V
Kapitola 1
„
izita! Vy, tam vzadu u koupelny! Neslyšeli jste? Běžte zpátky do pokoje! Bude velká vizita!“ Hlas baculaté sestry Marušky rozprášil pacienty zevlující u dveří koupelny a zahnal je zpátky do postelí. Nemocniční chodba zůstala prázdná, jen občas se na škvírku pootevřely nějaké dveře a v nich se objevily číhavé oči. Velká vizita! Nemocniční událost číslo jedna. Na velké vizitě padají rozhodnutí o vytouženém propuštění domů i o dalších výkonech: prostě o všech těch příjemných i nepří jemných věcech, jimiž každé oddělení žije. Maruška ještě jednou přehlédla tichou chodbu a pak lok tem šťouchla do Sylvie sklánějící se nad stojanem se sedi mentacemi. „Nezapomeň na sešit!“ Sylvie poklepala na šedivé desky ležící na vrchní desce ste rilizátoru hned vedle sedimentací. „Mám ho tady.“ Dopsala poslední údaj, nařídila sedimentační budík na další hodinu, zastrčila propisovačku do náprsní kapsy bledě modrých sesterských šatů a přitom si udělala na světlé látce další nevypratelný čmáranec. Kolem kapsy jich byla spousta v různých odstínech propisovacích tužek, bůhví, kdo je tam dělal před ní; šaty už leccos pamatovaly, nebyla jejich první nositelkou, vyfasovala je spolu s dalšími šesti uniformami před necelými třemi týdny, když nastoupila do nového místa. Chvíli se čmáranec pokoušela nasliněným prstem vygu movat, ale když zahlédla Maruščin útrpný pohled, nechala toho a otočila se. Místnost za jejími zády byla plná bílých plášťů, nad nimiž se vznášel charakteristický šumot. Nikdo se neodvážil pro 5