P RV N Í
DĚLOSTŘELEC
Jeho současníci a především potomci přidělili čestné přízvisko Stupor mundi, Div světa, štaufskému císaři Bedřichu II. (1194–1250). Přesto by se toto obdivné dvouslovné latinské pojmenování hodilo i na dalšího muže, a tím je císař Maxmilián I. (1459–1519). Jeho životní cesta, plná práce, úspěchů, překvapení, nezdarů, bojů a legend, byla ovlivněna nesčetnými cestami a válkami. Maxmilián se staral o své finance, o své doly, zajímal se o zbrojařství, stavitelství, o hudbu, malířství, o literaturu i poezii, půl života strávil na lovu a jako sportovec předběhl svou dobu, byl nejspíše posledním rytířem – a zcela jistě byl prvním dělostřelcem. Narodil se na hradě ve Vídeňském Novém Městě jako syn císaře Bedřicha III., jeho matka Eleonora byla Portugalka. Maxmiliánovo dětství bylo provázeno bojem, jako mene tekel pro budoucnost. Spolu se svými rodiči byl uvězněn na vídeňském hradě obléhaném obyvateli města, ohrožován vlastním strýcem. Útěchou mu byly matkou vyprávěné pověsti a pohádky o statečných rytířích a o slavných vítězstvích předků, jak z její vlastní rodiny, tak i z rodiny jeho otce. Už jako dítě se učil vítězit, měřit své síly v souboji. Jako dospělý muž pak prokázal, že se při těchto lekcích vše naučil opravdu dobře. Během své téměř čtyřicetileté vlády vedl císař Maxmilián I. pětapadesát polních tažení. Jeho první, nesmírně šťastné manželství s Marií Burgundskou bylo významným přínosem pro celý habsburský dům – dvě děti, které přinesly dědictvím Španělsko a dobyly Nizozemí. S tím bylo též spojeno další burgundské dědictví – schopnost vnímat lesk a nádheru a obdiv k dvorskému 11