolu souvisejí.“
13