Issuu on Google+

1 V místnostech zhasínají svûtla, jedno po druhém. Z oken, je‰tû pfied chvílí záfiících v‰emi barvami díky pestr˘m závûsÛm, se staly mrtvé oãi. SoubûÏnû s tím zmizely z krátce stfiiÏeného trávníku svûtlé kosoãtverce, jako pfii hfie Memory, jejíÏ úãastníci zÛstali neviditelní. Trávník zãernal, noc se prohloubila. Také tichá symfonie zvukÛ – tu a tam smích, pfiidu‰ené v˘kfiiky, klapot, vrzání noh od stolkÛ – odeznívala v dokonalém diminuendu, a kdyÏ se zavfielo poslední okno, nastal klid. Ale dívky a chlapci, ktefií Ïili ve tfiech patrech dlouhého kfiídla budovy, hned neusnuli. Tu a tam se znovu rozsvítilo svûtlo a vzápûtí zhaslo. Ve tfietím patfie úplnû vlevo se svítilo nejdéle. Nebyly tam Ïádné závûsy, protoÏe okno mûlo v˘plÀ z mléãného skla. Byly to sprchy pro chlapce a nûkdo zfiejmû zapomnûl svûtlo zhasnout. O pût minut pozdûji to napravila veãerní sluÏba. A pak bylo v‰echno ãerné. Jeho oãi zvyklé na svûtlo potfiebovaly urãitou dobu, aby se tomu pfiizpÛsobily. Zatímco oãi pfiivykaly tmû, sly‰el velmi zfietelnû v‰echny zvuky ve svém okolí, jak˘si ‰elest a praskot. Naskoãila mu husí kÛÏe. Ohlédl se, nic v‰ak nerozeznával. Temn˘ les mu sám o sobû strach nenahánûl, právû naopak. Mohl se v nûm ukr˘t, takÏe ho nikdo nevidûl, a zároveÀ mûl moÏnost pozorovat budovu del‰í dobu, aniÏ by vzbudil podezfiení. Nebylo tu Ïádné bezpeãnostní opatfiení kromû dva metry vysokého drátûného plotu, do kterého mohl hravû vystfiihnout 17


díru. NÛÏky na drát, které k tomu bude potfiebovat, mûl v kapse bundy. Strach pomalu ustupoval a vystfiídalo ho vzru‰ení, které mu zpÛsobovalo nepfiíjemné svûdûní v nohách. Nenávidûl ten pocit, kter˘ ho vyvádûl z rovnováhy a promíchal hezky srovnané karty. âasto ho pfiepadal právû v noci, a kdyÏ nepomáhalo ani vyloÏení dam, králÛ a svr‰kÛ, nemohl prostû dál jen tak sedût nebo leÏet. Ani teì! Zvedl se tedy z leÏícího kmene stromu, na jehoÏ tvrdé kÛfie uplynulou hodinu nehybnû sedûl. Rozh˘bal nohy, které dlouh˘m sezením ztuhly a ponûkud znecitlivûly. Staré, uschlé listy pod jeho kroky ‰ustily. Zvedl paÏi, poodhrnul rukáv bundy a podíval se na ciferník sv˘ch digitálních hodinek, kter˘ se po stisknutí pfiíslu‰ného tlaãítka modfie rozsvítil. Od této chvíle, od okamÏiku, kdy v ubytovnû zhasla v‰echna svûtla, bude ãekat pfiesnû hodinu. Tedy do pÛlnoci. To je ta správná doba! K tomu, aby ãlovûk nehybnû ãekal celou hodinu ve tmû, bylo samozfiejmû zapotfiebí trpûlivosti, a trpûlivost se bohuÏel nedala nauãit. Pfiicházela a odcházela, jak se jí zlíbilo. Nûkdy byla jeho spojencem, ale jindy se tváfiila, jako by ho neznala. BÛh ví, jak moc se snaÏil ji zkrotit a podfiídit své vÛli, neustále to nacviãoval. BohuÏel bez valného úspûchu. Jeho velkou v˘hodou bylo, Ïe mûl dost ãasu. Zatím nemusel spûchat. Pokud by se to nepodafiilo dnes v noci, mÛÏe pfiijít zítra, nebo pfií‰tí t˘den, nebo ten následující. Mohl se vyhnout v‰em rizikÛm, pokud sám nic zbyteãnû neuspûchá, a dobfie to vûdûl. Trhl sebou, kdyÏ se v jednom oknû rozsvítilo svûtlo – bylo to její okno! Jeho dívenka byla mimofiádnû senzibilní, to také vûdûl. MoÏná cítila nebezpeãí? LeÏela tam nahofie ve své post˘lce, napjatá, pefiinu pfiitáhnutou aÏ k bradû? Její u‰i nepochybnû zaregistrovaly i ten nejslab‰í zvuk, ze vzduchu dokázaly vyfiltrovat dokonce i elektrické napûtí, které u ní vyvolávalo mravenãení. 18


Pfiedstava tfiesoucí se dívenky, která ho sice mohla cítit, ale ne vidût, ho silnû vzru‰ila. S pohledem upfien˘m na rozsvícené okno si rozepnul opasek a zip a stáhl si kalhoty i trenky pod kolena. Jeho pohyby se hekticky zrychlily a pfiesnû ve chvíli, kdy svûtlo v oknû zhaslo, padl s pfiidu‰en˘m zachroptûním na kolena. Náhle se hlasitû ozvalo máchnutí velk˘ch kfiídel a zahoukání sovy. Polekanû vyskoãil a rozhlíÏel se kolem sebe. Rychle si vytáhl kalhoty. Pfiedstava, Ïe ho to zvífie moÏná pozorovalo, byla nepfiíjemná a vehnala mu krev do tváfie. Pokradmu se rozhlédl, neÏ si znovu sedl na kmen vyvráceného stromu. Hodil si nohu pfies nohu, ruce zastrãil hluboko do kapes své tmavé bundy, pfiedklonil se a dûlal, jako by nic. V‰ude ãíhaly oãi, v‰ude ho nûkdo pozoroval! ZatouÏil b˘t znovu ve svém svûtû, kde jen on sám rozhodoval o tom, kdo smí vidût a kdo ne. Tam mohl b˘t neviditeln˘, pokud chtûl. Jak mu to lezlo na nervy, kdyÏ na nûj nûkdo civûl! Mrznul. Noc byla chladná a nehybnost i únava také pfiispûly sv˘m dílem. Dlouhé ãekání zpÛsobilo, Ïe jeho motivace slábla. Ozvaly se pochybnosti. Myslel opravdu na v‰echno? Bude to skuteãnû tak jednoduché, jak si pfiedstavuje? MoÏná by to mûl je‰tû odloÏit a spokojit se s tím, co má. KdyÏ se zaãal tfiást zimou, byl ãas ãekání u konce. Pfiesto pfiidal je‰tû deset minut, mimo jiné i proto, aby se pocviãil v trpûlivosti. Dáma k dámû, svr‰ek ke svr‰ku, král ke králi, po deseti minutách se hezky sefiadily, vklouzly na sebe, hrany v jedné pfiímce, témûfi dokonale! Nakonec se zvedl, nûkolika cviky rozh˘bal celé tûlo, zhluboka se nadechl a vydechl a potichu vy‰el na kraj lesa. Tam, kde konãily stromy a kefie a on se musel vzdát krytí, které mu poskytovaly, zÛstal chvíli stát. Z kapsy bundy vytáhl nÛÏky na drát a klidn˘mi pohyby se dal do práce. Jeden drát po druhém. Cvak, cvak, cvak… Kle‰tû byly nové a ostré, stfiíhaly jako nÛÏ projíÏdûjící máslem. 19


2 Posledních pût minut pfied zaãátkem zápasu mûl obzvlá‰È rád. Byl to ãas, kter˘ mûl sám pro sebe. Jeho trenér Konrad Leder – jím a hrstkou blízk˘ch pfiátel naz˘van˘ Kolle – ode‰el z místnosti a zamkl dvefie. Max zÛstal sám, a to nutnû potfieboval, protoÏe jen tak se dokázal plnû soustfiedit, zamûfiit v‰echny své my‰lenky na tu jednu konkrétní vûc. Tûchto pût minut strávil ve svûtû, kter˘ patfiil jen jemu a jeho soupefii. Nûkdy se v nûm ale objevila i Sina. Ta mûla pfiístup ke v‰em jeho svûtÛm, na tom by nemohl nic zmûnit, ani kdyby chtûl, a to v nûm ãasto vyvolávalo stísÀující pocit bezmocnosti. Nebylo úniku, a toto bfiemeno váÏilo nûkdy tolik, Ïe Maxova du‰e nemohla d˘chat. I dnes cítil její malou ruãku na svém rameni; tenké prstíky se zar˘valy do muskulatury jeho ‰íje, aby nesklouzly. Dfiív, kdyÏ se ho drÏely Sininy skuteãné prsty, to v nûm vyvolávalo pfiíjemn˘ pocit tepla a spfiíznûnosti. On byl ten siln˘, její ochránce, její mentor. A kdyÏ fiekla tu speciální vûtu, pfiipadal si skuteãnû neporaziteln˘. „Nejbezpeãnûj‰í místo na svûtû je za tebou, Maxi!“ JiÏ sama dávná vzpomínka na to staãila, aby se tak cítil i dnes. Neporaziteln˘! TakÏe nejvût‰í chyba jeho Ïivota byla zároveÀ i zdrojem jeho úspûchu. S paÏemi uvolnûnû visícími podél tûla a rozkroãen˘ na ‰ífiku ramen zÛstal Max stát uprostfied místnosti. Jeho pohled bloudil po stûnách. Kabina byla stejná jako ostatní – neomítnuté zdivo natfiené bílou barvou, neonové záfiivky, jejichÏ svûtlo bylo tak ostré, aÏ se zdálo, Ïe je témûfi hmatatelné. Jedna boãní stûna zaplnûná kovov˘mi skfiíÀkami, u zadní stûny masáÏní lehátko, které uÏ pamatovalo lep‰í ãasy. PÛsobením potu koÏenka vybledla a naru‰ila se, takÏe z ní na mnoha místech vyhfiezávala pûnová v˘plÀ. Velkou ãást druhé boãní stûny zaplÀovalo vysoké 20


a ‰iroké zrcadlo, pfied které se teì postavil. Stál tam tváfií v tváfi svému zrcadlovému obrazu, a ãím déle pozoroval svou stfiednû velkou, svalnatou postavu v modr˘ch ‰ortkách se Ïlut˘mi pruhy, tím ménû si ji skuteãnû uvûdomoval. Pak zaãal zpracovávat boxersk˘ pytel. Nejdfiív pár lehk˘ch úderÛ levaãkou, obãas jeden pravaãkou, trochu tvrd‰í, ale ne pfiíli‰, a s kaÏd˘m úderem se jeho vizuální obrazy stávaly reálnûj‰ími. Bylo to skoro jako u kartáfiky, jen s tím rozdílem, Ïe on svou budoucnost ovlivÀoval – nebo se o to pfiinejmen‰ím snaÏil. Tentokrát si za cíl zvolil ãtvrté kolo. V nûm, krátce pfied úderem gongu, po‰le soupefie k zemi. Vítûzství na body nepfiipadalo v úvahu. Lidé tam venku si koupili lístky na boj v tûÏké váze, královské disciplínû boxu. Oãekávají jasné rozhodnutí, jemuÏ nebude pfiedcházet nûjaké poãítání bodÛ udûlen˘ch rozhodãími, ale mohutné Ïuchnutí tûÏkého tûla na podlahu ringu. Na konci musí jeden stát a jeden leÏet, pak bude show dokonalá a diváci odejdou spokojení. Mají to mít, pomyslel si Max, a pro mû za mû nádavkem i trochu krve. Znovu vyrazil pûstmi, jeho nohy zaãaly vykonávat tanec, kter˘ ovládaly naslepo, a v duchu vidûl toho obra La Speziu, jak padá k zemi tûÏce zasaÏen˘ jeho tvrd˘mi údery. Rukavice pleskaly proti boxerskému pytli, v pravidelném rytmu, levá, levá, pravá, levá, levá, pravá – to byla Maxova varianta metronomu, jehoÏ zvuk na nûj pÛsobil pfiímo hypnoticky. Cítil se uvolnûn˘, klidn˘ a silnûj‰í neÏ soupefi. KdyÏ jeho pût minut uplynulo, krátce pfiedtím, neÏ Kolle zaklepal na dvefie, postavil se Max pfied boxersk˘ pytel, poloÏil zabandáÏované a do modr˘ch rukavic navleãené ruce na jeho strany a ãelo proti jeho jemné kÛÏi. Pfiedstavil si, Ïe v pytli cítí pulzování vyvolané jeho údery. Pár vtefiin v této pozici, poslední vizuální obraz soupefie leÏícího na zemi, je‰tû jedno zafiíkání poslané do druhé kabiny, aby ten chlápek vûdûl, co ho ãeká. 21


Ale ten obraz se nevynofiil. Místo nûj spatfiil Sinu. Vidûl ji takovou, jaká navÏdy zÛstane v jeho vzpomínkách. Jako by ‰lo o pouhou fotografii, a ne reálného ãlovûka podfiízeného zákonitostem ãasu; a v urãitém smyslu, velmi krutém, to tak i bylo. Jen barva na papíru, statická momentka neschopná promûny. Její kulat˘ obliãej s pr‰ákem, po jehoÏ stranách se dlouh˘m obloukem táhly pihy aÏ pod ‰edozelené oãi, nad nimi svûtlé fiasy, nikoli rudé jako vlasy, ale v závislosti na úhlu, v nûmÏ na nû dopadalo svûtlo, buì Ïluté jako p‰eniãné klasy nebo s lehk˘m nádechem rÛÏového odstínu. Sina! Neusmívala se. A necítila se ani za jeho zády bezpeãnû jako jindy. Ve tváfii mûla pfiekvapen˘, snad i trochu polekan˘ v˘raz – a nepronesla ani onu magickou vûtu! Pak se ozvalo zaklepání na dvefie a Sina byla pryã. Spolu s ní zmizela i koncentrace a soustfiedûní my‰lenek na cíl dne‰ního veãera. To nebylo dobré, to vÛbec nebylo dobré! I kdyÏ Max nefiekl „Dál“, Kolle otevfiel dvefie a ve‰el dovnitfi. „Jsi v pofiádku?“ zeptal se. Max, my‰lenkami je‰tû stále nûkde jinde, sly‰el z trenérova drsného hlasu vrásky na jeho obliãeji, ani se na nûj nemusel podívat. „Maxi?“ Teprve teì se otoãil. „Ano… v‰echno v pofiádku, pro mû za mû to mÛÏe zaãít.“ Kolle k nûmu pfiistoupil a je‰tû jednou zkontroloval, zda má bezchybnû navleãené a za‰nûrované rukavice. Se sv˘mi sto sedmdesáti centimetry byl o nûco men‰í neÏ Max, takÏe se svému svûfienci díval do oãí zdola. ·edivé zorniãky oãí upfiel na Maxe, poloÏil mu nesly‰nû pár otázek a dostal od jeho oãí stejnû nesly‰nû odpovûdi. Zdálo se, Ïe je s nimi spokojen˘. Lehce k˘vl hlavou a zvedl ruce s dlanûmi otevfien˘mi smûrem k Maxovi. „Tak jdeme na vûc. Oni uÏ jsou venku.“ 22


Kolleho hlas znûl je‰tû ochraptûleji neÏ jindy. Na tento veãer trénovali dlouho a tvrdû. Kolle hodnû kfiiãel a jeho hlasivky zaãaly podle v‰eho stávkovat. Max jemnû udefiil rukavicemi do trenérov˘ch otevfien˘ch dlaní. „VzhÛru do boje!“ prohlásil, a uzavfiel tím jejich mal˘ rituál.

3 DÛm u jezera se ponofiil do tmy a ticha. Bez mûsíãního svûtla nebyly mohutné kmeny douglasek niãím víc neÏ zuhelnatûl˘mi prsty ukazujícími do nebe. Dûsivé! Franziska se otoãila zády k oknu, pro‰la sv˘m dûtsk˘m pokojem, otevfiela dvefie a naslouchala. Nem˘lila se. Dole v ob˘vacím pokoji bûÏela televize, jejíÏ zvuk byl ohleduplnû staÏen˘ na minimální hlasitost. âást popelavû modrého svûtla obrazovky se doplazila aÏ na schody, v pÛli cesty se v‰ak rozplynula. MÛÏe jít do postele! Mohla by si jednodu‰e lehnout a usnout. Unavená na to byla dost, mûla za sebou nároãn˘ den. UÏ si dnes nedûlat starosti kvÛli tomu, co pofiád odkládala, to bylo pfiesnû to, po ãem touÏila. T˘den nebo dva pfiece nehrají Ïádnou roli! Ale Franziska tu‰ila, Ïe to není tak docela pravda, Ïe ãas hraje roli a uÏ jí ho moc nezb˘vá. Je‰tû nedávno vÛbec nevûdûla, co to znamená nemít ãas, i kdyÏ tuhle frázi pouÏívala stejnû ãasto jako v‰ichni ostatní. V podstatû se ráda nauãila nûco nového, ale na tohle speciální vûdûní by si klidnû je‰tû nûjakou dobu poãkala. Ne! Odkládat to nemûlo Ïádn˘ smysl, a tak pfiíhodn˘ okamÏik jako dnes veãer se uÏ moÏná nenaskytne. UÏ pfied hodinou se rozlouãila s tím, Ïe jde do postele, to v‰ak byla jen záminka. Franziska doufala, Ïe pak pÛjde i její matka brzy spát. A kalkulace jí vy‰la. Matka uÏ tvrdû usnula – z vedlej‰ího pokoje bylo 23


sly‰et její chrápání. To bylo dobfie, protoÏe rozumnû promluvit si mohla jen s otcem. Ten prohlásil, Ïe zÛstane vzhÛru, protoÏe chce sledovat boxersk˘ zápas. Franziska vy‰la na chodbu a pfiipadala si, jak oby i ona vyráÏela do boje. Proã jí to pfiipadalo tak zpropadenû tûÏké? Takov˘ rozhovor mezi otcem a dcerou by pfiece mûl b˘t tou nejnormálnûj‰í vûcí na svûtû! Jak sestupovala po schodech, zvuk televizoru sílil. Tûch pár metrÛ od dolního konce schodi‰tû ke dvefiím do ob˘váku pÛsobilo jako ãasová smyãka. KaÏd˘ krok ji zavádûl zpût do minulosti. Najednou z ní byla malá Franzi, sotva deset rokÛ stará, která se naboso a po ‰piãkách plíÏila nekoneãnû dlouh˘m koridorem, ruãky sevfiené do pûstí a pfiitisknuté ke spánkÛm, kfieãovitû se snaÏící nezpÛsobit Ïádn˘ zvuk. Dávno mûla spát, uÏ nûkolik hodin, ale protoÏe ji cosi tísnilo nebo mûla strach, vstala v nadûji, Ïe tatínka najde samotného u televize nebo pracovního stolu. Franziska vstoupila do dvefií a podívala se smûrem k otci. Hned ji zaregistroval, pravdûpodobnû uÏ pfiedtím sly‰el, jak schází ze schodÛ, a teì se obrátil tváfií k ní. Byla to tváfi plná vrásek, s váãky pod oãima a stafieck˘mi skvrnami. Jeho fiídké vlasy byly úplnû bílé. Je‰tû stále to byl její tatínek, je‰tû stále ten jeho upfiímn˘ úsmûv; ale energie a sebejistota, které dfiív vyzafioval, byly ty tam. âást se vytratila spolu s ní, kdyÏ dospûla, o zbytek se teì postarala nemoc. „Nazdar, Franzi,“ fiekl chraptiv˘m hlasem. „Co se dûje? NemÛÏe‰ spát?“ Pfiik˘vla, pfie‰la místnost a sedla si na gauã vedle nûj. „Vlastnû jsem k smrti unavená, ale nedokáÏu usnout.“ „To znám. Myslím, Ïe jsme odpoledne vypili pfiíli‰ mnoho kávy.“ Takov˘ byl odjakÏiva. Pro v‰echno mûl vysvûtlení, které znûlo logicky a nepfiipou‰tûlo dal‰í starosti. „Tak zÛstaÀ chvíli tady se mnou. MÛÏeme se spolu dívat na ten zápas. Dfiív jsi box milovala.“ 24


Lehk˘ podtón, s nímÏ pronesl poslední vûtu, ji nemohl pfiekvapit. VÏdyÈ od sv˘ch dvacát˘ch narozenin Ïila sedm let s Borisem, amatérsk˘m boxerem, jemuÏ se nepodafiilo proniknout do profesionální ligy a za tento v˘kon se sám odmûnil drogami a jin˘mi Ïenami. Její otec mu od samého poãátku nedÛvûfioval, ale kdo poslouchá otcovské rady, kdyÏ jde o první velkou lásku! Franziska zakoulela oãima. „Dfiív jsem byla zaslepená láskou. Mám podat pivo?“ zmûnila téma. Na okamÏik zaváhal, zvaÏoval lákavou p���edstavu proti varování rozumu. „No jasnû,“ fiekl pak. „Sám bych si nedal, ale s tebou… v kaÏdém pfiípadû.“ „Fajn.“ Franziska ‰la do kuchynû, vyndala z ledniãky dvû plechovky a vrátila se do ob˘váku. Pohodlnû se uvelebila na gauãi a dala si nohu pfies nohu. Otevfieli piva, pfiiÈukli si a napili se. UÏ dlouho jí pivo z plechovky tak nechutnalo. Otec ukázal plechovkou smûrem k televizi. „Mají samozfiejmû zpoÏdûní, jako vÏdycky. Tohle je pfiedzápas. Nuda, ale co nadûlá‰. Tvoje matka uÏ spí?“ „Jo, hluboce a pevnû… pfiinejmen‰ím to tak zní.“ Usmál se. „No jo, kdyÏ zestárnou, chrápou Ïeny stejnû jako muÏi.“ „Jen sebeochrana,“ podotkla Franziska. „Aha, myslí‰?“ Pfiik˘vla. Potom sedûli mlãky, pili pivo a sledovali nezajímav˘ pfiedzápas. Franziska si vychutnávala pocit, Ïe zase smí b˘t trochu dítûtem. Mlãet spolu s tatínkem, to se jí vÏdycky líbilo, bylo to pfiíjemné. Ale dnes to nefungovalo. Pfiijela pfied obûdem, mûli celé odpoledne a veãer na to, aby si popovídali o v‰em moÏném, a teì uÏ vlastnû nebylo skoro o ãem. Ale jen skoro, a proto se mlãení stávalo kaÏdou minutou tíÏivûj‰ím a vyz˘valo ji, aby sebrala odvahu. „Tak uÏ to vyklop,“ fiekl najednou otec. Franzisku tím zaskoãil. „Co?“ 25


Otec dál sledoval televizi. „Mበpfiece nûco na srdci, moje malá. Skoro to sly‰ím kfiiãet, a musel bych bejt úplnû blbej, abych nevûdûl, co to je. Tak ven s tím, pokud moÏno je‰tû dfiív, neÏ zaãne hlavní zápas.“ Teì se na ni pfiece jen podíval. Jeho oãi byly vlhké, ale to byly v tûchto dnech pofiád. Franziska otevfiela ústa, ale slova jaksi nechtûla ven. Zato v‰ak slzy, které jí najednou zaãaly stékat po tváfiích. Otec vzal její ruku a stiskl ji. „Dávej pozor, moje malá. Teì ti nûco fieknu, a je to pfiesnû tak, jak ti to povím, a pokud se na tom nûco zmûní, bude‰ první, kdo se to dozví. Souhlas?“ Nemohla udûlat nic jiného neÏ pfiik˘vnout. „Teì jsem právû uprostfied léãby, a proto nemÛÏe nikdo, ani lékafi, pfiedpovûdût, jak˘m smûrem to pÛjde dál. A tahle situace potrvá je‰tû minimálnû ãtyfii t˘dny. Cítím se ale dobfie. A protoÏe to cítím hluboko ve svém nitru, vím, Ïe mi je‰tû zbylo dost sil na to, abych se vypofiádal i s tímhle svinstvem. Jsem optimistick˘, a to bys mûla b˘t taky. V pofiádku?“ Podíval se na ni sv˘ma vlhk˘ma oãima, hfibetem ruky jí pfiejel po tváfii a utfiel slzy. „V pofiádku, moje maliãká?“ Franziska znovu pfiik˘vla. Teì uÏ byla jen dítû, kaÏd˘m vláknem své bytosti v ãasové smyãce, a v‰echny otázky, které chtûla otci poloÏit, jí náhle nepfiíslu‰ely, protoÏe byla jen desetiletá holãiãka. „Hele, uÏ to zaãíná!“ vykfiikl náhle otec a obrátil se k televizi. Franziska se zamrkáním zbavila poslední slzy, potáhla nosem, napila se piva z plechovky a zaãala sledovat boxerské pfiedstavení skoro stejnû zaujatû jako její otec. V‰echno je v pofiádku, znûlo jí je‰tû stále v u‰ích, a pokud se na tom nûco zmûní, bude‰ první, kdo se to dozví!

26


0035302