0035233

1

Dvorní ‰a‰ek si na pravidelné t˘denní pfielíãení vzal obvykl˘ háv, tedy dÛkladnû obno‰ené a notnû vy‰isované ka‰tanovû hnûdé pyÏamo a k nûmu naboso, bez ponoÏek, levandulovû modroãervené froté pfiezÛvky do sprch. Nebyl jedin˘m chovancem, kter˘ se pfies den producíroval v pyÏamu, ale jedinû on si k tomu odvaÏoval brát levandulové pantofle. Jmenoval se T. Karl a kdysi mu patfiilo pár bank v Bostonu.

PyÏamo a pfiezÛvky nebyly zdaleka tak otravné jako paruka.

Mûla vprostfied pû‰inku a od ní padaly zvlnûné vrstvy dolÛ, pfies u‰i, potom se pevné kudrlinky rozbíhaly do tfií smûrÛ a ztûÏka mu spoãívaly na ramenou. Paruka byla svûtlounce ‰edá, skoro bílá, a vyrobili ji podle o celá staletí star‰ích pfiíãeskÛ anglick˘ch soudcÛ. Jeden jeho pfiítel zvenãí na ni narazil na Manhattanu, v Greenwich Village, ve vete‰nictví s odûvy.

T. Karl ji nosil k soudu se znaãnou hrdostí, a aÈ uÏ byla jakkoli nezvyklá, ãasem se stala neodmyslitelnou souãástí pfiedstavení. A ostatní vûzni se drÏeli od T. Karla stejnû stranou, paruka neparuka.

Teì se ve vûzeÀské kant˘nû za rozvrzan˘m skládacím stolkem postavil, poklepal umûlohmotnou paliãkou, kterou pouÏíval místo soudcovského kladívka, odka‰lal si, aby mu nepfieskakoval hlas, a velice dÛstojnû oznámil: „Sly‰te, sly‰te, sly‰te! Zahajuji zasedání Nejniωího federálního soudu státu Severní Florida. Prosím, povstaÀte.“ Nikdo se ani nehnul – nebo pfiinejmen‰ím nikdo nevypadal, Ïe by se mu chtûlo vstávat. Tfiicet vûzÀÛ se rozvalovalo v nejrÛznûj‰ích uvolnûn˘ch pozicích na umûlohmotn˘ch Ïidliãkách, nûktefií se dívali na dvorního ‰a‰ka, jiní si povídali, jako by ani nebyl. „NechÈ se v‰ichniÏ, kdo si Ïdají práva, pfiiblíÏí a vyserou si voko,“ pokraãoval T. Karl.

Smích ve‰ker˘ Ïádn˘. Legrace to byla snad pfied mûsíci, kdy to na nû T. Karl zkusil poprvé. Teì uÏ z toho byla jen 3

dal‰í souãást pfiedstavení. Opatrnû se posadil, dal si záleÏet, aby v‰ichni mûli moÏnost dÛkladnû si prohlédnout, jak mu na ramenou nadskakují fiady kudrlin, a pak otevfiel siln˘ se‰it vázan˘ v ãervené kÛÏi, kter˘ soudnímu dvoru slouÏil jako oficiální kniha záznamÛ. Bral svou práci nesmírnû váÏnû.

Z kuchynû ve‰li do místnosti tfii muÏi. Dva z nich mûli na nohou boty. Jeden kfioupal slanou su‰enku. Ten neobut˘ mûl také holé nohy aÏ ke kolenÛm, takÏe mu pod talárem byla vidût hubená l˘tka. Nohy mûl hladké a neochlupené a hodnû osmahlé sluncem. Na levém l˘tku se mu roztahovalo tetování.

Pocházel z Kalifornie.

V‰ichni tfii mûli na sobû staré komÏe ze stejného sboru, záfiivû zelené a se zlat˘m lemováním. Pocházely z téhoÏ obchodu jako Karlova paruka; dostal je jako vánoãní dárek.

Právû proto si udrÏel místo oficiálního soudního zfiízence.

KdyÏ se soudci v plné parádû a s povlávajícími róbami loudali po dlaÏdiãkové podlaze, ozvalo se z obecenstva sem tam nûjaké to zasyãení nebo u‰tûpaãná poznámka. Usadili se za del‰ím skládacím stolem, blízko T. Karla, ale ne pfiíli‰ blízko, a zadívali se do tváfií lidí, ktefií pfii‰li na kaÏdot˘denní jednání. V prostfiedku sedûl ten men‰í a tûlnat˘. Jmenoval se Joe Roy Spicer a z nedostatku lep‰ích fie‰ení byl hlavním soudcem tribunálu. V pfiedchozím Ïivotû b˘val Spicer smírãím soudcem ve státû Mississippi, byl dle práva zvolen obyvateli svého maliãkého okresu, ale pak ho federálové chytili, jak zatajuje ãást v˘tûÏku loterie fiízené zednáfiskou organizací, a poslali ho za katr. „Posaìte se, prosím,“ fiekl. V místnosti nebylo ani Ïiváãka, kter˘ by stál.

Soudci si urovnali skládací Ïidliãky a natfiásli taláry, aÏ pfiíslu‰nû spl˘valy na zem. Zástupce správce vûznice postával stranou a vûzÀové si jej vÛbec nev‰ímali. Vedle nûj byl stráÏn˘ v uniformû.

Bratrstvo se se svolením vedení vûznice scházelo jednou t˘dnû. Naslouchali stíÏnostem, urovnávali spory, usmifiovali rozkohoutûné spoluvûznû, zkrátka vût‰inou se projevovali mezi obyvatelstvem káznice jako stabilizující prvek.

Spicer se podíval na jednací pofiádek, rukou psan˘ list papíru, kter˘ pfiichystal T. Karl. „Pfielíãení zaãíná,“ prohlásil.

Po jeho pravé ruce sedûl KaliforÀan, ctihodn˘ pan Finn Yarber, vûk ‰edesát let, uvûznûn˘ za daÀov˘ únik; za mfiíÏemi byl uÏ dva roky a je‰tû pût mu zb˘valo odkroutit. Byla to 4

vendeta, fiíkával komukoli, kdo mûl chuÈ mu naslouchat.

Bylo to taÏení republikánského guvernéra, kterému se podafiilo zbláznit voliãe a pfiimût je ke kampani za odvolání hlavního soudce Yarbera z Nejvy‰‰ího soudu státu Kalifornie.

Jeho odpÛrci se sjednotili pfiedev‰ím proto, Ïe se stavûl proti nejvy‰‰ímu trestu a víc neÏ velkomyslnû stále oddaloval provedení v‰ech poprav. Lidé chtûjí krev, Yarber jim ji upíral, republikáni rozpoutali povyk a odvolací fiízení probûhlo jako po másle. Vyrazili ho na ulici, on se chvilku v‰elijak potloukal, pak se objevili lidi z berÀáku a zaãali se vyptávat. Vzdûlání získal na Stanfordu, obÏalován byl v Sacramentu, odsouzen v San Francisku; a teì sedûl ve federální vûznici na Floridû.

Finn byl za katrem uÏ dva roky, ale je‰tû stále nepfiekousl tu hofikost. Pofiád vûfiil ve svou nevinu, pofiád snil o tom, jak zvítûzí nad nepfiáteli. Sny ale bledly. Trávil hodnû ãasu o samotû na bûÏecké dráze, opékal se na sluníãku a blouznil o jiném Ïivotû. „První kauza – Schneiter versus Magruder,“ ohlásil Spicer, jako by právû zahajoval v˘znamné protimonopolní fiízení. „Schneiter tu není,“ fiekl Beech. „A kde je?“ „Na o‰etfiovnû. Zase Ïluãové kameny. Zrovna jsem odtamtud pfii‰el.“ Hatlee Beech byl tfietím ãlenem tribunálu. Sám trávil vût‰inu ãasu na o‰etfiovnû kvÛli hemoroidÛm, bolestem hlavy nebo zdufiel˘m Ïlázám. Beechovi bylo ‰estapadesát a byl ze v‰ech tfií nejmlad‰í; mûl pfied sebou ale je‰tû devût let a byl pevnû pfiesvûdãen, Ïe ve vûzení zemfie. B˘val federálním soudcem ve v˘chodním Texasu, projevoval se jako skalní konzervativec, umûl nazpamûÈ spoustu pasáÏí z Písma a s oblibou je pfii procesech citoval. Mûl politické ambice, pfiíjemnou rodinu a dost penûz z naftafiské firmy patfiící pfiíbuzenstvu jeho manÏelky. A také mûl potíÏe s pitím, ale o tom aÏ do chvíle, kdy v Yellowstonu srazil dva cyklisty, nikdo nevûdûl. Oba kolafii zemfieli. A auto, ve kterém Beech sedûl, patfiilo jisté sleãnû, se kterou nebyl sezdán. Na‰li ji, jak sedí nahá na pfiedním sedadle a je pfiíli‰ opilá, neÏ aby se dokázala zvednout.

Poslali ho za katr na dvanáct let.

Joe Roy Spicer, Finn Yarber, Hatlee Beech. Nejniωí soud státu Severní Florida. V Trumbleské vûznici, federálním vûzení s minimální ostrahou, bez stráÏních vûÏí a bez ostnatého 5

drátu, je ale znali spí‰e jako Bratrstvo. Pokud uÏ nutnû budete muset jít sedût, poru‰te nûjak˘ federální zákon a dostaÀte se do vûzení, jako je Trumble. „Odsoudíme ho v nepfiítomnosti?“ zeptal se Spicer Beeche. „Ne, odroãíme to na pfií‰tí t˘den.“ „Tak jo. Mám dojem, Ïe nám nikam neuteãe.“ „Vzná‰ím proti odroãení námitku,“ ozval se z davu nakva‰enû Magruder. „SmÛla,“ fiekl Spicer. „Odroãeno na pfií‰tí t˘den.“ Magruder vyskoãil. „UÏ to odroãujete potfietí. Já jsem navrhovatel. Já ho Ïaloval. A on si pokaÏd˘, kdyÏ je zasedání, uteãe na o‰etfiovnu.“ „A o co se to hádáte?“ zeptal se Spicer. „O sedmnáct dolarÛ a dva ãasopisy,“ vysvûtlil soudu úsluÏnû T. Karl. „TakÏe o tolik, jo?“ zavrãel Spicer. V Trumble se o sedmnáct dolarÛ rozhodnû stálo za to soudit.

Finn Yarber se uÏ teì nudil. Jednou rukou si uhlazoval chundelaté ‰edivé vousy, druhou bubnoval dlouh˘mi nehty na desku stolu. Pak hluãnû pleskl nohama o zem a zahájil men‰í, leã úãinné cviãeníãko, podupával si, aÏ se oz˘val nervy drásající zvuk. V pfiedchozím Ïivotû, kdyÏ je‰tû mûl tituly – kdyÏ byl hlavním soudcem Nejvy‰‰ího soudu státu Kalifornie –, si ãasto na pfielíãení, jimÏ pfiedsedal, brával koÏené stfievíce bez ponoÏek, aby si bûhem dlouh˘ch debat mohl nohy trochu procviãit. „OdloÏte to,“ prohlásil. „Oddalovaná spravedlnost je odpíraná spravedlnost,“ fiekl Magruder slavnostním tónem. „To je mi neotfielé,“ odsekl Beech. „No dobfie, je‰tû t˘den a pak budeme Schneitera soudit v nepfiítomnosti.“ „BudiÏ tak,“ fiekl Spicer velice rozhodnû. Magruder si otrávenû sedl. StíÏnost k Nejniωímu soudu podal tak, Ïe odevzdal T. Karlovi jednostránkové shrnutí sv˘ch obvinûní vÛãi Schneiterovi. Jen jednostránkové. Bratrstvo nesná‰elo papírování. Jedna stránka – a dostanete termín u soudu.

Schneiter odpovûdûl ‰esti stranami uráÏek, které T. Karl pevnou rukou vy‰krtal.

Pravidla byla velice prostá. Krátká obvinûní. Îádné pfiedkládání dÛkazÛ. Rychl˘ v˘kon práva. OkamÏitá rozhodnutí – a pokud se obû strany svûfiily jurisdikci soudu, byla pro nû v‰echna jeho rozhodnutí závazná. Îádná odvolání; ostatnû nebylo kam a ke komu. A po svûdcích se nechtûlo, aby pfiísahali, 6

Ïe budou mluvit pravdu. S naprostou jistotou se naopak oãekávalo, Ïe budou lhát. KoneckoncÛ jsme ve vûzení. „Co je tam dál?“ zeptal se Spicer.

T. Karl chvilku váhal. „Pfiípad Vykuk,“ fiekl koneãnû.

Najednou v‰echno na okamÏik ztichlo a potom se umûlohmotné kant˘nské Ïidle rachtavû vydaly kupfiedu jako hluãné útoãící vojsko. Spoluvûzni se po‰upovali a sunuli, dokud T. Karl neoznámil: „To je uÏ dost blízko!“ Byli ani ne ‰est metrÛ od soudní stolice. „Musíme udrÏovat dekorum!“ vyzval je.

VykukÛv pfiípad ve vûznici Trumble hnisal jako vfied uÏ celé mûsíce. Vykuk byl mlad˘ grázlík z Wall Streetu, kter˘ napálil pár bohat˘ch klientÛ. Z jeho úãetnictví záhadnû zmizely ãtyfii miliony dolarÛ a kolovaly zvûsti, Ïe si je Vykuk schoval v zahraniãí a spravuje je z vûzení. Zb˘valo mu je‰tû ‰est let, takÏe aÏ jej osvobodí, bude mu skoro ãtyfiicet. V‰eobecnû se pfiedpokládalo, Ïe si trest kroutí pûknû v klídku a Ïe jednoho krásného dne vyjde ven svobodn˘ a stále mlád a v soukromém letadle se odebere na pláÏ, kde ho ãekají jeho penízky.

A uvnitfi vûzení se legenda je‰tû víc nafoukla, zãásti proto, Ïe Vykuk se s nik˘m nest˘kal a den co den dlouhé hodiny studoval finanãní a statistické pfiehledy a ãítal si v neprÛstfieln˘ch ekonomick˘ch publikacích. Dokonce i stráÏní se mu vlichocovali, aby jim dal burzovní tipy.

Jeden b˘val˘ právník, kterému tu fiíkali Îulík, se k Vykukovi nûjak dostal a nûjak jej pfiimûl, aby se aspoÀ malinko podûlil o své rady s investiãním klubem, kter˘ se scházel jednou t˘dnû ve vûzeÀské kapli. A teì Îulík v zastoupení klubu Ïaloval Vykuka za podvod. Îulík se usadil na svûdecké Ïidli a dal se do vyprávûní.

Obvyklé procesní a dÛkazní postupy byly u tohoto soudu zavrÏeny, aby se mohlo k pravdû dospût rychle a bez ohledu na to, jakou podobu bude mít. „Tak já jsem za‰el za Vykukem a ptám se ho, co si myslí o ValueNow, nové internetové firmû, o které jsem ãetl ve Forbesu,“ zaãal vysvûtlovat Îulík. „Její akcie mûly právû jít na voln˘ trh a mnû se líbil ten nápad, co na nûm ta firma byla zaloÏená. Vykuk fiekl, Ïe mi to zjistí. A pofiád nic. Tak jdu za ním zase a fiíkám: ,Hele, Vykuku, co je s tím ValueNow?‘ A on Ïe si myslí, Ïe je to solidní firma a Ïe její akcie poletûj nahoru jako raketa.“ 7

„To jsem nefiekl,“ skoãil mu honem do fieãi Vykuk. Sedûl na protûj‰í stranû místnosti, byl sám a ruce mûl sloÏené na opûradle Ïidle pfied sebou. „To jsi teda fiekl.“ „Nefiekl.“ „No a já za‰el do klubu a povídám jim, Ïe Vykuk si o tom obchodu myslí jenom to nejlep‰í, takÏe jsme se rozhodli koupit nûjaké akcie ValueNow. Ale obyãejní lidiãky uÏ nakupovat nemohli, protoÏe mezitím nabídku uzavfieli. Tak jsem ‰el zas za Vykukem a povídám: ,Hele, Vykuku, myslí‰, Ïe bys mohl u svejch kámo‰Û na Wall Streetu zatahat za provázky a sehnat nám pár akcií ValueNow?‘ A Vykuk na to, Ïe myslí, Ïe to zvládne.“ „To je leÏ,“ kontroval Vykuk. „Ticho,“ napomenul jej soudce Spicer. „Budete mít moÏnost se hájit.“ „On lÏe,“ nedal se Vykuk, jako by tu bylo nûjaké pravidlo, Ïe lhát se nesmí. âlovûk nikdy nevûdûl, jestli Vykuk má nûjaké peníze, aspoÀ ne tady vevnitfi. Jeho cela dva a pÛl metru na ãtyfii byla aÏ na ‰tosy broÏur o finanãnictví holá. Îádné stereo, vûtrák, kníÏky, cigarety, nic z toho obvyklého majeteãku, kter˘ si pofiídili témûfi v‰ichni ostatní. To legendu jen pfiiÏivovalo.

PovaÏovali ho za lakomce, za podivína, kter˘ dvakrát obrátí kaÏd˘ halífi, neÏ ho pustí, a kter˘ má v‰echno urãitû nahrabáno za hranicemi. „No prostû jsme se rozhodli,“ pokraãoval Îulík, „Ïe to risknem a pofiídíme si slu‰nej podíl ve ValueNow. Na‰e strategie byla zpenûÏit zdroje a konsolidovat.“ „Konsolidovat?“ podivil se soudce Beech. Îulík mluvil, jako kdyby byl správcem portfolia a nakládal s miliardami. „Jasnû, konsolidovat. Slouãit podíly. PovypÛjãovali jsme si od pfiátel a pfiíbuzn˘ch, co se dalo, a sehnali jsme skoro tisíc babek.“ „Tisíc babek?“ ozval se soudce Spicer jako ozvûna. Na operaci fiízenou z vûzení to není ‰patné. „A co se dûlo dál?“ „¤ekl jsem támhle Vykukovi, Ïe jsme pfiipravení do toho jít. A jestli nám ty akcie mÛÏe sehnat. To bylo v úter˘. Akcie se upisovaly v pátek. Vykuk povídá, Ïe to není problém. Îe má kámo‰e u firmy Goldman Sux nebo tak nûkde a ten Ïe nám to zafiídí.“ „To je leÏ,“ ‰tûkl pfies celou místnost Vykuk.

8

„Ve stfiedu jsem vidûl Vykuka ve v˘chodním dvofie a ptám se ho, co je s akciemi. A on Ïe to jde dobfie.“ „To je leÏ.“ „Mám svûdka.“ „Koho?“ zeptal se soudce Spicer. „Picassa.“ Picasso sedûl vedle Îulíka stejnû jako ‰est dal‰ích ãlenÛ investiãního klubu. Teì ponûkud neochotnû mávl rukou. „Je to pravda?“ optal se jej Spicer. „Nojo,“ k˘vl Picasso. „Îulík se ho ptal na ty akcie. A Vykuk Ïe je prej seÏene. Îe to de dobfie.“ Picasso svûdãil pfii spoustû pfiípadÛ a b˘val nachytán pfii lÏi ãastûji neÏ vût‰ina ostatních. „Pokraãuj,“ vybídl Spicer Îulíka. „No a ve ãtvrtek jsem nemohl Vykuka nikde najít. Schovával se pfiede mnou.“ „Není pravda.“ „V pátek zaãaly b˘t akcie volnû obchodovatelné. Nabízeli je po dvaceti za akcii a za tu cenu bysme je b˘vali mohli koupit, kdyby támhle pan finanãník udûlal, co slíbil. Pfii zaãátku obchodování byly na ‰edesáti, vût‰inu dne vydrÏely na osmdesáti a uzavfiely na sedmdesáti. My jsme mûli v plánu je prodat co nejdfiív. Mohli jsme nakoupit padesát akcií po dvaceti a prodat je po osmdesáti a vytlouct z toho ãist˘ zisk tfii tisíce dolarÛ.“ V Trumble málokdy docházelo k násilnostem. KvÛli tfiem tisícÛm dolarÛ by ãlovûka nezabili, ale pár kostí by mu zlámat mohli. Vykuk mûl zatím ‰tûstí. Nikde si na nûj nepolíãili. „A vy si myslíte, Ïe vám Vykuk ten u‰l˘ zisk dluÏí?“ zeptal se nûkdej‰í hlavní soudce Finn Yarber a popotahoval se za oboãí. „No jasnû Ïe jo, sakra. A jestli ta vûc kvÛli nûãemu smrdí je‰tû víc, tak kvÛli tomu, Ïe Vykuk si akcie ValueNow koupil sám.“ „To je svinská leÏ,“ fiekl Vykuk. „Pûknû zdvofiile, prosím,“ napomenul jej soudce Beech.

KdyÏ jste chtûli u Bratrstva prohrát pfii, staãilo podráÏdit Beeche vulgárním slovníkem. ¤eãi o tom, Ïe Vykuk si akcie koupil sám, zaãali ‰ífiit Îulík a jeho parta. Dokázat se to nedalo, ale povídaãka byla tak neodolatelná, Ïe ji opakovala vût‰ina vûzÀÛ, takÏe teì z ní byla berná mince. Pûknû to jedno ke druhému sedûlo.

9

„To je v‰echno?“ zeptal se Spicer Îulíka. Îulík mûl je‰tû pár vûcí, u kter˘ch by se moc rád zdrÏel, ale Bratrstvo mívalo s upovídan˘mi stranami pramálo trpûlivosti. A s b˘val˘mi právníky, ktefií by si chtûli pfiipomenout nûkdej‰í slávu, s tûmi obzvlá‰È. V Trumble jich bylo nejménû pût a vypadalo to, Ïe u soudu jsou v jednom kuse. „Asi ano,“ k˘vl Îulík. „Co k tomu chcete fiíct?“ zeptal se Spicer Vykuka.

Vykuk vstal a popo‰el o pár krokÛ k jejich stolu. Sjel pohledem své Ïalobce, Îulíka a jeho partu zoufalcÛ. Pak oslovil soud. „Jaké je tady dÛkazní bfiemeno?“ Soudce Spicer okamÏitû sklopil oãi a ãekal, kdo mu pomÛÏe. Jako smírãí soudce nemûl Ïádné právnické vzdûlání.

Nedostudoval stfiední ‰kolu a pak pracoval dvacet let v otcovû venkovském obchodû. Proto dostal tolik hlasÛ. Spicer pracoval spí‰ se selsk˘m rozumem – a ten byl ãasto se zákony na ‰tíru. Jak˘mikoli odbornûj‰ími právnick˘mi dotazy se budou muset zab˘vat jeho dva kolegové. „Takové, jaké urãíme,“ odpovûdûl soudce Beech, kterému se v debatû s burzovním spekulantem o procesních pravidlech soudu zalíbilo. „Jasn˘ a pfiesvûdãiv˘ dÛkaz?“ vyptával se Vykuk. „Mohlo by b˘t, ale ne v tomto pfiípadû.“ „Nade v‰í rozumnou pochybnost?“ „Nejspí‰ ne.“ „Rozhodnost dÛkazu?“ „UÏ se pfiibliÏujete.“ „Jestli je to tak, oni Ïádné dÛkazy nemají,“ zamáchal Vykuk rukama jako mizern˘ herec v mizerné televizní inscenaci. „Co kdybyste nám rad‰i vyloÏil, jak to bylo podle vás?“ nadhodil Beech. „Velmi rád. ValueNow je typická internetová firma, sam˘ ‰vindl a spousta ãerven˘ch ãísel v úãetnictví. Jistû, Îulík s tím za mnou pfii‰el, ale neÏ jsem se nûkomu mohl dovolat, nabídku uzavfieli. Volal jsem jednomu pfiíteli a ten mi fiekl, Ïe k akciím se nedá vÛbec dostat. Vy‰oupli z toho dokonce i velké hráãe.“ „No ne, to se dá?“ chtûl vûdût soudce Yarber.

V místnosti zavládlo ticho. Vykuk mluvil o penûzích, a tak v‰ichni naslouchali. „Pfii PEA se to dûje kaÏdou chvíli. To je primární emise akcií.“ 10

„My víme, co to je PEA,“ ohradil se Beech.

Spicer to tedy rozhodnû nevûdûl. Doma na mississippském venkovû se s takov˘mi vûcmi ãasto nesetkával.

Vykuk se maliãko uvolnil. Na chvíli je oslní, vyhraje tuhle otravnou pfii, pak si zase zaleze do své jeskynû a vyka‰le se na nû. „Primární emisi akcií ValueNow mûla na starosti Bakin-Kline, spoleãnost pÛsobící v investiãním bankovnictví, malá firma ze San Franciska. V nabídce bylo pût milionÛ akcií.

Bakin-Kline v zásadû pfiedprodala akcie vybran˘m zákazníkÛm a pfiátelÛm, takÏe ani ty nejvût‰í investiãní firmy si na nû nesáhly. To se dûje pofiád.“ Soudci i vûzni – ba dokonce i dvorní ‰a‰ek – hltali kaÏdé jeho slovo. „Je naprostá pitomost myslet si,“ pokraãoval, „Ïe nûjakému ka‰parovi vy‰krtnutému ze seznamÛ advokátní komory, co sedí ve vûzení a ãte si staré ãíslo Forbesu, by se podafiilo nakoupit za tisíc dolarÛ akcií ValueNow.“ A v té chvíli to v‰em opravdu jako veliká pitomost pfiipadalo. Îulík soptil a ãlenové jeho klubu ho zaãali ti‰e proklínat. „Koupil jste si nûjaké sám?“ zeptal se Beech. „Samozfiejmû Ïe ne. Ani bych se k nim nedostal. A kromû toho, vût‰ina firem na ‰piãkové technologie a onlinov˘ch spoleãností stojí na podivn˘ch penûzích. DrÏím se od nich co nejdál.“ „A jak˘m dáváte pfiednost?“ zeptal se rychle Beech, kterého pfiemohla zvûdavost. „Hodnotû. BûÏcÛm na dlouhé tratû. Nikam nespûchám.

Podívejte, tenhle pfiípad, to je lacin˘ stra‰ák, kterého si vymyslelo pár lidí zamûfien˘ch jen na snadn˘ zisk.“ Mávl rukou k Îulíkovi, kter˘ jako by se na Ïidli scvrkával. Vykuk mluvil naprosto vûrohodnû a profesionálnû. Îulík postavil obÏalobu na drbech, spekulacích a na spolupráci notorického lháfie Picassa. „Máte nûjaké svûdky?“ doÏadoval se Spicer. „Îádné nepotfiebuju,“ odpovûdûl Vykuk a posadil se.

V‰ichni tfii soudci cosi nadrápali na kousek papíru. Rokování b˘vala rychlá, rozhodnutí blesková. Yarber a Beech pfiisunuli svoje papírky Spicerovi. „Soud se dvûma hlasy proti jednomu vyslovuje ve prospûch obÏalovaného. Projednávání pfiípadu se zamítá. Kdo je dal‰í?“ Hlasování bylo ve skuteãnosti jednomyslné, ale kaÏdé 11

rozhodnutí oficiálnû dopadlo dvû ku jedné. KaÏdému z nich to dopfiávalo pro pfiípad, Ïe by se na nû pozdûji nûkdo obofiil, trochu manévrovacího prostoru.

Bratrstvo ale mûlo v Trumble dobrou povûst. Jeho rozhodnutí byla rychlá a natolik poctivá, jak to ‰lo. Ba dokonce byla pozoruhodnû pfiesná, kdyÏ uváÏíme, jak pochybné svûdecké v˘povûdi museli ãasto sl˘chat. Spicer pfiedtím, v zadní místnosti rodinného obchÛdku, fie‰il drobné pfiípady uÏ mnoho let. Lháfie umûl poznat na padesát metrÛ. Beech a Yarber proÏili celou profesní dráhu v soudních místnostech a nemûli Ïádnou shovívavost pro obvyklou taktiku spoãívající ve zdlouhav˘ch debatách a zdrÏování. „Pro dne‰ek to je v‰echno,“ ohlásil T. Karl. „Pfielíãení konãí.“ „V˘bornû. Soud zasedne opût pfií‰tí t˘den.“ T. Karl vyskoãil, aÏ se mu kudrlinky znovu rozhoupaly kolem ramen. „Zasedání soudu skonãilo. V‰ichni povstaÀte.“ KdyÏ Bratrstvo opou‰tûlo místnost, nikdo nevstal a nikdo se ani nepohnul. Îulík a jeho kumpáni mûli hlavy pohromadû a jistû plánovali dal‰í proces. Vykuk spû‰nû zmizel.

Zástupce správce vûznice a stráÏn˘ se nepozorovanû vytratili. Pravidelné pfielíãení bylo jednou z nejlep‰ích podívan˘ch, jaké byly v Trumble k mání.

2

Aaron Lake sice sedûl v Kongresu uÏ ãtrnáct let, ale po Washingtonu a okolí pofiád jezdil vlastním autem. ·oféra nechtûl a nepotfieboval a totéÏ platilo pro poradce nebo osobního stráÏce. Nûkdy s ním jezdil zamûstnanec jeho úfiadu, aby mûl kdo zapisovat poznámky, ale povût‰inou si Lake uÏíval poklidu, plynul s provozem Kolumbijského distriktu a poslouchal ze sterea klasickou kytaru.

Mnozí jeho pfiátelé, obzvlá‰tû ti, kdo se dopracovali k funkcím pfiedsedÛ nebo místopfiedsedÛ rÛzn˘ch v˘borÛ, mûli vût‰í auta s fiidiãi. A nûktefií dokonce i limuzíny.

Lake ale ne. Bral to jako pl˘tvání ãasem, penûzi i soukromím. Pokud kdy touÏil po dÛleÏitûj‰í funkci, rozhodnû si nepfiál, aby k tomu mûl jako zátûÏ omotaného kolem krku ‰oféra. Kromû toho velice rád b˘val sám. Jeho kanceláfi, to byl cvokhaus. Mûl tam patnáct lidí, ktefií lítali sem a tam, div 12

se neodráÏeli od stûn, ktefií brali telefony, otevírali sloÏky a vÛbec slouÏili lidiãkám doma v Arizonû, co je sem do Washingtonu vyslali. Dva dal‰í nedûlali nic jiného, neÏ Ïe shánûli peníze. Tfii dal‰í stálí zamûstnanci mu úspû‰nû ucpávali uÏ tak úzké cestiãky a zabírali mu víc ãasu, neÏ zaslouÏili.

Byl sám, vdovec, patfiil mu star˘ dÛm v Georgetownu, kter˘ mûl velice rád. Îil nenápadnû a spoleãenského Ïivota, kter˘ jej i jeho neboÏku Ïenu tak pfiitahoval v prvních letech, se úãastnil jen pfiíleÏitostnû.

Jel po Beltwayi; protoÏe zlehka snûÏilo, byl provoz na okruÏní silnici pomal˘ a opatrn˘. V Langley rychle pro‰el bezpeãnostní provûrkou CIA a náramnû ho potû‰ilo, Ïe jeho oblíbené parkovací místo je volné a spolu s ním uÏ jej ãekají dva bezpeãáci agentury v civilu. „Pan Maynard vás ãeká,“ fiekl jeden váÏnû, sotva mu otevfiel dvefie; ten druh˘ si vzal jeho aktovku. Moc má i své v˘hody.

Lake se nikdy nesetkal s fieditelem CIA pfiímo v Langley.

Dvakrát, pfied lety, spolu jednali na Capitol Hillu – kdyÏ se ten ne‰Èastn˘ chlap je‰tû mohl h˘bat. Teddy Maynard byl na vozíku a mûl neustále bolesti, takÏe i páni senátofii se teì museli nechat zavézt do Langley, kdyÏ je potfieboval. Lakeovi zavolal za tûch ãtrnáct let snad pûtkrát ‰estkrát, ale on byl vÛbec zamûstnan˘ ãlovûk. Lehãí záleÏitosti obvykle pfiedával k vyfiízení sv˘m spolupracovníkÛm.

Kongresman a jeho prÛvodci se prodírali skrze dal‰í a dal‰í bezpeãnostní linie, stále hloubûji do útrob ústfiedí CIA. A kdyÏ se Lake blíÏil k Maynardov˘m kanceláfiím, jako by povyrostl a vykraãoval si div ne py‰nû. Nemohl si pomoct. Moc je tak opojná.

Teddy Maynard si pro nûj poslal.

Uvnitfi, ve veliké ãtvercové místnosti bez oken, které se neoficiálnû fiíkalo bunkr, sedûl pan fieditel sám a díval se prázdn˘m pohledem na velkou obrazovku, na níÏ zamrzl obraz kongresmana Aarona Lakea. Snímek byl pofiízen nedávno, pfied tfiemi mûsíci, na veãírku pro sponzory, kde Lake vypil pÛl sklenky vína, snûdl trochu peãeného kufiete, nedal si dezert, sám a vlastním autem jel domÛ a do postele ‰el pfied jedenáctou. Fotografie vypadala pûknû, protoÏe Lake sám hezk˘ byl – mûl nazrzlé vlasy témûfi beze stopy ‰edin, husté vlasy bez barvení a bez pfielivÛ, a také tmavû modré 13

oãi, hranatou bradu a velice pûkné zuby. Bylo mu tfiiapadesát a stárnul do krásy. PÛl hodiny dennû se mofiil na veslafiském trenaÏéru a hladinu cholesterolu mûl na sto ‰edesáti. Nena‰li na nûj jedinou nectnost. Mûl rád dámskou spoleãnost, ale hlavnû ‰lo o dámy, se kter˘mi povaÏoval za v˘znamné b˘t vidûn. Pravidelnû se st˘kal s ‰edesátiletou vdovou v Bethesdû, jejíÏ neboÏtík manÏel nadûlal jmûní jako lobbista.

Oba jeho rodiãe jsou po smrti. Jeho jediná dcera je uãitelkou v Santa Fé. ManÏelka, se kterou proÏil dvacet devût let, mu v roce 1996 zemfiela na rakovinu vajeãníku. Rok nato zemfiel i jeho tfiináctilet˘ kokr‰panûl, a tak ãlen Kongresu za stát Arizona, pan Aaron Lake, Ïil opravdu sám. Byl katolík – ne Ïe by na tom záleÏelo – a pfiinejmen‰ím jednou t˘dnû chodíval na m‰i. Teddy stiskl tlaãítko a obliãej zmizel.

Lake byl mimo Washington neznám˘, pfiedev‰ím proto, Ïe dokázal drÏet na uzdû vlastní ego. Pokud mûl zálusk na vy‰‰í úfiad, dokázal jej skr˘vat. Jednou se o nûm mluvilo jako o moÏném kandidátovi na úfiad arizonského guvernéra, ale na to mûl pfiíli‰ rád Washington. A Georgetown miloval – davy, anonymitu, mûstsk˘ Ïivot, dobré restaurace a stísnûná knihkupectví a kavárniãky. Mûl v oblibû divadlo a hudbu, a kdyÏ je‰tû byla naÏivu jeho Ïena, nechali si ujít málokteré vût‰í vystoupení v Kennedyho centru.

Na Vr‰ku... tedy na Capitol Hillu Lakea znali jako chytrého a velmi pracovitého kongresmana, kter˘ umí mluvit, je zapálenû poctiv˘ a vûrn˘ – a aÏ krajnû svûdomit˘. ProtoÏe v jeho okrsku sídlily dvû velké firmy pracující na zakázku pro ministerstvo obrany, stal se z nûj odborník na vojenskou techniku a bojeschopnost. Byl pfiedsedou v˘boru snûmovny pro ozbrojené síly a právû jako takov˘ se seznámil s Teddym Maynardem.

Teddy znovu stiskl tlaãítko a Lakeova tváfi tu byla zas.

Aãkoli byl Teddy veteránem rozvûdn˘ch válek, v nichÏ strávil padesát let, málokdy se mu strachem svíral Ïaludek.

Uh˘bal pfied kulkami, schovával se pod mosty, mrzl v horách, otrávil dva ãeské ‰piony, v Bonnu zastfielil zrádce, nauãil se sedm jazykÛ, bojoval ve studené válce a snaÏil se zabránit nûjaké dal‰í, zkrátka proÏil víc dobrodruÏství neÏ deset jin˘ch agentÛ dohromady, ale pfiesto se mu Ïaludek svíral teprve teì, kdyÏ se díval na nevinn˘ obliãej pana kongresmana Aarona Lakea.

14

On sám i celá CIA se chystali udûlat cosi, co agentura neudûlala je‰tû nikdy.

Zaãali se stovkou senátorÛ, s padesáti guvernéry, ãtyfimi sty tfiiceti pûti kongresmany, ty v‰echny si proklepli, a teì zb˘val jedin˘. Poslanec Aaron Lake z Arizony.

Teddy r˘pl do tlaãítka a stûna potemnûla. Pfies nohy mûl pfiehozenou deku. Na sobû mûl to, co kaÏd˘ den – modr˘ svetr s véãkem, bílou ko‰ili a pastelovou kravatu. Popojel s vozíkem blíÏ ke dvefiím a chystal se na setkání se sv˘m kandidátem.

Lakea nechali ãekat osm minut a zatím mu udûlali kávu a nabídli ãajové peãivo, které ale odmítl. Lake mûfiil metr osmdesát dva, váÏil osmdesát kilo a úzkostlivû peãoval o svÛj vzhled, takÏe by Teddyho pfiekvapilo, kdyby si peãivo vzal. Pokud vûdûli, Lake nikdy nejedl sladké. Nikdy.

Kávu si ale dal silnou; upíjel ji a pfii tom si probíral své skromné materiály. Úãelem tohohle setkání je promluvit si o tom, jak znepokojivû mnoho dûlostfielecké techniky proniká z ãerného trhu na Balkán. Lake mûl dva obûÏníky, osmdesát stránek údajÛ psan˘ch dvojit˘m fiádkováním, které si drtil do hlavy do dvou do rána. Nebylo mu úplnû jasné, proã pan Maynard chce, aby k nûmu jezdil do Langley a bavil se o podobn˘ch vûcech, ale hodlal na to b˘t pfiipraven.

Ozval se tlumen˘ bzuãák, dvefie se otevfiely a ven vyjel fieditel CIA; byl zabalen˘ v dece a kaÏdopádnû vypadal na sv˘ch ãtyfiiasedmdesát let. Ruku ale tiskl silnû, nejspí‰ byl vytrénovan˘ od toho, jak pofiád pohánûl kola vozíãku. Lake s ním ve‰el dovnitfi, dva vysoko‰kolsky vzdûlaní pitbulové zÛstali venku a hlídali dvefie.

Sedli si proti sobû, kaÏd˘ na jednu stranu velice dlouhého stolu, kter˘ se táhl aÏ k protûj‰í stranû místnosti, kde velká bílá stûna slouÏila jako promítací plátno. Po krátkém úvodu Teddy stiskl tlaãítko a objevila se jiná tváfi. Dal‰í stisknutí – a svûtla se ztlumila. Lakeovi se to líbilo – ãlovûk jen maãká knoflíãky a supertechnika okamÏitû dodává obrázky. Tahle místnost je urãitû dost elektronicky zadrátovaná, aby mu mohli z osmimetrové vzdálenosti zmûfiit tep. „Poznáváte ho?“ zeptal se Teddy. „Snad. Mám dojem, Ïe ten obliãej jsem uÏ vidûl.“ „Je to Vitalij ·ãenkov. B˘val˘ generál. Teì ãlen toho, co zbylo z ruského parlamentu.“ 15