Narozeniny
K
onečně mi je vysněných osmnáct let a nikdo, opravdu nikdo, dokonce ani moje despotická maminka mě nedonutí, abych byla doma v deset večer. Už mi nemůže zabránit v tom, abych šla na diskotéku nebo do hospody. Ach, pamatuju si posledního silvestra! Jako pokaždé tragédie. Jediná povolená zábava je se sestřenkami u tety doma, pod dohledem dospělých: „Dobře se bavte, děvčata! Jenom moc nezlobte! A kde se tu vzalo víno? Kdo ho přinesl?“ Bože! Každoroční noční můra. Máma mi říká princezno, květinko, kočičko a ty můj milovaný poklade. Tvrdí, že nedovolí žádnému muži, aby mi ublížil. Ale copak mě musí potkat to samé co ji? Můj otec jí zlomil srdce a zničil život, to ale vůbec neznamená, že všichni muži jsou darebáci. Měla smůlu. A navíc se chovala hloupě. Nechávala se obelhávat a všechno mu dovolila. Já si to zařídím úplně jinak. Budu princezna a princ, kterého si vyberu, mě bude muset neustále dobývat a uctívat, čtyřiadvacet hodin denně. Bude mi nosit květiny, zasypávat mě dary, bude šarmantní, elegantní, úžasný a bude mě miiiilovat celou celičkou. Abych pravdu řekla, svoji druhou polovičku jsem ještě nepotkala. Není to tak jednoduché, to dobře vím. Ale nikam nespěchám. Vždyť je mi teprve osmnáct let.
gh 11