e-afr.qxd
12.11.2012
15.34
Stránka 7
Rozloučení s Bílou Masajkou – a přesto znovu Afrika
Deset let Bílé Masajky stačilo – říkala jsem si. Mé poslední autorské čtení se konalo v říjnu 2008 před nadšeným publikem v malém městečku Lauchhammer v Brandenbursku. Se smíšenými pocity radosti i smutku opouštím za dlouho znějícího potlesku pódium, abych ještě u malého stolku podepsala poslední knížky. Většina z asi 300 posluchačů a posluchaček mě chce ještě vidět a osobně se podáním ruky rozloučit. Stále znovu slyším: Paní Hofmannová, prosím vás, musíte psát dál. Váš život je tak zajímavý. Dejte nám, prosím, znovu vědět, jak se vaší africké rodině daří, a vypravujte nám o tom, až vaše dcera navštíví svého otce. Nás zkrátka zajímá všechno, píšete tak hezky. Taková a podobná slova si během další hodiny, než podepíšu poslední knížku, vyslechnu ještě mnohokrát. Mně se setkání se čtenáři vždy moc líbila, ale v této chvíli si říkám, že musí existovat i život bez Afriky a Bílé Masajky.
Již dva týdny po této akci se vydávám s jednou svou milou kamarádkou, která se zajímá o spoustu věcí, na měsíční cestu do Indie, protože jsem si už dlouho přála poznat kulturu této země. Čtyři týdny samozřejmě nejsou zase tak dlouho, ale přece jen je to začátek, a rozhodneme se, že se podíváme hlavně na sever země. Naší první zastávkou je Dillí, obrovské město, ve kterém je člověk stále obklopen obrovskými masami lidí. Najaly jsme si 7