Kapitola 1
S
tál jsem těsně vedle Herba Kovaka, když ho zavraždili. Když ho popravili, by bylo přesnější. Dostal tři zásahy zblízka, dva do srdce a jeden do obličeje. Byl určitě mrtvý, ještě než dopadl na zem, a rozhodně dřív, než se pistolník otočil a zmizel v davu dostihových diváků na Velké národní. Střelba se odehrála tak rychle, že Herb ani já, a když na to přijde, tak ani nikdo jiný, neměl šanci tomu zabránit. Ve skutečnosti jsem si vůbec neuvědomil, co se děje, dokud nebylo po všem. Herb mi ležel mrtvý u nohou. Dumal jsem, jestli on sám měl čas poznat, že jeho život je v ohrožení, dřív než se mu kulky zabořily do těla a udělaly konec. Nejspíš ne, což mě tak trochu uklidňovalo. Měl jsem Herba rád. Kdosi jiný ale zjevně nikoli. ***
Vražda Herba Kovaka pokazila den spoustě lidí, nejenom jemu. Policie ovládla scénu s obvyklou necitelnou výkonností, během pouhé půlhodiny zrušila jednu z největších sportovních událostí na světě a požadovala po více než šedesáti tisících frustrovaných diváků, aby několik hodin trpělivě čekali, až na ně přijde řada a odevzdají údaje o svém jménu a adrese. „Musel jste přece vidět jeho obličej!“ Seděl jsem u stolu proti nabručenému policejnímu detektivu inspektorovi v jedné z restaurací, odkud vyhnali obvyklou klientelu a kde vznikla nouzová vyšetřovací místnost.
(7