13
Deset dní a deset let Bylo už těsně před půlnocí 13. března 1990, když spolkový kancléř Helmut Kohl vystoupil na zahradě svého úřadu v Bonnu z vrtulníku Spolkových vojsk ochrany hranic, aby si v kancléřském bungalovu dopřál ještě skleničku a trochu se uvolnil. Společnost mu dělala jeho žena, předseda brémské CDU Bernd Neumann, působící v tu dobu jako volební poradce v NDR, a Michal Roik, vedoucí Kohlovy kanceláře v ústředí CDU. Kancléř se právě vrátil z volební kampaně v NDR. Do prvních svobodných voleb do Lidové sněmovny NDR zbývalo už jen pět dní, ale spolehlivé prognózy výsledků voleb dosud nebyly k dispozici. První průzkumy ukazovaly na jasný náskok SPD, avšak zdálo se, že ji volební blok Aliance pro Německo podporovaný západní CDU dohání. Tehdy kancléře dostihla zpráva z východního Berlína, že generální prokuratura NDR pokládá Wolfganga Schnura za dlouholetého neoficiálního spolupracovníka ministerstva státní bezpečnosti. Schnur byl předseda a špičkový kandidát strany Demokratischer Aufbruch, jež spolu s východoněmeckou CDU a Německou sociální unií (DSU) tvořila Alianci pro Německo, sestavenou v režii Kohla a bonnského ústředí CDU. Kohl zalarmoval generálního tajemníka CDU: „Ihned jsem zavolal Wolfganga Rüheho, který už spal, a požádal jsem ho, aby k nám hned přišel. Pak jsme telefonem vytáhli z postele Eberharda Diepgena v Berlíně a řekli mu, že Neuman přiletí prvním letadlem do Tegelu. Oba se pak měli ihned spojit se Schnurem a vyptat se ho, aby bylo ve věci jasno.“1 Oba emisaři jednali rychle: Schnur byl před pár dny – údajně kvůli fyzickému vyčerpání způsobenému volebním bojem – na vlastní žádost hospitalizován v berlínské Nemocnici svaté Hedviky. Ještě než se nález východoberlínských prokurátorů stačil dostat do tisku, Schnur svou spolupráci s ministerstvem státní bezpečnosti potvrdil a Neumannovi a Diepgenovi oznámil, že se vzdává všech svých funkcí. Oba politici CDU spěchali