S
ly‰ela jsem kaÏd˘ úder svého srdce. Ten zvuk jako by ze mû vyvûral ven a nesl se prázdn˘m prostranstvím mezi svûteln˘m portálem a tmav˘m domem. Byl tam. VÛbec jsem o tom nepochybovala. I kdyÏ jsem ho nevidûla, necítila jsem ani slab˘ závan jeho teplého koufiového pachu, vûdûla jsem, Ïe tam je. âeká na mû. Ale proã? Proã by Ren chodil sem, na tohle opu‰tûné místo? RozhlíÏela jsem se mezi stíny, které se mûnily, jak pfies mûsíc pfiecházely mraky. Na mÛj vkus aÏ moc pfiipomínaly pfiízraky. Hledûla jsem na oblohu, abych se nemusela dívat na nበdÛm ani na pfiízraãná torza tûch nedostavûn˘ch. âas jako by se tady zastavil. Horsk˘ svah s vykácenou m˘tinou, která se mûla stát na‰ím domovem, ‰eptal o minulosti, která byla nenávratnû pryã. Pfiede mnou leÏelo území smeãky Haldis – nebo spí‰ místo, které se jím mûlo stát – komplex pfiepychov˘ch domÛ postaven˘ch pro smeãku, jejímiÏ vÛdci jsme mûli b˘t já a Ren. Ohlédla jsem se na Adne a snaÏila se nedat najevo, jak to mnou otfiáslo. „DrÏ se z dohledu. Kdyby nûco, usly‰í‰ mû. A kdybys mû vidûla bûÏet sem k tobû, rad‰i rychle otevfii prÛchod. V Ïádn˘m pfiípadû mû nechoì hledat.“ „Dobfie,“ fiekla a ‰la se schovat do lesa. „Dûkuju, Callo,“ zavolala je‰tû pfies rameno. K˘vla jsem a pfievtûlila se ve vlka. Adne zmizela v pfiítmí. Jakmile jsem si byla jistá, Ïe ji nikdo neobjeví, vydala jsem 11