Dlouhá cesta z ráje - zlom
17.7.2012
16.14
Stránka 13
Kapitola první
Moje dětství bylo věčně zalité sluncem. Narodila jsem se ve Rwandě, ale když mi byly dva roky, přestěhovali jsme se „o dům dál“, na východ sousedního Zairu, do malebného, věčně zeleného kraje hustých, voňavých lesů, kraje požehnaného plodnými ovocnými stromy, především mangovníky a papájemi. Krom přírodních krás se jednalo také o region s nejlepšími školami tohoto koutu Afriky. Vybudovali je tu belgičtí kolonizátoři. Vyrůstala jsem s rodiči a devíti bratry a sestrami ve stavu víceméně dokonalého štěstí. Pohodlné rodinné domy jsme měli dokonce v obou největších městech oblasti, Gomě a Bukavu. Oba moji rodiči byli Tutsiové. I po letech manželství do sebe byli pořád velmi zamilovaní a tvořili dobrý tým. Od mládí tvrdě pracovali, začínali jako učitelé, časem se vypracovali na úspěšné, a tím pádem i bohaté pěstitele kávy. Na svět jsem přišla v roce 1976, za vlády diktátora Mobutua Sese Seka, čtrnáct let po vyhlášení nezávislosti Zairu na Belgičanech, kteří se k většině místního obyvatelstva chovali krutě a vydrancovali značnou část nerostného bohatství země. Já ale vyrůstala v blažené nevědomosti o dřívější i současné politické situaci země. Žila jsem v jakési šťastné bubli13